Chundelatá terapie: Budou i v českých kancelářích hopsat klokani a kvičet vepři?

Chris Delaney si od své stresující práce ve washingtonské firmě Discovery Communications obvykle odfrkne při víkendových vyjížďkách v autě nebo když se probírá horami vinylových desek v antikvariátech. Komunikační technik však právě zkouší jiný způsob relaxace, než na jaký je zvyklý, a to přímo v kanceláři – hladí agamu australskou. „Je to příjemně klidný chlapík,“ notuje si Delaney, zatímco mu ostnatý ještěr sedí na klíně. „Dotek teplou rukou ho umí dobře naladit.“

Na kancelářské zvířecí párty se pozitivní vibrace přelévají oběma směry: Agama, pojmenovaná Norbert, se nenafukuje a nezvedá ostny v obranném gestu, zatímco Delaney se na oplátku nijak nehrne do toho, aby si ošetřil sem tam popíchané konečky prstů. Naopak – poté, co si přestane hrát s Norbertem, si vyžádá na mazlení dalšího člena z „pojízdného cirkusu“ Squeals on Wheels (Kvikot na kolečkách). 

„Mým oblíbencem je králík,“ přiznává Delaney po několika marných pokusech uklidnit ježka bělobřichého jménem Tweedledee. (Nebo to byl jeho bratr Tweedledum? Těžko říct, všichni ježci totiž vypadají jako funící jehelníčky.) Jakmile králík Rex the Velveteen zaslechne své jméno, pokouší se uniknout z dřevěné bedýnky, naráží však hlavou o víko. Možná by taky potřeboval na uklidnění nějaké zvíře. 

Zvířecí sezení

V této stresující a úzkostné době s nadějí saháme po jakékoliv pomoci, která je po ruce: Po ránu meditujeme a večer si dáváme jedno vychlazené. Nadáváme na jiné řidiče, zatímco se v dopravní zácpě snažíme dostat na jógu. Celou noc sledujeme seriály na Netflixu, a druhý den se pak udržujeme při životě pomocí hektolitrů kávy. 

Ale nyní, s nástupem „zvířecích sezení“, si můžete pochovat štěně nebo masírovat krk želvě, a to vše na účet firmy. A pokud se kolegové či klienti začnou rozčilovat nad nevyřízenými maily, vzkažte jim, že se mají se stížnostmi obrátit na Slinkyho – australskou ještěrku s modrým jazykem. „Zvířata zbavují stresu,“ vysvětluje Alan Beck, ředitel Centra pro výzkum lidsko-zvířecích vztahů na Purdue University v Indianě. „Při komunikaci s jiným člověkem vám krevní tlak stoupá. Když mluvíte na zvíře, tak naopak klesá.“ 

Během nejnáročnějších dní roku zařizuje Dawn Baileyová, ředitelka personálního oddělení v účetní firmě Aronson, speciální sedánky pro účetní se zarudlýma očima. Pro tuto daňovou sezonu najala právě Kvikot na kolečkách. „Jediné, co jsem toužila vidět, bylo zakrslé prasátko běžící po chodbě,“ směje se. Naneštěstí se její fantazie nenaplnily, protože čuník nedokázal uniknout ze zasedačky. 

Klokani na chodbě

Tyto nestandardní pracovní bonusy dovolují zaměstnancům zapomenout na dlouhé hodiny strávené v práci – nebo je alespoň lépe snášet. Pokud kvůli dvanáctihodinovým směnám nemohou mít doma psa, pohrají si s jedním přímo v kanceláři. „Pro mnoho lidí, a speciálně pro generaci mileniálů, se hranice mezi pracovním a osobním životem stírá,“ vysvětluje ředitel Centra pro generační vztahy Jason Dorsey. „Mileniálové si často uvědomují, že je nečeká žádný důchod. Tak proč si neužít v zaměstnání?“

Díky zmíněnému trendu přibývají zvířecím společnostem na tachometru další a další najeté kilometry. Honey Hill Farm (Farma z medového kopce) přivezla velbloudy do logistického centra v Cincinnati a vypustila klokany, aby si na chodbách firmy zahopsali. Brooklynští Foster Dogs (Pěstounští psi) se prohnali nejednou kanceláří v New Yorku a Tiny Tails (Ocásci) z Austinu dobře naladili takové natlakované papiňáky, jako jsou zaměstnanci Applu, Facebooku, Dellu nebo Whole Foods. 

Pozor na svinčík

Popsané hrátky během pracovní doby samozřejmě obnášejí jisté riziko, takže věci na převlečení a šampon v šuplíku se hodí. „Dejte si pozor, nechci, aby se vám vydělalo do vlasů,“ varuje Grant Phillips z Kvikotu na kolečkách jednu ze zaměstnankyň firmy Nest DC, zatímco se jí dotyčné kuře škrábe po ramenou nahoru.  

Společnost obchodující s nemovitostmi se své závislosti na havěti zjevně neumí zbavit. Během dvou let je to už třetí výlet Kvikotu do jejího sídla. Někteří „nelidští“ návštěvníci tam patří ke stálicím, jiní se tentokrát nezúčastnili. „Letos jsme nevzali kachny,“ vysvětluje Grant. „Loni totiž nadělaly tak trochu svinčík.“

Do akce se naopak zapojila Delilah a Henrietta, mnohem lépe vychovaná miniaturní asijská kuřata. Zakrslé prasátko Thumbelina se dostavilo zabalené v dece a skoro celou dvouhodinovou návštěvu prospalo: Neprobudilo ho ani kníkání morčat, ani kolotoč rukou, které si jej předávaly jako chlupaté mimino. „Každý by se choval mnohem líp, kdyby se mohl aspoň jednou týdně pomazlit s prasátkem,“ myslí si výkonná ředitelka Nest DC Grace Langhamová.

Brzdí práci? Ale co

Zaměstnanci firmy Dataprise v Rockville také objevili uklidňující efekt mazlíčků. Místo čuníků však jako antidepresivum preferují štěňata. „Obvykle ‚žongluju‘ s několika projekty současně,“ vysvětluje programový manažer Charlie Chiochankitmun, „takže je hezké místo toho žonglovat s několika pejsky.“

TIP: Trochu jiná kancelář: Švýcarská pobočka Googlu vypadá jako zábavní park

Štěňata z virginské záchranné stanice běhají, perou se a ulevují si přímo v odpočinkové místnosti. Sarah Taborová se žene na jehlových podpatcích, aby loužičku včas utřela papírovým kapesníkem. O chvilku později si Nabil Gharbiehová myje v kuchyňce ruce pokousané jiným chlupatým mrňousem. „Jsou očkovaní?“ ptá se v legraci. Mezitím se osm týdnů staré fenky Taisha, Taima a Tabora probíjejí chodbou. Taima se vrhá do vražedného zápasu se zelenou semišovou botou, kterou má ovšem majitel stále na noze. 

„Těžko můžete být vystresovaný, když kolem vás pobíhají štěňata,“ vysvětluje Katie Zelonka, zatímco malé huňaté blesky prosviští okolo. „Jenže taky neuděláme právě moc práce. Asi bych si měla zase sednout k mailům.“ Po devadesáti minutách štěňata vyčerpáním usínají a zaměstnanci se vracejí ke stolům. Šaty mají od psích chlupů a boty označkované drobnými ostrými zoubky – jako připomínku, že se čas od času vyplatí zvolnit.