Císařův konec: Závěr mexického dobrodružství Maxmiliána Habsburského (3)

27.09.2016 - Marek Vlha

Názor Juáreze a republikánského velení byl jednoznačný: pro Maxmiliána a jeho nejbližší spolupracovníky budou požadovat trest smrti

Popravčí četa -<p>Poprava mexického excísaře a generálů Miramóna a Mejíi</p>
Popravčí četa -

Poprava mexického excísaře a generálů Miramóna a Mejíi


Reklama

Rod Habsburků potkalo v druhé půli 19. století několik pohrom. Jednou z nich byl osud bratra Františka Josefa I. Maxmiliána, který padl jako císař mexický pod kulkami popravčí čety

Předchozí části: Mexické dobrodružství arcivévody Maxmiliána

Celkem bylo proti sesazenému císaři vzneseno třináct bodů obžaloby včetně zločinu proti samostatnosti státu, nebo schválení nechvalného dekretu z října 1865. Především ten Maxmiliánovi notně uškodil. Tři členové soudní poroty skutečně hlasovali pro trest smrti, ale tři zbývající byli pro vyhnanství. Rozhodnutí nakonec přinesl soudní prezident, který vyšel vstříc Juárezově politické objednávce. 

Nesmiřitelný Juárez

Reakcí celého světa bylo volání po udělení milosti. Přicházelo z Rakouska, z Vatikánu, z USA a ze všech možných jiných stran. Pro prezidenta Benita Juáreze ale byla Maxmiliánova smrt nutnou. Chtěl dát celému světu jasně najevo, že Mexiko již nikdy nebude tolerovat pokusy zasahovat do vnitřního vývoje země.

Sám excísař se k rozsudku postavil klidně a s důstojností. Když viděl, že pro něj samotného neexistuje nejmenší naděje, požádal alespoň o milost pro své spoluodsouzence, generály Miramóna a Mejíu. Neúspěšně. Pět dní po vynesení rozsudku byla trojice odsouzených vyvedena na předměstí Quarétara a postavena před popravčí četu. Poslední Maxmiliánova slova předtím, než padly výstřely, zněla: „Ať žije Mexiko!“ Ačkoliv vojáky požádal, aby nestříleli do obličeje, jedna z kulí ho zasáhla do hlavy.

Tělo nebohého excísaře bylo převezeno zpět do Evropy na palubě rakouské válečné lodi Novara, na které kdysi absolvoval svoji vědeckou expedici kolem světa a na níž před pouhými třemi roky do Mexika připlul. V lednu roku 1868 byl Maxmilián pohřben v rodinné hrobce Habsburků v kapucínské kryptě ve Vídni. Charlotta, která se z jeho smrti nikdy nevzpamatovala, ho měla přežít téměř o padesát let.

V Mexiku jsou dnes republikánští revolucionáři v čele s Juárezem národními hrdiny, zatímco „Maxmiliano“ patří k jedné z nejodsuzovanějších postav v historii země. Nepochybně smutný osud pro muže, který byl ve skutečnosti liberálem, a jenž si pro svou novou vlast nepřál nic jiného než pokrok a blahobyt. Ani Maxmiliánovy osobní kvality však nic neměnily na skutečnosti, že jej k vládě přivedly bajonety nespravedlivé invaze, se kterou se mladý mexický národ nemohl smířit.

  • Zdroj textu:

    Živá historie 11/2009

  • Zdroj fotografií: Wikipedie

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Zajímavosti

Bitva na Kulikově poli 

Historie

Letecký snímek pahorku Navan Fort

Věda

Přivrácenou stranu Měsíce možná zpočátku silně zahřívala rozpálená Země. Nemohlo by jít o příčinu odlišného geologického vývoje obou jeho polokoulí?

Vesmír
Zajímavosti

Po vítězství u Kurska se Abdulin zúčastnil bojů u řeky Dněpr a koncem listopadu 1943 utrpěl u Znaměnky vážné zranění.

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907