Starořecké sympozion: Opilé kořeny moderních konferencí
Dnešní odborné „sympozium“ má s původním starořeckým symposionem společný jen název – tehdy šlo o bujaré večírky mužů, kde se víno, filozofie i erotika mísily v opojném rituálu.
Dnes používáme označení sympozion pro setkání menší skupiny odborníků, kteří diskutují nějaké dílčí téma. Jedná se tedy o profesní akci, ale nebylo tomu tak vždy. Slovo sympozion původně vyjadřovalo něco jiného.
Výraz pochází z řeckého symposion, znamená společné pití a označuje také ty, kteří spolu popíjejí. Symposion (česky sympozion) představovalo důležitou instituci ve starověkých městech. Do svých děl jej různými formami vetkli klasičtí autoři. Patrně nejznámějším příkladem je stejnojmenný Platonovův dialog. Rozličné sympoziální scény jsou rovněž častým námětem zobrazovaným na antické malované keramice.
Ženy? Ne! I když…
Sympozion bylo ve starověkém Řecku setkáním svobodných mužů, kteří společně konzumovali jídlo a víno. Tyto sešlosti měly formální pravidla a postupem času se ustanovila i jejich výbava. Směli se jich účastnit pouze muži. Jejich manželky, dcery či sestry na ně přístup neměly, přesto ženy byly často přítomné. Jednalo se o hetéry, což byly svobodné, mnohdy velmi vzdělané ženy, které na sympoziích figurovaly jako společnice, tanečnice, hudebnice i kurtizány. Pijáky obsluhovali otroci domu, kde se sympozion konalo, ale mohli být účastní i otroci samotných hostí, kteří pak měli za úkol svého pána dopravit domů.
Setkání se odehrávala v jím určené místnosti, jíž se rovněž říkalo symposion, a měl ji každý dům v řeckých městech. Šlo o nejreprezentativnější prostor celého domu. Okolo stěn byla rozestavěná dřevěná lehátka zvaná klínés pokrytá polštáři pro pohodlný pobyt. U každého z nich se nacházel menší stolek na odkládání jídelního náčiní, pohárů nebo oděvů.
Sympozisté neboli pijáci zpola leželi podepření rukou, podložení měkkými poduškami. Uprostřed místnosti stál kratér, objemná nádoba naplněná vínem. Na hladině se houpal psyktér, nádoba naplněná sněhem nebo ledem, která udržovala víno příjemně chladné. Otroci nabírali nápoj do konvic zvaných oenochoe a rozlévali ho jednotlivým hostům do pohárů.
Ta úplně nejluxusnější sympozia byla vybavena kovovým nádobím. Keramické nádoby byly obvykle malované (nejprve černofigurové, později červenofigurové). Jejich výzdoba odpovídala rejstříku motivů, které esteticky oslovovaly mužskou část populace. Často byl zobrazován boj, lov, sportovní výkony, jezdecké scény, hrdinové, ale též krásné ženy nebo erotické až pornografické scény.
První pro zdraví, desátý pro bezvědomí
Hlavním elementem sympozií bylo víno. Jeho množství, kvalitu a plynulé servírování zajišťoval vrchní číšník symposiarches. Setkání začínalo vždy nutným rituálem libace, tedy úlitbou bohům. Pak přišlo na řadu jídlo, následovalo víno a zároveň plánovaný program.
Sympozia sloužila jako prostor pro politické debaty, uzavírání nejrůznějších typů dohod, filozofování nebo organizaci podniků a aktivit. Ale jednalo se často také jenom o společenské akce mířící na zábavu, na kterých hrála hudba, recitovalo se, zpívalo, tančilo, pořádaly se hry. Účastníci si byli vědomi, že požívání alkoholu může přinést nečekaná překvapení, a tak si zajišťovali bezpečný návrat do svých domovů. Buď je doprovázeli již zmiňovaní otroci, nebo sympozisté přišli vybaveni pružnou holí, o kterou se následně opírali, když jejich krok pozbyl jistoty. Tyto hole se však musely odevzdávat při vstupu, aby se pijáci navzájem nepotloukli.
Podle množství konzumovaného vína bylo zřejmé, v jaké fázi se večírek nacházel. Autor první poloviny 4. století př. n. l. Eubulus popisuje přípravu setkání: „Pro citlivé muže jsem nachystal tři kratéry: první pro zdraví, druhý pro lásku a potěšení, třetí pro dobrý spánek. Když je třetí kratér prázdný, moudrý muž ví, že je čas jít domů. Čtvrtý kratér už není můj – ten patří nehezkému chování, pátý patří řevu, šestý hrubosti, sedmý potyčkám, osmý vandalství, devátý depresi a desátý šílenství a bezvědomí.“ Své místo měly na sympoziích i různé soutěže. Nejznámější byla hra kottabos, k jejíž realizaci byly upravené i poháry, takzvané kylixy s velkými uchy, za které hráči jako pálku drželi plochý pohár. Tím odbíjeli kousky chleba a jimi se trefovali na předem určený cíl nebo na sebe navzájem.
Popíjí lidé i bohové
Velice častým motivem zobrazovaným na sympoziálním nádobí byl bůh Dionysos v bujarém veselí obklopený svými průvodci satyry a průvodkyněmi mainadami, ležící na klíné a popíjející víno. Také se vyskytoval v sympoziální poloze s pohárem kantharos v ruce na lodi, po jejímž stěžni se pne vinná réva. Toto propojení boha vína a lodi není náhodné. Požívání alkoholu vleže přivádí stavy, které připomínají pobyt na plavidle plujícím po rozvlněné hladině.
Pití na sympoziích mělo také rituální rovinu. Účastníci věřili, že společnou konzumací alkoholu se jejich mysl dostává do dimenze, v níž je možné setkat se s bohy nebo s bytostmi z jiného světa než světa živých. Byli také přesvědčeni, že sympozion není pouze záležitostí lidské společnosti, ale že se kolektivnímu popíjení oddávají i samotní bohové. Například Etruskové, kteří přejali řadu řeckých zvyků, koncipovali své hrobky jako sympozion na lodi a nebožtíky vybavili nádobím v nadměrných velikostech, aby mohli pohostit démony, než je vypraví na onen svět.
Sympoziální kulturu také často zobrazovali na nástěnných malbách. V ní pokračovali Římané, kteří stejně jako Etruskové dovolili vstup ženám na banket. Ten se stal spíše prostorem pro zábavu, flirtování, dobré jídlo a pití.
