Čtyři léta Evropou: Kavalírská cesta Filipa Zikmunda z Ditrichštejna

20.02.2018 - Jiří Kubeš

K nezbytným součástem života barokního šlechtice patřila kavalírská cesta po Evropě, která mu měla pomoci získat přehled a nabýt životní zkušenosti. Jednu z nejdelších a nejdražších kavalírských cest své doby absolvoval Filip Zikmund z Ditrichštejna

Kavalírská cesta -<p>Filip Zikmund z Ditrichštejna se po návratu z kavalírské cesty ujal funkce císařského komorníka</p>
Kavalírská cesta -

Filip Zikmund z Ditrichštejna se po návratu z kavalírské cesty ujal funkce císařského komorníka


Reklama

Filip Zikmund z Ditrichštejna (1651–1716) byl nejmladším ze čtyř dorostlých synů knížete Maxmiliána z Ditrichštejna. Navíc pocházel z druhého manželství svého otce, jenž zemřel, když mu byly pouhé čtyři roky. Dalo by se tedy čekat, že o něj nejstarší a nevlastní bratr Ferdinand (1636–1698) nebude mít velký zájem a jeho život nebude lehký.

Na kavalírskou cestu

Ovšem otec na nejmladšího synka myslel ve své závěti a navíc Ferdinanda písemně zavázal, aby se o své mladší bratry řádně postaral. Do jejich dvaceti let jim měl platit výchovu i cesty a posléze jim měl z dědictví po otci vyplácet ročně 3 000 zlatých. Nutno říci, že Ferdinand se tak vskutku zachoval a navíc ještě nejmladšímu bratrovi přidal něco málo ze svého.

Kavalírská cesta Filipa Zikmunda z Ditrichštejna tak trvala bez tří měsíců čtyři roky a patřila k těm delším, které v té době proběhly. A také k těm dražším, protože přišla minimálně na 16 200 zlatých.

Hrabě při ní projel říšským prostorem, krátce se zastavil v severním a jižním Nizozemí a na delší dobu zůstal v Paříži. Pak projel západní a jižní Francii a zamířil za Pyreneje, kde učinil druhou velkou zastávku. Většinu času trávil v Madridu, ale absolvoval i okružní cestu po poloostrově a navštívil Portugalsko. Pak cestoval přes jižní Francii do Itálie, ale než tam dorazil, jeho špatný zdravotní stav si vyžádal léčebný pobyt v Grenoblu a Lyonu. Po uzdravení se vydal na jih, překročil Alpy a vstoupil na italské území. Domů zamířil hned po Velikonocích roku 1674. 

Pařížská cvičení

Prvním velkým cílem kavalírské cesty Filipa Zikmunda se stala Paříž. Zde se chtěl věnovat především časově náročným šlechtickým cvičením, pro která si zvolil akademii pana de Beaufort, kde nebyli skoro žádní cizinci.

V akademii plynul čas relativně rychle, protože každý kavalír tu měl vlastní rozvrh. Filip Zikmund se tak vydával velmi časně ráno do uměle osvícené jízdárny, protože nechtěl jezdit spolu s mnoha dalšími šlechtici, kteří sem přicházeli po osmé hodině. Po protáhnutí těla přišla na řadu hlava, to když si hned potom hodinu vylepšoval francouzštinu. Následovala krátká mše a pak se hrabě vracel do jízdárny, aby se hodinu cvičil v běhání ke kroužku. Tato aktivita byla vystřídána opět duševní činností: před obědem věnoval hodinu studiu práva.

Odpoledne v rozvrhu převažovala další tělesná cvičení: šermovalo se, krátce přišel ke slovu voltiž (gymnastika na koni), cvičilo se s píkou (dlouhým kopím) a tancovalo. Ke slovu se ale dostalo i studium matematiky, zbyl tu prý čas na opakování práva a přípravu na další hodinu francouzštiny. Večeřelo se okolo půl osmé a teprve pak měl hrabě teoreticky „volno“.

V akademii nakonec Ditrichštejn zůstal téměř 11 měsíců. Cvičením se nevěnoval pouze asi dva týdny v květnu kvůli nemoci a na počátku září, kdy si jel na do okolí Paříže prohlédnout královské zámky.

Madridská nuda

Z Paříže zamířil  do Španělska. Jeho vrstevníci sem většinou nejezdili, ale naprostou výjimkou zase nebyl. Mířil především do Madridu, kde chtěl navštívit svou sestru Marii Sofii a jejího muže, císařského vyslance Františka Eusebia z Pöttingu. Právě přítomnost hraběte Pöttinga jednoznačně Filipa přitahovala, protože vyslanec byl jmenován nejvyšším maršálkem dvoru Leopolda I. a brzy měl odjet do střední Evropy.

Mladý hrabě se tak mohl seznámit s významným příbuzným, ale jinak byl z pobytu ve Španělsku poměrně rozčarován. Nebyl sám, protože podobně se vyjadřoval i jeho hofmistr, podle něhož Filip Zikmund na Pyrenejském poloostrově ztrácel drahocenný čas. Zatímco v Paříži se hrabě soustavně věnoval šlechtickým cvičením a navštěvoval i dvůr, v Madridu bylo vše jinak. Do jízdárny přestal chodit, protože Španělé jezdili na koni způsobem, který Středoevropané považovali za naprosto nevhodný. Ani jiná cvičení se tu prý nedala systematicky dělat, a život u dvora je právě nenadchl.

Škola dvorských mravů

Do Věčného města dorazil mladý Ditrichštejn se zpožděním, zaviněným nemocí a zajížďkou přes poutní místo v Loretu, až na počátku května 1673. V Římě tehdy vládl více než osmdesátiletý papež Kliment X. a jedním z hlavních cílů Ditrichštejnova pobytu bylo získat u Jeho Svatosti audienci. Díky přímluvě spřátelených kardinálů se mu podařilo papeže navštívit po čtyřech měsících.

Ani v Římě už se Filip Zikmund nevěnoval šlechtickým cvičením tak důkladně jako v Paříži. Pravidelně navštěvoval jízdárnu hraběte Montemarta na Quirinalu, na podzim se pak trochu věnoval šermu, zatímco tanec úplně vypustil – prý proto, že se ve městě nenacházel žádný vhodný učitel. Většinu volného času trávil u dvorů významných kardinálů, ale občas se objevil také v paláci švédské exkrálovny Kristýny a samozřejmě se jako každý mladík jeho doby a původu scházel s několika vrstevníky ze střední Evropy.

Po Novém roce se vrhl také do víru masopustu a pravidelně chodil na divadelní a operní představení a do společnosti nejen k přítomným kardinálům, ale také k římské šlechtě. Pobyt v Římě následně uzavřely Velikonoce, které v tomto roce připadaly na 25. března. Během Svatého týdne se hrabě zúčastnil všech významných akcí, při nichž hrál hlavní roli papež a jeho kardinálové. Ocenil, že stařičký a často nemocný Svatý otec se osobně všech slavností zúčastnil a že přes jejich náročnost vykonal vše, co mu příslušelo.

Hned čtyři dny po Velikonoční neděli opustil Filip Zikmund Věčné město a nastoupil cestu domů, kterou přerušil již jen krátce ve Florencii a v Benátkách. Pak už chvátal na sever, aby se mohl zastavit u dvora císaře Leopolda I., jenž byl čerstvě podruhé ženatý, tentokráte s Klaudií Felicitas Tyrolskou. Bylo zapotřebí se panovníkovi představit a otevřít dveře budoucí kariéře u dvora.

  • Zdroj textu:

    Tajemství české minulosti

  • Zdroj fotografií: Wikipedie

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Lebka muže z Bockstenu a jeho pravděpodobná podoba.

Historie

Čolpon-Ata se nachází téměř uprostřed severního břehu jezera a nabízí úžasné výhledy i pěkné pláže.

Cestování
Věda

Curiosity, vlastnoruční selfie

Vesmír

Elektronické tetování se dvěma senzory

Věda

Lékaři kontrolují zdravotní stav dvou odvedenců, povinná služba vzbudila na ostrovech vlnu nevole

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907