Depeše velvyslance Steinhardta: Jak americký diplomat poplival český národ

01.02.2018 - Václav Kaška

Břitké pojednání amerického velvyslance o komunistickém převratu z roku 1948 představuje značně kontroverzní dokument. Poprvé u nás byla zveřejněn až v roce 1991


Reklama

Americký diplomat Laurence A. Steinhardt byl rozčarován, když ho jeho přítel prezident Franklin D. Roosevelt v únoru 1945 nepřizval na Jaltskou konferenci. Steinhardt se považoval za znalce stalinského Ruska a na Krymu chtěl Roosevelta chránit před Stalinovými požadavky. Před rozpínavostí komunismu varoval i v tajné depeši odeslané 30. dubna 1948 z Prahy.

Národ bez elit

Dopis byl adresován generálovi a ministru zahraničních věcí Georgi C. Marshallovi, který proslul svým plánem na hospodářskou obnovu válkou zničené Evropy. Plán byl součástí nové americké politiky zadržování komunismu neboli Trumanovy doktríny. Rooseveltův nástupce Truman ji vyhlásil pod vlivem tajné depeše, kterou poslal v únoru 1946 z Moskvy americký diplomat George F. Kennan. „Dlouhý telegram“ varoval před Sověty a popisoval politiku Kremlu jako směs tradičního ruského nacionalismu, bolševické konspirace a Stalinovy paranoie. Steinhardt se svým dopisem, analyzujícím příčiny Vítězného února, hodlal zařadit po bok slavné Kennanovy zprávy.  

Steinhardt byl antikomunista. Ještě za války například o prokomunistickém sociálním demokratovi Zdeňku Fierlingerovi přímočaře prohlásil: „Ten hoch je špatný, protiamerický, protibritský a pouze probolševický.“ V Praze se obklopil lidmi podobného smýšlení, mnozí měli české předky, uměli plynně česky a orientovali se v dějinách regionu. Patřil k nim například Spencer L. Taggart, první mormon v Praze, který studoval historii Berkley.

Steinhardtova depeše tak začíná pohledem do minulosti. Únorový převrat vidí jako důsledek touhy „malého českého národa“ žijícího po staletí v neklidném středu Evropy opřít se o velkého spojence. Analýza vyjmenovává emigrační vlny od husitských válek až po odsun Němců, které „opakovaně odsávaly výkvět obyvatelstva, v zemi zůstávali drobní rolníci a řemeslníci. Ti, jak se zdá, nebyli nikdy ve chvílích krize schopni prokázat pevnost, odvahu a vždy dávali přednost přežití bez zbytečného boje.“ Během staletí vlády Habsburků si prý Češi „vypěstovali mimořádný vrozený talent k tichému a rafinovanému odporu vůči existujícímu režimu, a proto jsou mnohem zdatnější v opozici, než když jsou sami u vlády“.

Hra na obě strany

Z textu je znát, že důležitým zdrojem Steinhardtových představ byly pražské nekomunistické elity, s nimiž se často potkával na večírcích pořádaných ambasádou. Po únoru 1948 je však kritizoval. Vedle Jana Masaryka, „politika prázdných frází, který si příliš pozdě uvědomil, že nemůže hledět oběma směry zároveň“, to byl prezident Beneš, jehož slabost nelze omluvit ani špatným zdravím. Beneš nepodpořil už tak nejednotné a nerozhodné demokratické ministry a bál se intervence sovětské armády, ale „rozsah sovětských hrozeb byl patrně menší než při podobných příležitostech v poslední době ve Finsku a v Íránu, přičemž obě tyto země těmto hrozbám úspěšně čelily“.

Podle Steinhardta a jeho důvěryhodných zdrojů nebyla pro úspěch komunistů klíčová mise náměstka sovětského ministra zahraničí Zorina, který přiletěl do Prahy 19. února 1948. Rozhodlo to, že „s výjimkou několika studentů [míněn jejich pochod na Hrad] jediná osoba, od prezidenta republiky po nejposlednějšího občana, neutrousila veřejně na obranu svých politických svobod ani slovo“. Steinhardt Čechy nešetřil. Jen pár týdnů po převratu lidé reptají „...a současně doufají, že Spojené státy přijdou a zachrání je“. 

Vinu za to, že se z Československa stal „policejní a loutkový stát“, nese podle depeše i Rooseveltova administrativa, která střední a východní Evropu nechala napospas Sovětům, když jim za války umožnila dojít až do Berlína a Prahy. Přitom větší pozornost „politickým aspektům války nám mohla poskytnout kontrolu střední Evropy, a to za minimální cenu“.

Lepší prognostici

Steinhardt přitom zcela pominul selhání své vlastní ambasády, která Washington optimisticky ujišťovala, že Československu sovětizace nehrozí. V únoru 1948 byl Taggart na dovolené v Itálii a Steinhardt se věnoval své advokátní kanceláři v New Yorku. Přesto na závěr depeše Státnímu departmentu doporučoval, aby se z československého případu poučil a aby v zemích ohrožených pražským scénářem posílil rozhlasovou propagandu a intervenoval ve prospěch antikomunistických sil.

TIP: Poválečný přídělový systém v ČSR: Stalin bránil pomoci ze Západu

Když v září 1948 Steinhardt opouštěl rudou Prahu, spokojený být nemohl. Jako hlava velvyslanectví, mezi jehož zaměstnanci se mluvilo o tom, že hodlá kandidovat na prezidenta, spíše neuspěl. A jeho tajná depeše z dubna 1948 byla adresována muži, který sice v Praze nikdy nebyl, ale už v listopadu 1947 prezidentu Trumanovi napsal, že Moskva brzy zbolševizuje i Československo. Marshall i Kennan se ukázali jako prozíravější.  

  • Zdroj textu:

    Tajemství české minulosti

  • Zdroj fotografií: archiv redakce

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Templáři bývali ve výběru daní efektivnější než panovník – což vyvolávalo nenávist šlechticů.

Zajímavosti

Významným zdrojem ultrajemných částic je spalování – doprava, vytápění, průmyslová výroba, lesní požáry a výbuchy sopek.

Věda
Reklama

Americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) prozkoumal nová data roveru Curiosity z Marsu a zjistil, že se na rudé planetě nečekaně pohybuje hladina kyslíku. 

Vesmír

Uvítání v Římě. Ne vždy čekaly na americké vojáky jen polibky mladých dívek

Válka

Jestliže výše postavený šimpanz přihlíží tomu, jak probíhá čištění srsti mezi dvěma níže postavenými jedinci, skončí očista mnohem dřív

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907