Do hor i na silnici: Pět nejpodivnějších jízdních kol

19.06.2021 - Vilém Koubek

Když se řekne bicykl, vybavíme si nejspíš své kolo pro vyjížďky do přírody s rodinou či přáteli. Jenže tradiční dopravní prostředek může nabýt i mnohem bizarnějších podob: od kostitřasů pro šplhání po horách přes stroje s koly ve tvaru trojúhelníků až po bicykly spojené s kolečkovými bruslemi

<h3>S větrem o závod</h3><p><strong>autor:</strong> Graeme Obree | <strong>model:</strong> Beastie</p><p>Beastie – anglicky „bestijka“ – je tzv. prone bike, tedy kolo, na němž se za jízdy leží břichem k zemi. Tento konkrétní model patří závodníkovi <strong>Graememu Obreemu</strong>, který si ho sám navrhl i sestavil a dál si k němu nechal vyrobit speciální aerodynamickou slupku s průčelím. S futuristicky vyhlížejícím strojem se pak v roce 2013 zúčastnil <strong>závodu World Human Powered Speed Championships v nevadské poušti, kde se mu povedlo zdolat rychlostní rekord v kategorii prone bike: Svoji Beastie „vybičoval“ k rychlosti 91,12 km/h</strong>. <em>(foto: Profimedia)</em></p>

S větrem o závod

autor: Graeme Obree | model: Beastie

Beastie – anglicky „bestijka“ – je tzv. prone bike, tedy kolo, na němž se za jízdy leží břichem k zemi. Tento konkrétní model patří závodníkovi Graememu Obreemu, který si ho sám navrhl i sestavil a dál si k němu nechal vyrobit speciální aerodynamickou slupku s průčelím. S futuristicky vyhlížejícím strojem se pak v roce 2013 zúčastnil závodu World Human Powered Speed Championships v nevadské poušti, kde se mu povedlo zdolat rychlostní rekord v kategorii prone bike: Svoji Beastie „vybičoval“ k rychlosti 91,12 km/h. (foto: Profimedia)

<h3>Kulatý trojúhelník</h3><p><strong>autor:</strong> Phil Miller | <strong>model:</strong> Reuleauxovo trojúhelníkové kolo</p><p>Základem unikátního bicyklu, který sestrojil inženýr <strong>Phil Miller</strong>, se stal tzv. Reuleauxův trojúhelník. Zjednodušeně řečeno jde o rovnostranný trojúhelník, jenž představuje průsečík tří shodných kružnic se středy v jeho vrcholech. Jádro dopravního prostředku tvoří tělo horského kola, které Phil posadil na trojúhelníkovité rámy kol. Jejich pohyb pak pomocí tlumičů seřídil tak, aby bicykl neposkakoval. <strong>Ačkoliv je však jízda na exotickém stroji plynulá, není zcela snadné jej ovládat: Jelikož se přední „kolo“ dotýká země proměnlivou plochou, zatáčení je komplikovanější než na běžném bicyklu</strong>. <em>(foto: Profimedia)</em></p>

Kulatý trojúhelník

autor: Phil Miller | model: Reuleauxovo trojúhelníkové kolo

Základem unikátního bicyklu, který sestrojil inženýr Phil Miller, se stal tzv. Reuleauxův trojúhelník. Zjednodušeně řečeno jde o rovnostranný trojúhelník, jenž představuje průsečík tří shodných kružnic se středy v jeho vrcholech. Jádro dopravního prostředku tvoří tělo horského kola, které Phil posadil na trojúhelníkovité rámy kol. Jejich pohyb pak pomocí tlumičů seřídil tak, aby bicykl neposkakoval. Ačkoliv je však jízda na exotickém stroji plynulá, není zcela snadné jej ovládat: Jelikož se přední „kolo“ dotýká země proměnlivou plochou, zatáčení je komplikovanější než na běžném bicyklu. (foto: Profimedia)

<h3>Na hory s kostitřasem</h3><p><strong>autor:</strong> Guillaume Bout | <strong>model:</strong> The Zebra OTB</p><p>Model kostitřasu pro 21. století nazvaný <strong>The Zebra OTB</strong> (zkratka znamená „Oddly Tall Bike“, tedy „podivně vysoké kolo“) vzešel z hlavy horského cyklisty <strong>Guillauma Bouta</strong>. Přední kolo má rám o průměru 127 cm a zadní je půlmetrové. Konstrukce staví na uhlíkovém kompozitu a její součást tvoří i 150mm boční tlumiče. Brzdy jsou hydraulické a sedátko Guillaume navrhl tak, aby jezdec mohl zdolávat náročný terén – díky speciálnímu zakřivení by z něj ani při záklonu neměl sklouznout. <em>(foto: Profimedia)</em></p>

Na hory s kostitřasem

autor: Guillaume Bout | model: The Zebra OTB

Model kostitřasu pro 21. století nazvaný The Zebra OTB (zkratka znamená „Oddly Tall Bike“, tedy „podivně vysoké kolo“) vzešel z hlavy horského cyklisty Guillauma Bouta. Přední kolo má rám o průměru 127 cm a zadní je půlmetrové. Konstrukce staví na uhlíkovém kompozitu a její součást tvoří i 150mm boční tlumiče. Brzdy jsou hydraulické a sedátko Guillaume navrhl tak, aby jezdec mohl zdolávat náročný terén – díky speciálnímu zakřivení by z něj ani při záklonu neměl sklouznout. (foto: Profimedia)

<h3>Bez předního kola ne</h3><p><strong>autor:</strong> firma Cannondale | <strong>model:</strong> Inline Skate Bicycle</p><p>Pokud jste někdy přemýšleli, jak by asi vypadalo spojení kola s kolečkovou bruslí, společnost Cannondale pro vás má odpověď: <strong>Prototyp, který splňuje popsané podmínky, vznikl při testování aerodynamiky bicyklu bez předního kola. Výsledek je překvapivě pojízdný, nicméně absence přední „nápravy“ stroj připravila o většinu stability</strong>, takže se jezdec obvykle dokázal udržet v sedle pouze pár metrů. Jako jediný zvládl tento prototyp údajně ukočírovat český trialový závodník <strong>Libor Karas</strong>. <em>(foto: Profimedia)</em></p>

Bez předního kola ne

autor: firma Cannondale | model: Inline Skate Bicycle

Pokud jste někdy přemýšleli, jak by asi vypadalo spojení kola s kolečkovou bruslí, společnost Cannondale pro vás má odpověď: Prototyp, který splňuje popsané podmínky, vznikl při testování aerodynamiky bicyklu bez předního kola. Výsledek je překvapivě pojízdný, nicméně absence přední „nápravy“ stroj připravila o většinu stability, takže se jezdec obvykle dokázal udržet v sedle pouze pár metrů. Jako jediný zvládl tento prototyp údajně ukočírovat český trialový závodník Libor Karas. (foto: Profimedia)

<h3>Nekonečný projekt</h3><p><strong>autoři:</strong> studenti University of South Australia | <strong>model:</strong> nejdelší kolo světa</p><p>V současnosti nejdelší bicykl světa vznikl coby ročníkový projekt studentů oboru strojírenství na University of South Australia. <strong>Měří 41,42 m, což přibližně odpovídá dvěma bowlingovým dráhám, a přestože má rozšířené pneumatiky, žádné další stabilizační prvky do vínku nedostal</strong>: Přední jezdec zatáčí, zadní uvádí šlapáním kolo do pohybu. Aby byl studentský rekord platný, museli tvůrci před komisaři ujet alespoň 100 m – a když se o to v roce 2015 poprvé pokusili, selhali. Ke druhé jízdě se odhodlali v menším počtu (předtím na kolo usedlo 20 lidí) a stabilitu nakonec udrželi, čímž si vysloužili zápis do Guinnessovy knihy rekordů. <em>(foto: Profimedia)</em></p>

Nekonečný projekt

autoři: studenti University of South Australia | model: nejdelší kolo světa

V současnosti nejdelší bicykl světa vznikl coby ročníkový projekt studentů oboru strojírenství na University of South Australia. Měří 41,42 m, což přibližně odpovídá dvěma bowlingovým dráhám, a přestože má rozšířené pneumatiky, žádné další stabilizační prvky do vínku nedostal: Přední jezdec zatáčí, zadní uvádí šlapáním kolo do pohybu. Aby byl studentský rekord platný, museli tvůrci před komisaři ujet alespoň 100 m – a když se o to v roce 2015 poprvé pokusili, selhali. Ke druhé jízdě se odhodlali v menším počtu (předtím na kolo usedlo 20 lidí) a stabilitu nakonec udrželi, čímž si vysloužili zápis do Guinnessovy knihy rekordů. (foto: Profimedia)

Reklama




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda
Historie
Reklama

Magnetické pole Jupiteru. Vlevo měsíc Io.

Vesmír

Mexické tučnice většinou tvoří dva typy růžic – letní masožravé a zimní s kratšími, sukulentními listy, díky nimž rostlina přečkává suché období. Listy zimních růžic jsou křehké, snadno se odlomí a jednotlivé listy jsou pak schopné zakořenit. Některé druhy mají báze listů zapuštěné v zemi, a tak se chrání před vyschnutím či v suchém ročním období vytvářejí pod povrchem země šupinaté cibulky.

Květy tučnic jsou opylovány hmyzem. Semena těchto rostlin jsou jemná, mají strukturovaný povrch. Ve vodě se díky tomu na jejich povrchu drží bubliny, které semena nadnášejí a umožňují jejich šíření pomocí menších i větších vodních toků. Na snímku Tučnice ocasatá (Pinguicula moranensis). Snad nejznámější, často pěstovaný druh tropické tučnice

Příroda
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907