Domov z vlnitého plechu: Nissenova bouda za první světové války
V dubnu 1916 se britský důstojník a inženýr major Peter Nissen pustil do experimentování s novým typem vojenského přístřešku. Sotva tehdy mohl tušit, že se vynález nesoucí jeho jméno – Nissenova bouda – stane jednou z nejikoničtějších staveb 20. století.
Moderní válečné úsilí vyžaduje přesuny obrovitých mas lidí a spolu s tím klade značné požadavky na logistiku. Vojáky je potřeba nejen nakrmit, ošatit, vyzbrojit a zásobovat municí, ale také jim zajistit odpovídající ubytování – jednoduché, levné a přenosné, pokud by se fronta náhle posunula. Z této potřeby se zrodila Nissenova bouda – prefabrikovaná stavba připomínající rozpůlený sud, která se dala smontovat za pár hodin a přepravovat na přívěsu jediného vojenského vozu.
Bydlet rychle a levně
Inženýr Peter Nissen pocházel z původem norské rodiny, která v polovině 19. století emigrovala do USA. On sám se přestěhoval do Kanady, kde vystudoval důlní inženýrství na Hornické a zemědělské fakultě Queen’s University. A právě jedna z budov Nissenovy alma mater tvarem své střechy inspirovala jeho projekt. V dubnu 1916 postavil první tři prototypy boudy a po sérii úprav a konzultací s dalšími důstojníky britské armády se design ustálil. Půlválcová konstrukce z ocelových žeber a vlnitého plechu se dala postavit za čtyři hodiny (jako rekordní čas montáže se dokonce uvádí necelá hodina a půl). K tomu, aby vyrostl nový domov, stačilo šest mužů, pár klíčů a trochu cviku.
Úspěch Nissenovy boudy stál na dvou zásadních principech: úspornosti a přenosnosti. V době, kdy byl každý kus oceli a každý krychlový metr lodního prostoru vzácný, představovala lehká prefabrikovaná konstrukce dokonalé řešení. Všechny díly měly přesně dané rozměry, aby se daly snadno složit, naložit a znovu postavit kdekoli na světě.
Inženýr svůj vynález patentoval nejen v Británii, ale i v USA, Kanadě, Austrálii a Jižní Africe, a jakmile byl projekt v srpnu 1916 schválen do výroby, rozjela se masová produkce. Do konce první světové války vzniklo přes 100 000 kusů a používaly se nejen pro ubytování mužstva, ale také jako skladiště, dílny nebo kaple.
Po válce produkce na čas skončila, ale s vypuknutím nového konfliktu se boudy znovu vrátily do služby. Firma Nissen Buildings Ltd. se tehdy dokonce zřekla svých patentových práv, aby se produkce urychlila. Vznikly i jejich příbuzné varianty – britská Romney hut či americká Quonset hut. A přestože vojáci na život v nich často vzpomínali s rozpaky (v Anglii prý byly studené a profukovalo jimi, zatímco v tropech dusné a přehřáté), zůstala Nissenova bouda symbolem jednoduchosti, vynalézavosti a odolnosti.
Dodnes se s nimi můžeme setkat na různých místech světa, kde stojí přestavěné na garáž, ateliér či kavárnu – tichou připomínku toho, že válka zrodila jednu z nejpraktičtějších staveb v historii.
