Dudek chocholatý: Sympatický výstředník z Česka téměř vymizel

18.09.2021 - Jaroslav Monte Kvasnica

Dudka chocholatého jsem dlouho znal jen z ilustrací Josefa Lady a dovolím si tvrdit, že drtivá většina lidí ho i v dnešní době viděla jen na obrázku. Komu se však poštěstí spatřit jej na vlastní oči, nikdy na nádherného ptáka s rafinovanou péřovou korunkou nezapomene

<p>Sameček dudka spěchá nakrmit mláďata, která jsou i po opuštění hnízda nějakou dobu dokrmována.</p>

Sameček dudka spěchá nakrmit mláďata, která jsou i po opuštění hnízda nějakou dobu dokrmována.


Reklama

Dudek chocholatý (Upupa epops) je jediným žijícím zástupcem čeledi dudkovitých (Upupidae) a na naší planetě se vyskytuje v devíti poddruzích. Opeřenec velikosti známé hrdličky má široce zakulacená křídla, nápadnou vztyčitelnou chocholku a tenký, mírně dolů zahnutý zobák. Létá „motýlím stylem“ – vlnovitě a jakoby vratce. Je s podivem, že dudci přesto dokážou úspěšně zvládat nebezpečné nástrahy dalekého tahu.

Volání exotických „dudáků“

Dudci zimují jižně od Sahary, ale někteří i ve Středomoří. Roku 2008 se dudek stal národním ptákem Izraele. K nám přilétají nejčastěji v dubnu (ale třeba v roce 2011 jsem zastihl dudka na Stránské skále v Brně již počátkem března). Nápadní stěhovaví krasavci kdysi bývali v naší zemi docela běžní a v Abecedě Ferdy Mravence od Ondřeje Sekory se dokonce píše: „dudek dudal dům od domu“. V letech 1950–1960 však bohužel v Česku takřka vymizeli. Dnes hnízdí ojediněle a nepravidelně v nížinách a pahorkatinách zejména na jižní Moravě. Celková početnost dudčí populace u nás se odhaduje na 70–140 párů (evropská populace je odhadnuta na téměř 900 000 párů).

Dudci vyhledávají otevřenou krajinu s lesíky, remízky, vinohrady a starými sady, líbí se jim živé ploty a křoviny. Po příletu se vracejí na svá hnízdní teritoria. V té době se zejména samci ozývají charakteristickým „dudáním“ (tříslabičné „hupupup“), které má upozornit samice na jejich přítomnost. Při vyrušení vydávají drsné „cherrr“. Samečci se chovají teritoriálně. Jednou jsem v zanedbaném sadu přihlížel potyčce o území mezi dudkem a kosem černým, z níž vítězně vyšel urputnější kos. 

Chemická sebeobrana mláďat

Ke hnízdění vyhledávají dudci stromové dutiny. Hnízdo je někdy zcela holé, jindy na dně naleznete výstelku ze stébel trav a úlomků kůry. Já jsme dudčí hnízda nejčastěji objevil ve vykotlaných vrbách, ale ornitologové je kromě mnoha jiných doupných stromů našli také v hromadách kamení, v dutinách, ve starých stavbách nebo v zahradních domcích, v přístupných sklepích a dokonce v zemních norách. Dudci také mohou osídlit vhodné ptačí budky. V literatuře se uvádí, že dudci hnízdí v květnu, podle mých zkušeností k tomu však zpravidla dochází až v polovině června

Na vejcích sedí pouze samice, které samec horlivě přináší potravu. Mláďata krmí zpočátku pouze matka, po desátém dni pak oba rodiče. Pokud vyspělejší mláďata v hnízdní dutině něco ohrožuje, vystřikují směrem k otvoru svůj trus a navíc vylučují z kostrční žlázy silně páchnoucí sekret. Mladí dudci opouštějí hnízdo po šestadvaceti dnech a jsou rodiči dokrmováni ještě po nějaký čas mimo rodný „dům“. Pohlavně dospívají ve stáří jednoho roku. Česko dudci opouštějí většinou během srpna či v září a zcela ojediněle až v říjnu.

Pták, který nevyhledává výšky

V potravě dudků převažuje hmyz (zejména brouci), larvy, dvoukřídlí, blanokřídlí, krtonožky, stonožky, pavouci a žížaly. Nepohrdnou ani ještěrkou. Potravu hledají tito ptáci zejména na zemi, kterou „propíchávají“ svými šídlovitými zobáčky. Při sběru soust připomínají pohybem špačky. Dramatický úbytek dudků v naší krajině je připisován právě úbytku jejich přirozené potravy – velkého hmyzu, který se v minulosti vyskytoval na dnes osiřelých pastvinách. 

Podle záznamů hnízdil dudek chocholatý v 19. století v Česku na mnoha místech (i když nikdy hojně). Ve 20. století však jeho stavy dramaticky poklesly; do 50. let však byl stále vídán na jižní Moravě, v Polabí, na Benešovsku a na hrázích jihočeských rybníků. V následujících letech však vymizel téměř úplně a v současnosti hnízdí jen vzácně v teplejších nížinách a pahorkatinách zejména jižní Moravy. Vystupuje maximálně do výšky 700 m n. m. Výjimkou je Hrubý Jeseník, kde bylo zjištěno hnízdění ve výšce 826 m n. m.

Dudčí bytovky na vinici

V Červeném seznamu České republiky je dudek zařazen do kategorie EN – ohrožený druh. To znamená, že potřebuje pomoc nás lidí, kterou můžeme zajistit například vhodnými budkami. Rakouští ornitologové ve vinařské oblasti Wagram zjistili, že budky je vhodné umisťovat nikoliv na stromy, ale do speciálních kůlniček na vinohradnické nářadí! Rakušanům se podařilo nemožné – za pouhých pět let zvýšili počet hnízdících párů ze dvou na šedesát! Budky připevněné v kůlničkách obsazují dudci ochotněji než hnízdní možnosti nabízené přímo na vinicích. 

TIP: Odlety tažných ptáků – Koloběh ptačí migrace

Podle poznatků z Rakouska působí kůlničky na mikroklima v hnízdní budce a navíc vletový otvor umístěný nízko nad zemí je pro tyto ptáky velmi vhodný. V Česku byly takovéto luxusní dudčí „bytovky“ již s úspěchem umístěny ve vinařské lokalitě Šidleny v blízkosti PR Horky a v zámeckém parku Milotice, kde se nacházejí významné ptačí oblasti Bzenecká doubrava a Strážnické Pomoraví.

Dudek chocholatý (Upupa epops)

  • Řád: Srostloprstí (Coraciiiformes)
  • Čeleď: Dudkovití (Upupidae)
  • Hlavní znaky: Černohnědé zbarvení, chocholka s černobílými špičkami, křídla a ocasní pera zbarvena hnědobílými proužky; zbarvení samice a samce jsou stejné. 
  • Velikost: Délka těla 25–29 cm, rozpětí 44–48 cm, hmotnost 55–80 gramů.
  • Hnízdění: Dudci mívají jednu snůšku (pouze výjimečně dvě), samička snáší 5–7 bílých nebo lehce nažloutlých vajec o rozměrech 26×18 mm. Délka inkubace je šestnáct dnů.
  • Potrava: Převážně hmyz

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Oceánský lapač Jenny v akci - během 12týdenní mise se mu podařilo z oceánu odstranit 10 tisíc tun odpadu.

Zajímavosti

Plynný obr 2M0437b se zrodil před pouhými několika miliony let (ilustrativní foto).

Vesmír

Žravost a obrovská pusa vysloužily rohatce brazilské (Ceratophrys cornuta) přiléhavou přezdívku „Pac-Man“ – podle jedné z prvních počítačových her, v níž nenasytný puntík s velkou pusou probíhá bludištěm a polyká vše, co se mu postaví do cesty.

Příroda
Věda

<p>Polární záře oblohu rozsvítí neonovým světlem. V Laponsku je lze pozorovat hlavně v zimě. <em>(foto: Shutterstock)</em></p>

Cestování

Ženský akt ležící na břiše z roku 1917 od Egona Schieleho.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907