Dvorské radovánky a masopustní veselí: Jak se bavila šlechta za vlády Habsburků

13.09.2021 - Jiří Kubeš

<p>V 18. století se tzv. maškarády postupně proměnily v maškarní plesy.</p>

V 18. století se tzv. maškarády postupně proměnily v maškarní plesy.


Reklama

Dvorské slavnosti se za vlády Habsburků konaly přes zimu a soustřeďovaly se zejména do období masopustu mezi Vánocemi a Popeleční středou, a to zvláště do posledního masopustního týdne – vrcholem bývalo masopustní úterý. Na dvorech významných panovníků však slavnosti začínaly už několik týdnů před půstem, takže masopust byl v podstatě nepřetržitou slavností.

V tomto období se uskutečňovaly i svatby, které k lesku masopustu výrazně přispívaly. Ernst Rüdiger ze Starhembergu psal z Vídně v únoru 1685 svému příteli: „Jinak nyní nikdo nemyslí na nic jiného než na masopust. Dnes má svatbu Auersperg, zítra má přínos, v úterý bude Černínova svatba, ostatní dny masopustu jsou už také všechny zabrané (…).“ Masopust byl zároveň časem turnajů, běhání ke kroužku, sanic (o těch si povíme níže), divadelních a hudebních představení a hlavně maškarády.

Karnevalové radovánky

Průvody, reje a stolování šlechticů v převlecích podléhaly ve Vídni pevně danému ceremoniálu. Na habsburském dvoře se objevily okolo roku 1600 a nabývaly čtyř základních variant, kterým se říkalo království, hospodářství, šafářství a selská svatba. Masky se losovaly a díky tomu vznikla nová hierarchie v příslušném typu společnosti. Každý se měl zhostit své vylosované role v průvodu, tanci a při hostině bez ohledu na to, zda se mu zamlouvá a kdo mu má být partnerem. Losem se totiž vytvářely náhodné páry. V lednu 1652 psal Humprecht Jan Černín z Chudenic z Vídně své matce toto: „Včera jsme cedulky vybírali (…) Císař musí být Sklenářem, já Starodávným Němcem a Němkyní jedna slečna od staré císařovny, tlustá jako sud (…).“

Maškaráda království představovala zjednodušený obraz tehdejší stavovské společnosti a účastnili se jí šlechtici převlečení za krále, knížata, hrabata, rytíře a tak dále. Jádro selské svatby tvořili ženich s nevěstou, jejich příbuzní a přátelé a ostatní na ní byli hosty, nejčastěji sedláky různých evropských národností.

Ve Vídni byla nejoblíbenější varianta hospodářství. Představovala hostinu, na niž hospodář a hospodyně pozvali mnoho hostí. Z roku 1638 máme doloženy tyto masky (vždy s ženským protějškem): Starý Němec, Španěl, Francouz, Holanďan, Uher, Benátčan, Turek, Mouřenín, Indián, Cikán, Kramář, Voják, Zahradník, Sklenář, Pekař, Horník, Kuchař a tak dále. V roce 1667 prý císař dokonce sehnal od jednoho misionáře originální čínský háv pro roli Číňana. Klíčové bylo, aby každý účastník naplnil svou úlohu související s vylosovanou maskou. V roce 1636 si následník trůnu Ferdinand III. vylosoval masku sluhy (Hausknecht) a skutečně při hostině „dvakráte tu dlouhou tabuli ráčil objíti a sám každému pití dodávati“.

O tři roky později měl masku Kramáře Jindřich Šlik a nakoupil prý kvůli tomu drobné předměty za obrovskou cenu 1 500 zlatých. Ty pak rozdával formou jakési tomboly. V 18. století se tyto maškarády postupně proměnily v maškarní plesy.

Kratochvíle na sněhu

Typickou exteriérovou masopustní slavností v 17. století byly sanice (Schlittenfahrt). Účastnila se jich dvorská šlechta a staly se pompézní podívanou pro místní měšťany. Některé pořádal sám císař, jiné organizovali významní dvořané. Například 30. ledna 1665 uspořádal Leopold I. sanici, která čítala 17 velkých luxusních saní a přes 130 šlechticů přestrojených za Švýcary. O dva roky později je doloženo 75 saní.

TIP: Jak vypadaly korunovace za vlády Habsburků: Rituály, hostiny i sportovní zápolení

Nutno dodat, že císař a klíčoví ministři se této kratochvíle až na výjimky (u příležitosti svateb členů své rodiny například v letech 1667, 1677 či 1719) neúčastnili, a tak se zde objevovali především mladší členové dvora s nižšími funkcemi. Manželské páry však z principu opět nesedávaly spolu, protože muži si vylosovali sáně s dámou, kterou pak vezli. Trasa těchto projížděk a jízdní pořádek respektující postavení dámy v dvorské hierarchii byly jasně stanovené. V ulicích zajišťovali hladký průběh členové císařské gardy.  

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Ve výřezu zubní protéza George Washingtona – není divu, že s tímto monstrem v ústech nerad mluvil na veřejnosti.

Historie
Zajímavosti

Bez vody ani ránu

Kapybary (Hydrochoerus hydrochaeris) patří mezi savce žijící (podobně jako například hroši) částečně vodním životem. Proto je můžete vidět především v regionech, kde je snadný přístup k vodě: jejich oblíbeným místem jsou zatopené lučiny, okraje močálů a nížinné lesy, kde je dobrá pastva a po celý rok dostatek vláhy. Daří se jim u vodních nádrží a v okolí řek.

Vyskytují se ovšem i v suchých lesích, křovinatých podrostech a na loukách. Jsou pěstovány na farmách nejen ve své domovině a uprchlíci z těchto chovů se zabydlují v oblastech bohatých na vodu po celém světě. Například na Floridě jsou volně se pohybující kapybary běžně vídány a roku 2011 byla kapybara viděna v Kalifornii.

Často zůstávají skryty ve vodě, přičemž nad hladinu jim čouhají jen nozdry a oči. Pod vodu se dokážou ponořit i úplně a vydrží bez nadechnutí až pět minut. Přední nohy kapybar jsou o něco kratší než zadní a mezi prsty mají tato zvířata menší plovací blánu. Tato danost společně s umístěním očí, nozder a uší ve vrchní části hlavy je předurčuje k bezproblémovému přebývání ve vodě.

Příroda

Příčina vzniku obřích Fermiho bublin zatím zůstává nejasná.

Vesmír

Samantha Wrightová se svou dcerou Sofií a aplikací CamAPS FX, která monitoruje její cukrovku.

Věda
Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907