Empírový skvost knížete Chotka: Zámek Kačina patří k perlám Kutnohorska

16.09.2020 - Michaela Kovačková

Necelých sedm kilometrů od Kutné Hory se nachází někdejší letní sídlo hraběte Jana Rudolfa Chotka – zámek Kačina. Měl být velkolepým projektem, který by odpovídal postavení jeho majitele a spolu se zahradou měl splňovat jeho vysoké nároky

<p>Zámek Kačina patří mezi nejvýznamnější stavby empírové architektury v Česku. Nachází se v katastru obce Svatý Mikuláš.</p>

Zámek Kačina patří mezi nejvýznamnější stavby empírové architektury v Česku. Nachází se v katastru obce Svatý Mikuláš.


Reklama

Chotkové přišli na Kutnohorsko již v roce 1764. Stali se majiteli například statku Bělošice, nedalekých Nových Dvorů a Veltrusů. Chotkové byli velice zajímavým a ctižádostivým rodem. Když po bitvě na Bílé hoře o všechno přišli, dokázali se během jediné generace znovu vrátit na seznam předních českých rodů. Původně byli válečníci a zastávali významná místa v armádě. To se však změnilo na přelomu 18. a 19. století, kdy se vrhli na úřednickou dráhu. A dosáhli úspěchu i v tomto oboru. Jan Rudolf Chotek (1748–1824) kupříkladu zastával funkci presidenta gubernia a nejvyššího purkrabí Království českého. 

Nevyhovující baroko

Barokní novodvorský zámek přestal hraběti Chotkovi jako významnému muži vyhovovat. Proto si nechal v letech 1806–1824  postavit zámek nový, který měl splňovat nejpřísnější nároky na honosné reprezentativní sídlo. Stavba byla započata podle architektonického návrhu Christiana Friedricha Schurichta (1753–1832). Ten předložil projekt inspirovaný podobou anglických příměstských vil, ale zámek dokončil až pražský stavební rada Josef Filip Jöndl (1782–1870).

Pro stavbu sídla byla zvolena jediná vyvýšenina v širokém okolí zvaná V Kačinách. To proto, aby stavba už od pohledu dominovala kraji. Název vyvýšeniny a později i samotný název zámku může mít souvislost s kačenami, které prý kdysi žily v místních bažinách. Tato informace sice nikdy nebyla stoprocentně potvrzena, ale okolní území, bohaté na rybníky, bylo dosti bažinaté již za dob Jana Rudolfa Chotka a zůstalo takové i do dnešní doby. Tento výklad původu názvu zámku je tedy dosti pravděpodobný.

Přes vyvýšeninu ovšem vedla silnice, používaná jako spojení mezi Kutnou Horou a Hradcem Králové, která byla právě v těchto letech budována hrabětem Chotkem jako státní. Pro tak význačného muže, jakým Jan Rudolf Chotek bezpochyby byl, však nebylo posunutí části silnice žádným problémem, a proto si mohl pro své budoucí reprezentativní sídlo zvolit opravdu nejpříhodnější místo. Průběh stavby však byl nepříznivě ovlivněn rakouským státním bankrotem v roce 1811. I když musely být stavební práce přerušeny, zámek byl dokončen natolik, že se do něj mohl Rudolf Chotek roku 1823 nastěhovat.

Půdorys luku

Budovy zámku jsou postaveny na nezvyklém půdorysu, který má podobu luku. Od hlavní jednopatrové zámecké budovy, jejíž vstup je zvýrazněn sloupy nesoucími trojúhelníkový štít, se na obě strany rozbíhají dvě nízká boční křídla s kolonádami, zakončená postranními pavilóny. Hlavní zámecká budova uvnitř ukrývá reprezentační síně – jídelnu a taneční sál, pánské obytné pokoje a další salóny. Ústředním prostorem hlavní zámecké stavby je kruhový reprezentační sál se stropní kopulí, prostupující dvě patra, který tvoří předsálí taneční síně a je největší ze 125 místností zámku. Místnosti v bočních křídlech s kolonádami sloužily jako hostinské pokoje a byty sloužících.

Postranní pavilóny na koncích kolonády byly věnovány zejména kultuře, například divadlu či literárním skvostům. Knihovní sbírka obsahuje více než 40 000 svazků naučné i krásné literatury z 16. až 19. století a je uložena v kruhové knihovně se sloupovým ochozem. Nejvýznamnější exponáty však byly kvůli bezpečnosti a lepším podmínkám uchování převezeny do Národního muzea v Praze. Ve většině zámeckých místností se dochovala původní empírová výzdoba a ozdobné parketové podlahy. 

Zámecká zahrada

Zámecký park na Kačině je starší než samotný zámek. Již roku 1789 byla v souvislosti s přípravou staveniště zámku provedena řada terénních úprav a položeny základy parku. Projekt kačinské zámecké zahrady vypracoval významný vídeňský botanik Nikolaus Joseph Jacquin (1727–1817), ředitel císařské zahrady v Schrönbrunnu. Původní dubiny a bory byly v kačinském parku postupně doplňovány dalšími druhy dřevin. Od počátku sedmdesátých let 18. století sem Chotkové nechali přivézt a vysázet cizokrajné dřeviny. Tak se na Kačinu dostaly tyrolské modříny, kaštanovníky, akáty či moruše.

Na přelomu 18. a 19. století vzniklo přímo na Kačině také zahradnictví, které sloužilo k zásobování zámku květinami, schraňovalo citrusy a v zimním období i další exotické rostliny. Dodávalo také na zámecký stůl čerstvé ovoce a zeleninu. Dnes je součástí parku i skleník a zahrada léčivých rostlin. V zahradě najdeme více než stovku botanických druhů rostlin, pěstovávaných již od středověku v klášterních zahradách či v zahradách lékárníků. 

Prohra v kartách

Chotkové na zámku žili až do roku 1911, kdy jejich zdejší větev vymřela. Velkostatek se zámkem pak zdědil synovec posledního hraběte Quido Thun Hohenstein. A ten opravdu nepatřil mezi ukázkové majitele panství. Quido Thun Hohenstein se totiž kvůli svým velkým výdajům na lov a návštěvu afrických safari značně zadlužil a na jeho majetek byl uvalen konkurz. Za druhé světové války byl zámek v nucené dražbě prodán Hitlerjugend, jejíž důstojník prý bydlel v jednom ze zámeckých pokojů. Podle pověstí za ním Quido Thun Hohenstein přijel, aby si s ním o Kačinu zahrál v kartách. Přes všechnu snahu však prohrál, a proto tu Hitlerjugend spokojeně úřadovala dál. V posledním roce války na zámku dokonce sídlili i jednotky SS.

TIP: Zámecká pohádka: Vodní zámek Blatná měl štěstí v neštěstí

Quido Thun Hohenstein se sice v roce 1945 pokusil na Kačinu vrátit, ale zámek i panství už bylo zkonfiskováno a roku 1950 dáno k dispozici Zemědělskému muzeu, které zde postupně vybudovalo výstavní prostory. Po roce 1995 byly původní zemědělské a potravinářské expozice rozšířeny o prezentaci života různých společenských vrstev 19. století na venkově. Byla zpřístupněna chotkovská knihovna, divadlo a také expozice přibližující dějiny rodu Chotků, zejména život generací svázaných s Kačinou. V roce 2001 se zámek Kačina na základě nařízení vlády stal národní kulturní památkou.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

V roce 1923 zvítězil italský jezdec Ugo Sivocci s vozem Alfa Romeo v legendárním závodě Targa Florio. 

Zajímavosti

Petriho miska se štetičkovcem Penicillium chrysogenum, z něhož byl poprvé izolován penicilin.

Věda

Pro meč až do Francie

Anna Boleynová (1501–1536)

Anna Boleynová neměla na muže zrovna štěstí. A coby druhá manželka Jindřicha VIII. si zrovna nepolepšila. Rodit mužské potomky se jí pohříchu nedařilo. Na první pokus přivedla na svět „jen“ budoucí královnu Alžbětu I., poté následovaly tři potraty. V té době asi nebyla ta nejpříjemnější společnice. Navíc nepřátel měla vždy víc než dost. Nařčení z toho, že je králi nevěrná a za jeho zády kuje pikle, na sebe nenechalo dlouho čekat. Nebo se Jindřich prostě jen zakoukal do Jany Seymourové a potřeboval jí udělat po svém boku místo? V roce 1536 je Anna obviněna z velezrady (a pro jistotu také z cizoložství, incestu a čarodějnictví) a putuje do vězení v Toweru.

Dál už je to prosté. Jako čarodějnice by měla správně být upálena na hranici, ale to si její bývalý manžel nepřeje. Dokonce vyslyší její poněkud neobvyklou prosbu, a to aby byla sťata mečem. V Anglii se tehdy bez výjimky popravuje sekyrou. Jindřich VIII. milostivě odloží výkon o celé dva dny, než z Calais dorazí mistr dlouhého meče. Samotný průběh je překvapující. Dalo by se čekat, že Anna řekne králi v poslední chvíli něco peprného. Proto se tu také tísní davy. Místo toho ale vyzve všechny přihlížející, aby se s ní naposledy pomodlili. A pak už se jde na věc. Lidé tehdy odcházejí z popravy rozčarováni: ta překrásná a do poslední chvíle pokorná světice měla být nehodnou čarodějnicí? Něco tu evidentně nesedí…

Historie
Revue
Vesmír

Americký náklaďák GMC CCKW-353 

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907