Evoluční příběh lidské pánve: Co nás odlišilo od ostatních primátů
Nový výzkum odhaluje, jak dvě klíčové změny ve vývoji lidské pánve umožnily našim předkům postavit se na nohy – a zůstat na nich.
Náš způsob chůze po dvou je unikátní – ačkoli mají pánev všichni obratlovci, jen člověk ji využívá k plně vzpřímené bipedální chůzi. Evoluční přechod k tomuto způsobu pohybu je starý zhruba pět milionů let, ale až donedávna zůstávalo záhadou, jak přesně se naše pánev změnila, aby nám umožnila chodit po dvou a zároveň nebránila ženám rodit.
Nový výzkum publikovaný v časopisu Nature odhaluje klíčové kroky, které během embryonálního vývoje lidské pánve oddělily naši evoluční dráhu od ostatních savců. Palaeoantropoložka Tracy Kivellová z institutu Maxe Plancka v Lipsku popisuje, že celá lidská kostra – od lebky po prsty na nohou – se přizpůsobila bipedalismu. Nová studie ale poprvé ukazuje konkrétní vývojové změny na pánvi, které chůzi po dvou umožnily.
Pánev jako klíč ke vzpřímené chůzi
Výzkum vedený Terencem Capellinim z Harvardu se zaměřil na embryonální vývoj pánve u lidí a jeho porovnání s vývojem u myší a u primátů, včetně gibonů a šimpanzů. Výzkumníci analyzovali nejen anatomii, ale i histologii (tkáňovou strukturu) a genetiku.
Ukázalo se, že klíčové změny se týkají kosti zvané ilium (kyčelní kost), která je důležitá pro stabilitu při chůzi, protože ukotvuje hýžďové svaly a chrání vnitřní orgány. Tou první je rotace chrupavky o 90 stupňů v 7. týdnu těhotenství. Zatímco u ostatních primátů zůstává ilium vertikální, u lidí dochází k její rotaci. Díky tomu je naše pánev dostatečně široká a zároveň nízká, což je zásadní pro stabilní vzpřímenou chůzi.
Druhou důležitou změnou je její zpožděná osifikace (přeměna chrupavky na kost) ve 24. týdnu těhotenství. U lidí trvá vývoj chrupavky déle než u jiných primátů, což umožňuje zachování specifického tvaru během růstu pánve, a tedy i její funkčnost pro chůzi. Tyto dva vývojové kroky podle vědců spoluvytvářejí pánev v podobě, která je ideálně tvarovaná pro bipedalismus.
Tím ale pátrání vědců neskončilo. Podařilo se jim identifikovat pět klíčových genů, které fungují jako spouštěče uvedených změn – regulují růst chrupavky a její přeměnu na kost. Tyto geny zajišťují nejen vznik specifického tvaru pánve, ale představují i nový nástroj pro zkoumání evolučních změn lidské kostry jako celku.
Zjištění podle Tracy Kivellové a jejích kolegů otevírá zcela nové možnosti dalšího výzkumu. Nově bude možné zjištění aplikovat například na DNA fosilních homininů, jako byli Denisované nebo neandertálci. To by mohlo ještě více osvětlit evoluční vývoj lidské pánve, ale i dalších částí kostry v čase.
Jedno je ale již nyní jisté – lidská schopnost chodit vzpřímeně po dvou evidentně není jen otázkou silných nohou. Je to výsledek sofistikovaných embryonálních změn řízených přesnými genetickými instrukcemi.
