Fake news z roku 1874: Lidožravý strom z Madagaskaru

29.07.2019 - Pavel Pecháček

Jedním z výsledků narůstajícího počtu objevitelských expedic v 18. a 19. století bylo poznávání exotické flóry a fauny. Tam, kde realita nebyla dost překvapivá, zapracovala fantazie. Čtenáři „New York World“ se tak 28. dubna 1874 mohli dočíst, že na Madagaskaru roste lidožravý strom

<p>Ya-Te-Veo, obdoba madagaskarského lidožravce, jež měla podle knihy Jamese W. Buela z roku 1887 růst v Jižní Americe.</p>

Ya-Te-Veo, obdoba madagaskarského lidožravce, jež měla podle knihy Jamese W. Buela z roku 1887 růst v Jižní Americe.


Reklama

Když do Evropy přivezli prvního australského ptakopyska, mnozí ho považovali za podvrh. Prazvláštní čtvernožec sice v mnohém připomínal savce, jenže snášel vejce a zdobil ho zobák nápadně připomínající kachní. Jak podezřelé stvoření! Teprve přibývající množství exemplářů veřejnost přesvědčilo, že jde o skutečné zvíře. Na druhou stranu je třeba přiznat, že opatrnost byla na místě, což dokládá mnoho jiných, už prokazatelně podvržených živočichů, jako byl třeba slavný humanoid „nondescript“, kterého v roce 1824 přivezl Charles Waterton ze svých cest po Jižní Americe. Jak se ukázalo, hlava dokazující existenci opočlověka byla patrně jen přemodelovanou hlavou vřešťana. Své místo v této podivuhodné historii mají i rostliny, zejména pak ty, které si údajně s gustem pochutnávaly na lidském mase.

Zelená smrt

Asi nejznámějším zástupcem této sorty krvelačných rostlin je zmiňovaný lidožravý strom z Madagaskaru. Ona zpráva v New York World byla patrně první zvěstí o jeho existenci. Údajně vycházela z dopisu, jenž byl publikován na stránkách německého odborného časopisu a jejím původcem byl Karl Leche, slovutný botanik a objevitel stromu, který pojmenoval Crinoida Dajeeana. Dopis pak poznámkami opatřil Lecheho neméně proslulý kolega Dr. Omelius Friedlowsky.

Strom se dle popisu podobal asi 2,5 metru vysokému ananasovníku s tmavým, značně tvrdým a neolistěným kmenem. Jediné, asi 3,5 metru dlouhé a mrtvolně zelené listy, jež se podobaly listům agáve a sahaly až na zem, vyrůstaly ze samé špičky kmene a jejich zrohovatělé konce připomínaly kravský roh. Na vršku kmene bylo jakési květní lůžko, do nějž se vyměšovala čirá a velmi sladká tekutina, jež měla otravné a tlumící účinky. Pod okrajem lůžka vystupovaly horizontálně jakési úponky a nad nimi bylo šest bílých, téměř průhledných makadel, která směřovala k nebi a čile se pohybovala.

Leche byl svědkem toho, jak ke stromu přistoupili domorodci z kmene Mkodů a jednu z žen násilím donutili, aby vyšplhala na vršek kmene a podivné tekutiny se napila. Makadla rázem ožila a omotala se jí kolem krku a končetin. Nešťastnice chvíli křičela, ale jak se jí zmocnily i pevnější úponky, bylo slyšet už jen zoufalé chrčení. Krev kanoucí z jejího těla se míchala se sladkou tekutinou a tuto směs, jež stékala po kmenu na zem, příslušníci kmene zachytávali a pili. Následovaly hrůzostrašné a odpudivé orgie. Leche strom studoval dalších tři týdny, přičemž našel i několik menších exemplářů a sledoval, jak jeden z nich pozřel lemura.

Jedna velká bouda

Článek si získal velkou pozornost a zkazky o lidožravém stromu se objevily na stránkách řady jiných periodik. Přestože se brzy ozvaly i skeptické ohlasy, trvalo bezmála 14 let, než v roce 1888 vyšel na stránkách magazínu Current Literature článek Fredericka M. Somerse, jenž celou zprávu prohlásil za hoax a za jejího autora označil jistého Edmunda Spencera. Tomu byla pro historku údajně předobrazem obyčejná mucholapka podivná, leč vyhnaná do obrovitých rozměrů. Jak se navíc ukázalo, v příběhu bylo vymyšlené téměř vše, od jmen badatelů po název domorodého kmene. Nicméně Somersův text drobet zapadl, a jakmile bylo semínko jednou zaseto, zpráva o ďábelském stromu se šířila dál. V následujících desetiletích po něm dokonce, avšak bezvýsledně pátralo několik nadšených výzkumníků.

TIP: Báječný svět Měsíčňanů: Pravda o jednom z největších podvrhů v dějinách vědy

Historka se tak zařadila po bok jiných podobně úspěšných mystifikací, kterých se v 19. století objevila celá řada a mezi něž lze počítat třeba pozorování rozvinuté civilizace na Měsíci (Great Moon Hoax) či objev kanálů na Marsu, i když v druhém případě se nejedná o pravověrný hoax, neboť jeho strůjci svým pozorováním opravdu věřili. 

Reklama

  • Zdroj textu:

    100+1 Speciál

  • Zdroj fotografií: Shutterstock, hoaxes.org



Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Nezamhouřit oka

Shattered | rok: 2014 | počet sezon: 1

V reality show Shattered se deset účastníků nechalo zavřít v domě plném skrytých kamer a měli za úkol vydržet týden bez spánku. Denně přitom podstupovali testy, aby se určilo, na koho dlouhodobá bdělost dopadá nejhůř. Tito jedinci se pak utkávali v různých výzvách a nejslabší museli dům opustit. Na vítěze čekalo v přepočtu 4,1 milionu korun, suma se však snižovala pokaždé, když někdo ze soutěžících zavřel oči na déle než deset sekund. Zatímco někteří usnuli, jiní prodělávali halucinace či dramatické změny chování. Farah Clareová nakonec zůstala vzhůru celých 178 hodin a odnesla si čtyři miliony korun. (foto: Unsplash, Alexandra Gorn, CC0)

Revue

Northrop Grumman B-2 Spirit – vývoj tohoto víceúčelového strategického bombardéru probíhal v maximálním utajení. (foto: Shutterstock)

Válka
Zajímavosti

Lidé se superneurony mají paměť jako mladíci. (foto: Shutterstock)

Věda

Poprava císaře Maxmiliána, vedle něho generál Miramón (po císařově levé ruce) a Mejía. Obraz fracouzského malíře Edouarda Maneta. (foto: Wikimedia Commons, CC0)

Historie

Následky kolize DART s planetkou Dimorphos zachycené dalekohledem SOAR. Za planetkou se táhne ohon, který je podle vědců dlouhý více než 10 000 kilometrů. (CTIO/NOIRLab/SOAR/NSF/AURA, T. Kareta, M. KnightCC BY-SA 4.0)

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907