Fake news z roku 1874: Lidožravý strom z Madagaskaru

Když do Evropy přivezli prvního australského ptakopyska, mnozí ho považovali za podvrh. Prazvláštní čtvernožec sice v mnohém připomínal savce, jenže snášel vejce a zdobil ho zobák nápadně připomínající kachní. Jak podezřelé stvoření! Teprve přibývající množství exemplářů veřejnost přesvědčilo, že jde o skutečné zvíře. Na druhou stranu je třeba přiznat, že opatrnost byla na místě, což dokládá mnoho jiných, už prokazatelně podvržených živočichů, jako byl třeba slavný humanoid „nondescript“, kterého v roce 1824 přivezl Charles Waterton ze svých cest po Jižní Americe. Jak se ukázalo, hlava dokazující existenci opočlověka byla patrně jen přemodelovanou hlavou vřešťana. Své místo v této podivuhodné historii mají i rostliny, zejména pak ty, které si údajně s gustem pochutnávaly na lidském mase.

Zelená smrt

Asi nejznámějším zástupcem této sorty krvelačných rostlin je zmiňovaný lidožravý strom z Madagaskaru. Ona zpráva v New York World byla patrně první zvěstí o jeho existenci. Údajně vycházela z dopisu, jenž byl publikován na stránkách německého odborného časopisu a jejím původcem byl Karl Leche, slovutný botanik a objevitel stromu, který pojmenoval Crinoida Dajeeana. Dopis pak poznámkami opatřil Lecheho neméně proslulý kolega Dr. Omelius Friedlowsky.

Strom se dle popisu podobal asi 2,5 metru vysokému ananasovníku s tmavým, značně tvrdým a neolistěným kmenem. Jediné, asi 3,5 metru dlouhé a mrtvolně zelené listy, jež se podobaly listům agáve a sahaly až na zem, vyrůstaly ze samé špičky kmene a jejich zrohovatělé konce připomínaly kravský roh. Na vršku kmene bylo jakési květní lůžko, do nějž se vyměšovala čirá a velmi sladká tekutina, jež měla otravné a tlumící účinky. Pod okrajem lůžka vystupovaly horizontálně jakési úponky a nad nimi bylo šest bílých, téměř průhledných makadel, která směřovala k nebi a čile se pohybovala.

Leche byl svědkem toho, jak ke stromu přistoupili domorodci z kmene Mkodů a jednu z žen násilím donutili, aby vyšplhala na vršek kmene a podivné tekutiny se napila. Makadla rázem ožila a omotala se jí kolem krku a končetin. Nešťastnice chvíli křičela, ale jak se jí zmocnily i pevnější úponky, bylo slyšet už jen zoufalé chrčení. Krev kanoucí z jejího těla se míchala se sladkou tekutinou a tuto směs, jež stékala po kmenu na zem, příslušníci kmene zachytávali a pili. Následovaly hrůzostrašné a odpudivé orgie. Leche strom studoval dalších tři týdny, přičemž našel i několik menších exemplářů a sledoval, jak jeden z nich pozřel lemura.

Jedna velká bouda

Článek si získal velkou pozornost a zkazky o lidožravém stromu se objevily na stránkách řady jiných periodik. Přestože se brzy ozvaly i skeptické ohlasy, trvalo bezmála 14 let, než v roce 1888 vyšel na stránkách magazínu Current Literature článek Fredericka M. Somerse, jenž celou zprávu prohlásil za hoax a za jejího autora označil jistého Edmunda Spencera. Tomu byla pro historku údajně předobrazem obyčejná mucholapka podivná, leč vyhnaná do obrovitých rozměrů. Jak se navíc ukázalo, v příběhu bylo vymyšlené téměř vše, od jmen badatelů po název domorodého kmene. Nicméně Somersův text drobet zapadl, a jakmile bylo semínko jednou zaseto, zpráva o ďábelském stromu se šířila dál. V následujících desetiletích po něm dokonce, avšak bezvýsledně pátralo několik nadšených výzkumníků.

TIP: Báječný svět Měsíčňanů: Pravda o jednom z největších podvrhů v dějinách vědy

Historka se tak zařadila po bok jiných podobně úspěšných mystifikací, kterých se v 19. století objevila celá řada a mezi něž lze počítat třeba pozorování rozvinuté civilizace na Měsíci (Great Moon Hoax) či objev kanálů na Marsu, i když v druhém případě se nejedná o pravověrný hoax, neboť jeho strůjci svým pozorováním opravdu věřili.