Filmová cenzura v Číně: Jak to chodí v rudém Hollywoodu

Hollywoodské filmy Číňané milují. Jenže tamní cenzura se nezastaví před ničím: Zakazuje, škrtá, mění konce, nebo alespoň přepisuje titulky. „Továrna na sny“ tak už raději dopředu své snímky sama upravuje tak, aby komunistickému režimu vyhovovaly

16.06.2022 - Vilém Koubek



Znáte kultovní Klub rváčů Davida Finchera? Ano, všechno se v něm obrátí v happy end: Snímek nekončí explozemi a úplným rozvratem společnosti, ale policie naopak úspěšně zasáhne, vůdce strašlivé konspirace zatkne, zavře ho do psychiatrické léčebny a pak všichni žijí šťastně až do smrti. Ani ve finále Nespoutaného Djanga nedošlo ke krvavé přestřelce a například Zkrocená hora od tchajwansko-amerického režiséra Anga Leeho vůbec neexistuje, i když získala řadu ocenění. 

Že si uvedené snímky pamatujete poněkud jinak? Pak vězte, že se takto představily divákům v Číně, proslulé neúprosnými cenzory, kteří se nebojí stříhat, přepisovat, a dokonce ani vizuálně upravovat. A proč se Hollywood nechá dobrovolně cenzurovat? Jako vždy za tím stojí peníze: Lidová republika představuje po Spojených státech druhý nejvýdělečnější trh světa. 

Pověry, láska a hereze 

Cenzura filmů je v Číně skoro stejně stará jako médium samo: První úřad, který se zabýval usměrňováním kinematografie, vznikl už v roce 1911 a jeho cílem bylo vyhledávat snímky s „obscénními výjevy“, za jejichž promítání pak biografům odebíral licence. Za Čínské národní strany, která nastoupila v roce 1919, se zakazovaný obsah rozšířil. Promítat se nesměly například filmy propagující křesťanství, protože prý měly na společnost negativní dopad. Zapovězeny byly také záběry s únosy či fyzickými projevy lásky. Díla žánrů wu-sia a šen-kuej, opírající se o bojové scény, božstva, monstra a legendární válečníky, zas vládě vadila kvůli podněcování myšlenek k rebelii či „šíření pověr a nevědeckého myšlení“.

V roce 1930 Čína cenzuru filmů uzákonila a pro potřeby vymáhání trestů stanovila kategorie závadného obsahu: Zakázány byly snímky, jež poškozovaly hrdost čínského národa, vybočovaly ze stranické doktríny, narušovaly dobré mravy či veřejný pořádek anebo podporovaly pověrčivost. Daná pravidla se stala pomyslným základem, který se v průběhu 20. století dočkal drobných změn a následně se pozvolna rozrůstal. V roce 1983 už se například zakazovaly také filmy, jež by občany podporovaly v páchání nezákonné činnosti nebo v popírání zásluh významných osobností. Současný zákon upravující to, co je a není na stříbrném plátně přípustné, platí od roku 2017. A místy zahrnuje natolik obecné formulace, že s trochou snahy by mohly úřady do některé z osmi problematických kategorií „napasovat“ takřka každý snímek.  

Pýcha národa 

O vymáhání pravidel se stará speciální výbor, který posuzuje vhodnost díla pro čínský trh a na základě toho uděluje licence k promítání. Pokud film, seriál nebo obecně audiovizuální médium povolení nedostane, nejenže se v Číně neobjeví na plátnech ani v televizi, ale nesmějí ho streamovat ani digitální distribuce. Ne vždy však situace dospěje k celkovému zákazu jako u zmíněné Zkrocené hory, pojednávající o životě dvou homosexuálních kovbojů na americkém venkově. Láska stejného pohlaví je v Číně za hranicemi tolerance. V Leeho snímku se ovšem jedná o stěžejní motiv, který se jednoduše vypustit nedá, a tak si čínští diváci romantické drama zkrátka vychutnat nemohli. Když ovšem režisér získal za svůj počin Oscara a řadu dalších cen, státní zpravodajství se k jeho práci pokrytecky přihlásilo a označilo ho za „hvězdu čínské kinematografie i pýchu národa“. 

Mnohem běžněji se stává, že komise objeví problémy a filmy následně doznají změn. Postará se o ně buď samotné produkční studio, nebo čínská distribuce. Proslulá scéna z Titanicu, v níž Leonardo DiCaprio maluje polonahou Kate Winsletovou, je v čínské verzi „ořezaná“ tak, aby nebylo vidět hereččino poprsí. V Mission: Impossible III se zas Tom Cruise prohání po šanghajských střechách, kde se suší spodní prádlo. Čínským cenzorům však takové nahlédnutí do soukromí občanů velmoci přišlo urážlivé, a z filmu tak nakonec zmizelo šest minut záběrů. 

Kdo určuje pravidla?

Snímek Obchodník se smrtí, který zpracovává osudy cynického distributora zbraní, obsahuje tolik pro Čínu kontroverzních scén, že se stopáž stříháním zkrátila o celou půlhodinu a změny se nevyhnuly ani vyznění konce: V původní verzi má Nicolas Cage proslov, v němž nastíní, jak je vlastně politický systém zkorumpovaný. Následně jej zákulisní hráči propustí z vězení, aby se k obchodu se zbraněmi vrátil. Pro čínský trh ovšem dospěl projev jen do poloviny, dokud se dá ještě chápat tak, že hrdina lituje svých činů, před soudem se přizná a zbytek života stráví za mřížemi. Jinými slovy, v Číně zvítězí naivní spravedlnost.

Řada hollywoodských snímků však prochází autocenzurou už před natáčením. Dřív totiž vstupenky z amerických kin představovaly hlavní finanční hybnou sílu tamního filmového průmyslu. Jenže nástup streamovacích služeb a pirátství prodeje značně oslabily, zákazníci v USA už nestačili, a při natáčení se proto musely začít brát mnohem větší ohledy na požadavky zahraničních odbytišť. Lidová republika přitom od roku 2020 reprezentuje největší filmový trh, a není proto moudré si tamní cenzory znepřátelit. „Před natáčením si musíte dávat velký pozor, abyste si Čínu proti sobě nepoštvali. Víc než sedmdesát procent výdělků z prodeje vstupenek do kin pochází ze zahraničních trhů a bez Číny by hrozil masivní propad,“ vysvětluje Stanley Rosen, který na University of Southern California vyučuje politologii.       

Studená Severní Korea 

Natáčí se proto ve stínu cenzurních požadavků a jako dobrý příklad slouží snímek Mulan, který vznikl coby adaptace stejnojmenného animovaného filmu: Kvůli čínským restrikcím z něj zmizel zlatý drak Mu-šu, jedna z nejoblíbenějších postav původní verze, a místo jednoho hlavního padoucha se objevili dva, protože tak to má prý čínské obecenstvo raději. Polibek mezi Mulan a jejím přítelem se musel vynechat, i když ho herci natočili, a změn bylo mnohem víc. Nakonec Čína snímek stejně zakázala, protože ho zpravodajské portály zmiňovaly ve spojitosti s porušováním lidských práv, k němuž v zemi dochází. 

TIP: Strana, vlast a národ: Čínská vize výchovy občanů budoucnosti

V případě filmu Rudý úsvit: Nová krev byla situace ještě bizarnější. Remake klasiky z roku 1984, v níž Sovětský svaz spustí invazi do Ameriky, se už při natáčení potýkal s řadou potíží. Když se ovšem lidová republika dozvěděla, že původní sovětskou hrozbu nahradila právě Čína, strhl se mediální poprask a novinové titulky hlásaly: „USA předělávají film o studené válce, aby démonizoval Čínu!“ Produkční společnost MGM následně ve strachu z cenzury zavelela, že se veškeré odkazy na asijskou velmoc musejí pozměnit, a novým agresorem se měla stát Severní Korea. MGM proto povolala na pomoc hned pět týmů zabývajících se speciálními efekty, které pak celý snímek sekundu po sekundě procházely a měnily veškeré vlajky, pamětihodnosti nebo obecně čínskou symboliku za severokorejskou. Akční film s Chrisem Hemsworthem však nakonec v ČLR stejně nevyšel, kritika ho rozcupovala a výdělek nepokryl ani náklady. 

Zabít, nebo vykouřit?

Velké téma čínské audiovizuální cenzury představují nevhodná slova, která se většinou řeší změnami v titulcích. Náhrady se však často šijí horkou jehlou a vedou k úsměvným situacím. Například v americkém seriálu Hannibal se výraz „kill“, tedy „zabít“, měnil v titulcích za „suck“ neboli „sát“. V závislosti na kontextu se však druhý zmíněný ve spojení se jménem používá k popsání felace. Věty jako „Když jsi zabíjel Randalla, představoval sis, že zabíjíš mě?“ tak dostaly nechtěný homosexuální nádech, čímž si homofobní čínská cenzura podřezala větev. 


Další články v sekci