Fotbalistou na zapřenou: Kvůli kopané přišel Edvard Beneš o studentské výhody

„Spartán, kterému chybí smysl pro požitky“, to byl Edvard Beneš pohledem Milana Rastislava Štefánika a do značné míry i dalších současníků. Avšak období Benešových gymnaziálních studií (v letech 1900 až 1904), kdy propadl kopané a dokonce se stal členem SK Slavia C, svědčí o opaku. Fotbal v té době patřil mezi studentům přísně zapovězené sporty, a tudíž bylo nutné, aby Beneš svou zálibu tajil. Z tohoto důvodu „oblékal“ spolu s červenobílým dresem pseudonymy Spolný, Bělský, Berger, Novotný, König nebo Šícha.

Student rebelant

Benešovi se svou účast ve fotbalových utkáních dařilo tajit do doby, než mu byla v jednom zápase přeražena holenní kost. Když se probral z mdlob, v nichž byl přivezen do nemocnice, jeho jedinou starostí bylo, zdali tým zvítězil. Skutečné starosti ale teprve měly přijít.

Do té doby vzorný student se začal obávat ztráty svých žákovských výsad, o které by mohl přijít, kdyby se zjistilo, kde k úrazu přišel. Neodvážil se tedy do školy a skrýval se šest neděl v nemocnici. Aby však nezůstal pozadu za třídou a udržel s ní tempo, opatřil si knihy a učil se.

Ztraceného studenta profesoři ale nakonec s pomocí policie nalezli. Když se znovu objevil ve škole, dostal „zákonné mravy“ a ztratil své výsady. Od toho okamžiku musel Beneš až do maturity platit školné, jehož byl jako vzorný žák ušetřen, a kvůli absenci ve výuce skládal doplňovací zkoušky ze všech předmětů za pololetí.

V této souvislosti vznikla historka, kterou zaznamenal Benešův spolužák Karel Amerling. Když Beneš při návratu z nemocnice zahlédl svého třídního profesora Hrdličku, rychle naskočil do nejbližší tramvaje a ujel – od svých spolužáků totiž věděl, že se na něj profesor chystá, aby mu vyčinil. Profesora Benešovo počínání rozohnilo, příštího dne mu ve třídě ostře vyčítal a při té příležitosti pronesl chmurnou předpověď: „Vy hulváte, nechte studování, z vás nikdy nic kloudného nebude.“ Beneš se prý jeho výtkám jen srdečně zasmál.

Věrný Slávista

Za vyučenou Beneš nedostal, neboť nejenže jeho bratr Vojta za něj vše vyplatil, ale vrátil ho i zpět na hřiště. Mladý Edvard si tak na gymnáziu vytvořil pověst studenta rebelanta a po šesti měsících se opět ocitl na zeleném trávníku. Přestože vstupem na univerzitu roku 1904 skončil Benešův fotbalový život, zůstal přispívajícím členem klubu SK Slavia Praha až do své smrti v roce 1948.