Reklama


Bohatý africký Gabon: Co přijde, až vyschnou ropná pole?

17.06.2016

Během víc než půlstoletí samostatnosti zažil středoafrický Gabon pouze tři vůdce, jejichž autoritativní vláda byla životaschopná především díky zdrojům fosilních paliv. Jenže zásoby ropy se rychle tenčí a země se do budoucna dívá s obavami


Reklama

V roce 1960 zmizela z vlajky Gabonu francouzská trikolora a dříve úzký žlutý pruh se rozšířil. Zelená představuje přírodní bohatství, žlutá rovník a slunce, modrá moře 

V Gabonu žijí necelé dva miliony lidí na území, které odpovídá spojené rozloze České republiky, Slovenska, Rakouska a Chorvatska. Země na pobřeží Atlantiku patří k nejstabilnějším v regionu. 

Stát jednoho muže

Během čtyř desetiletí vlády prezidenta Omara Bonga Ondimby zůstávala klíčovým partnerem Gabonu Francie. V rámci neformálního systému „Francafrique“ dostávala africká země politickou a vojenskou podporu, a evropská mocnost měla naopak nadstandardní možnosti pro uplatnění svých firem. Vzájemné vztahy však ochladly po Bongově smrti, když se k moci dostal jeho syn Ali Bongo Ondimba a francouzské úřady začaly vyšetřovat původ značného bohatství vládnoucí rodiny. 

Opoziční vůdci zpochybňují Aliho vítězství ve volbách roku 2009. Tvrdí, že došlo k podvodu, jehož cílem bylo zachovat „následnictví“ v rodině Bongů – a hovoří o „ústavním převratu“. Ať už však byly volby legitimní, či nikoliv, jisté je, že prezident Gabonu drží v rukou mimořádně silné nástroje: Může jmenovat a odvolávat premiéra, vládu i soudce nejvyššího soudu; má také pravomoc rozpustit parlament, pozdržet platnost právních předpisů nebo vyhlásit referendum. V zemi, jež disponuje pouze pětitisícovou armádou, se o jeho bezpečnost stará ochranka čítající 1 800 mužů

Kdy dojde ropa?

Je pozoruhodné, do jaké míry nepříliš lidnatá a na africké poměry malá země v minulosti ovlivnila vývoj vztahů v regionu. Za Omara Bonga hrál Gabon důležitou roli prostředníka při řešení krizových situací v Čadu, Středoafrické republice, Angole, Konžské republice, Demokratické republice Kongo, Burundi a Pobřeží slonoviny. Navzdory jiným nedostatkům Bongovy vlády je nutné přiznat, že tento muž dokázal udržet stabilitu vlastní země ve velmi bouřlivé oblasti. Úlohu mu však usnadnila nepříliš početná populace a značné přírodní zdroje. 

Gabonskou ekonomiku pohání ropa, která vytváří bezmála polovinu tamního HDP a plné čtyři pětiny zisků z vývozu. Díky černému zlatu se Gabon často přirovnává k arabským ropným velmocím. Celých 90 % zisků ovšem směřuje k pouhým 20 % obyvatel země, zatímco třetina Gaboňanů žije v chudobě. Produkce ropy navíc klesá: Z 370 tisíc barelů za den v roce 1997 se stalo současných 240 tisíc. Podle některých odhadů by se mohla tamní ložiska vytěžit už v roce 2025.

Těžké úkoly 

Mnoho expertů již delší dobu upozorňuje na nebezpečně jednostranné zaměření gabonské ekonomiky. Rozvoji jiných odvětví přitom brání malý domácí trh, závislost na francouzském dovozu a také nedostatek podnikatelského zápalu u samotných Gaboňanů. Nadějně vyznívají nedávné geologické průzkumy, podle nichž by se mohla v zemi nacházet obrovská, dosud netěžená ložiska železné rudy

Zdá se však, že prezident Ali Bongo Ondimba nespoléhá jen na „vytloukání ropy rudou“ a skutečně se snaží docílit lépe fungujícího hospodářství. Vedle rozsáhlé reorganizace státních úřadů například vyhlásil program „Stoupající Gabon“, s cílem dosáhnout rozmanitější ekonomiky, zbavit se korupce a investovat do pracovní síly. Dnes je těžké odhadnout, zda jsou jeho úmysly tak čisté, jak sám tvrdí. A především – zda se mu skutečně podaří zabránit hrozícímu ekonomickému kolapsu.

Neuznaný prezident

Pozoruhodnou postavou gabonské politické scény několika posledních desetiletí byl také André Mba Obame. Už v 80. letech působil jako poradce prezidenta Omara Bonga Ondimby a později zastával různé ministerské posty. V roce 2009 kandidoval v prezidentských volbách a kvůli jeho podpoře odstoupilo pět dalších uchazečů, které Obame nazval svým „dream teamem“. Ani tento tým snů mu však k vítězství nestačil – skončil třetí s necelými 26 % hlasů a stal se členem opozice. Odmítl ovšem volební prohru uznat a v lednu 2011 vyhlásil, že je jediným legitimním prezidentem a že by měl zemi řídit někdo, koho lidé opravdu chtějí.

Vytvořil také vlastní devatenáctičlennou vládu, s níž se pak uchýlil do budovy místního ústředí OSN. Hned následujícího dne skutečná vláda rozpustila Obameho opoziční stranu a obvinila jej i s jeho stoupenci ze zrady, která ohrožuje stabilitu země. Když Obame za nevyjasněných okolností v dubnu 2015 zemřel v Kamerunu (kam utekl před možnými postihy), vyvolalo to v hlavním městě Libreville vlnu násilností. Někteří jeho přívrženci viní z politikovy smrti gabonskou vládu.

STRUČNÉ DĚJINY

Zřejmě prvními obyvateli území dnešního Gabonu byli už před devíti tisíci let Pygmejové. O prehistorickém životě v této oblasti však nevíme mnoho, ačkoliv kmenové umění svědčí o bohatém kulturním dědictví. Ve 14. století se v regionu usadili Bantuové.

Otroci, slonovina a dřevo

Prvními Evropany v Gabonu byli portugalští mořeplavci na konci 15. století, kteří dali zemi její dnešní jméno. Portugalské slovo „gabão“ totiž označuje kabát s kapucí, jenž se v představách námořníků tvarem podobal ústí řeky Komo poblíž Libreville. Od 16. století se v regionu začali prosazovat také obchodníci z Nizozemska, Anglie a Francie, přičemž hlavním artiklem byli otroci, slonovina, dřevo a surová guma.

V letech 1839 a 1841 ustavili Francouzi po dohodě s některými kmenovými náčelníky protektorát nad pobřežními oblastmi. Od roku 1885 okupovala evropská mocnost celý Gabon, ale řídit jej začala až v roce 1903. O sedm let později se africká země stala jedním z teritorií Francouzské rovníkové Afriky a v srpnu 1960 získal Gabon nezávislost.

Vláda příliš pevné ruky

 

Prvním prezidentem se stal Léon M’ba, jehož vláda byla velmi autoritativní. Když zakázal všechny politické strany kromě své vlastní, vypukl pokus o státní převrat a M’ba si udržel moc jen díky zásahu francouzských vojáků. Po jeho smrti v roce 1967 převzal otěže Omar Bongo Ondimba, předchozí viceprezident, který pokračoval v nastolené autoritářské linii a řídil zemi celých 42 let. Čelil ovšem kritice, že vládne spíš s ohledem na potřeby vlastní rodiny než obyčejných Gaboňanů. V roce 1990 jej veřejný tlak donutil zřídit systém více politických stran, výsledky následujících voleb byly přesto velmi pravděpodobně zmanipulovány ve prospěch stávajícího prezidenta. Od smrti Omara Bonga Ondimby v roce 2009 stojí v čele země jeho syn Ali Bongo Ondimba.

LIDÉ

Obyvatelstvo

Počet obyv.: asi 1,7 milionu; očekávaná doba dožití: 52,04 roku; prům. počet dětí: 4,46 na ženu; věková struktura: 42,6 % dětí do 15 let, 3,79 % obyv. starších 65 let, 50 % obyv. mladších 18,6 roku; městské obyv.: 87,2 %; etnické složení: většina etnik Gabonu patří do skupiny Bantu, největšími etniky jsou Fang, Bapounou, Nzebi a Obamba; v zemi žije i 150 tisíc Afričanů jiného původu a Evropanů, z toho asi 11 tisíc Francouzů; náboženství: katolíci 41,9 %, protestanti 13,7 %, ostatní křesťané 32,4 %, muslimové 6,4 %, animisté a ostatní 0,6 %, neurčeno 5 %; jazyky: oficiálním jazykem je francouzština; obyv. pod hranicí chudoby: asi 30 %; gramotnost: 83,2 %.

Politika 

Typ vlády: republika prezidentského typu; samostatnost: od 17. 8. 1960 (předtím francouzská kolonie); hlava státu: prezident Ali Bongo Ondimba (od 16. 10. 2009); šéf vlády: premiér Daniel Ona Ondo (od ledna 2014); volby: prezident se volí v přímých volbách na sedm let (může neomezeně kandidovat opakovaně), premiéra jmenuje prezident.

Ekonomika

HDP na hlavu: 21 700 USD (odhad z roku 2015; ČR – 31 500 USD); měna: CFA frank, který se používá ve 12 bývalých francouzských afrických koloniích; 1 USD = asi 600 CFA franků, 1 CZK = asi 24 CFA franků.

GEOGRAFIE

Rozloha: 267 667 km², o něco víc než Velká Británie; hranice: 3 261 km (s Konžskou republikou, Kamerunem a Rovníkovou Guineou); délka pobřeží: 885 km; charakter území: úzký pás nížiny u pobřeží, kopcovité vnitrozemí, na jihu a východě savany; podnebí: tropické; vždy horké, vlhké; min. noční / max. denní teploty (°C) v Libreville: leden–březen 24/30, duben–červen 23–24/27–30, červenec–září 22–23/ /26–27, říjen–prosinec 23/28–29; nejnižší a nejvyšší bod: Atlantský oceán (0 m) / Mont Iboundji (1 575 m).

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Shutterstock, Wikimedia

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Vikingové pobřeží Severní Ameriky nikdy neosídlili trvale. Země byla příliš vzdálená a nepřátelská.

Zajímavosti

Prvním Čechem, který se umístil na stupních vítězů na olympijských hrách, byl v roce 1900 František Janda Suk.

Historie

I když se nemusíme obávat nedostatku kyslíku, lidstvo by se mělo velmi zamyslet nad znečišťováním atmosféry; jedy, které se už dnes na mnoha místech nacházejí, totiž člověka zahubí snáz než pokles koncentrace životodárného plynu.

Věda

Včely si při sběru nektaru musí zapamatovat charakteristické rysy jednotlivých květin. U květů některých citrusů jim tento úkol usnadňuje obsažený kofein

Příroda
Vesmír
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907