Galerie obojživelných šperků: Žabí klenoty vody i pevniny

31.08.2016 - Jiří Doxanský

Žáby patří mezi často neprávem opomíjené živočichy. Schopnost ochrany pomocí prudkých toxinů, neobyčejná starostlivost o potomky, nádherné barvy či naopak neuvěřitelné mimikry by je přitom měly řadit mezi objekty prvořadého zájmu

<p>Ačkoli <strong>rákosnička</strong> <em>Leptopelis christyi</em> patří mezi často dovážené a nenáročné terarijní chovance, její odchov v zajetí se dosud nezdařil. Z volné přírody je známo, že svá vejce klade do děr v zemi, odkud je poté spláchnou přívalové deště. Domovem těchto stromových žab jsou savany s galeriovými porosty, ale i horské lesy Tanzanie, Konga a Ugandy. Velké oči svědčí o nočním způsobu života.</p>

Ačkoli rákosnička Leptopelis christyi patří mezi často dovážené a nenáročné terarijní chovance, její odchov v zajetí se dosud nezdařil. Z volné přírody je známo, že svá vejce klade do děr v zemi, odkud je poté spláchnou přívalové deště. Domovem těchto stromových žab jsou savany s galeriovými porosty, ale i horské lesy Tanzanie, Konga a Ugandy. Velké oči svědčí o nočním způsobu života.

<p>Kostarická <strong>pralesnička batiková</strong> <em>(Dendrobates auratus)</em>, stejně jako i další druhy čeledi Dendrobatidae, ztrácí chovem v zajetí svoji jedovatost. Důvodem je jiná skladba stravy v zajetí a ve volné přírodě. Ve svém přirozeném prostředí se živí především termity a mravenci, ze kterých získává enzymy potřebné k tvorbě prudce jedovatých toxinů. Indiáni otírají tyto žáby o hroty svých šípů, aby z nich dostali smrtící látku, a odtud získaly pralesničky název „šípové žáby“. Pestré zbarvení mnoha z nich má varovnou funkci a upozorňuje případné predátory na nepoživatelnost těchto nebezpečných krásek.</p>

Kostarická pralesnička batiková (Dendrobates auratus), stejně jako i další druhy čeledi Dendrobatidae, ztrácí chovem v zajetí svoji jedovatost. Důvodem je jiná skladba stravy v zajetí a ve volné přírodě. Ve svém přirozeném prostředí se živí především termity a mravenci, ze kterých získává enzymy potřebné k tvorbě prudce jedovatých toxinů. Indiáni otírají tyto žáby o hroty svých šípů, aby z nich dostali smrtící látku, a odtud získaly pralesničky název „šípové žáby“. Pestré zbarvení mnoha z nich má varovnou funkci a upozorňuje případné predátory na nepoživatelnost těchto nebezpečných krásek.

<p>Jednou z největších „šípových“ žabek je až šest centimetrů dlouhá pralesnička azurová z malé oblasti sipalavínské savany v Surinamu. Dlouho byla považována za samostatný druh a teprve nedávno byla popsána pouze jako barevná forma <strong>pralesničky barvířské</strong> <em>(Dendrobates tinctorius)</em>, jejíž rozšíření je podstatně větší a zabírá území od Guyany až po severovýchodní část Brazílie. Pohlavní dimorfismus u dospělých jedinců je dobře patrný. Samci mají širší přísavné terčíky na předních končetinách, a aby nalákali své družky k páření, vydávají slabé vrčivé zvuky. Všechny druhy pralesniček jsou především denní živočichové.</p>

Jednou z největších „šípových“ žabek je až šest centimetrů dlouhá pralesnička azurová z malé oblasti sipalavínské savany v Surinamu. Dlouho byla považována za samostatný druh a teprve nedávno byla popsána pouze jako barevná forma pralesničky barvířské (Dendrobates tinctorius), jejíž rozšíření je podstatně větší a zabírá území od Guyany až po severovýchodní část Brazílie. Pohlavní dimorfismus u dospělých jedinců je dobře patrný. Samci mají širší přísavné terčíky na předních končetinách, a aby nalákali své družky k páření, vydávají slabé vrčivé zvuky. Všechny druhy pralesniček jsou především denní živočichové.

<p>Se dvěma centimetry délky patří <strong>pralesnička trpasličí</strong><em> (Oophaga pumillio)</em> k nejmenším zástupcům celé čeledi. Vyskytuje se v asi dvaceti barevných formách v Kostarice a Panamě. Patří k vůbec nejstarostlivějším rodičům ve světě zvířat. Sameček neustále zvlhčuje snůšku vajíček, kterou samička naklade zpravidla na hladký list bromélie. Do listových kapes, kde se shromažduje voda, pak nanosí pulce. Aby předešla případnému kanibalismu, umístí je vždy jednotlivě. Potomky pak až do metamorfozy – přeměny z pulce v žábu, která nastává někdy až za tři měsíce – krmí samička svými neoplozenými vajíčky. Neúnavnou starostlivostí tak kompenzují méně početné snůšky (1–12 vajec).</p>

Se dvěma centimetry délky patří pralesnička trpasličí (Oophaga pumillio) k nejmenším zástupcům celé čeledi. Vyskytuje se v asi dvaceti barevných formách v Kostarice a Panamě. Patří k vůbec nejstarostlivějším rodičům ve světě zvířat. Sameček neustále zvlhčuje snůšku vajíček, kterou samička naklade zpravidla na hladký list bromélie. Do listových kapes, kde se shromažduje voda, pak nanosí pulce. Aby předešla případnému kanibalismu, umístí je vždy jednotlivě. Potomky pak až do metamorfozy – přeměny z pulce v žábu, která nastává někdy až za tři měsíce – krmí samička svými neoplozenými vajíčky. Neúnavnou starostlivostí tak kompenzují méně početné snůšky (1–12 vajec).

<p><em><strong>Theloderma corticale</strong></em> ze severního Vietnamu je krásnou ukázkou toho, jak jsou mimikry u některých žab dotaženy k absolutní dokonalosti. Anglický název <strong>mossy frog</strong> (mechová žába) napovídá mnohé a dokonce i při manipulaci se žába nehýbá a spoléhá na své dokonalé maskování. K dnešnímu dni má tento unikátní obojživelník nejistou budoucnost. Kácením horských pralesů dochází k ubývání přirozených stanovišť. Asi jediným možným řešením je chov v zajetí. Ten se prozatím daří a i počty odchovaných jedinců mají vzrůstající tendenci. Doufejme, že je bude stále kam vypustit.</p>

Theloderma corticale ze severního Vietnamu je krásnou ukázkou toho, jak jsou mimikry u některých žab dotaženy k absolutní dokonalosti. Anglický název mossy frog (mechová žába) napovídá mnohé a dokonce i při manipulaci se žába nehýbá a spoléhá na své dokonalé maskování. K dnešnímu dni má tento unikátní obojživelník nejistou budoucnost. Kácením horských pralesů dochází k ubývání přirozených stanovišť. Asi jediným možným řešením je chov v zajetí. Ten se prozatím daří a i počty odchovaných jedinců mají vzrůstající tendenci. Doufejme, že je bude stále kam vypustit.

<p>Mezi taxonomický oříšek patří africké rákosničky rodu <strong><em>Leptopelis</em></strong>. V dospělosti vypadají natolik podobně, že se dají spolehlivě odlišit až při vokalizaci samců. Ani mladé jedince nelze jednoznaznačně identifikovat. Barevně se většinou vůbec nepodobají svým rodičům.</p>

Mezi taxonomický oříšek patří africké rákosničky rodu Leptopelis. V dospělosti vypadají natolik podobně, že se dají spolehlivě odlišit až při vokalizaci samců. Ani mladé jedince nelze jednoznaznačně identifikovat. Barevně se většinou vůbec nepodobají svým rodičům.

<p>S třícentimetrovou velikostí patří <strong>rákosnička</strong> <em>Hyperolius mitchelli</em> k menším druhům, nápadným zbarvením však své příbuzné určitě předčí. Žije ve východoafrických státech Mozambik, Malawi a Tanzánie. Zdržuje se i v kulturní krajině na nižšších porostech kolem umělých vodních zdrojů. Díky adaptaci na prostředí do značné míry ovlivěné člověkem není zatím tento druh v přímém ohrožení.</p>

S třícentimetrovou velikostí patří rákosnička Hyperolius mitchelli k menším druhům, nápadným zbarvením však své příbuzné určitě předčí. Žije ve východoafrických státech Mozambik, Malawi a Tanzánie. Zdržuje se i v kulturní krajině na nižšších porostech kolem umělých vodních zdrojů. Díky adaptaci na prostředí do značné míry ovlivěné člověkem není zatím tento druh v přímém ohrožení.

<p><strong>Listovnice nádherná</strong> <em>(Agalychnis callydrias)</em> je asi největším skvostem žabí říše a vyhledávaným cílem mnoha fotografů. Žije v pralesích Střední Ameriky a je perfektně přizpůsobená k lezení. Díky chápavým prstům dokáže viset z větve hlavou dolů a držet se přitom pouze za jednu končetinu. Nedělá jí problém ani pohyb po hladkém skle. Celý život tráví v korunách stromů a neslézá ani kvůli rozmnožování. Vejce, kterých bývá kolem stovky, klade na listy nad vodní hladinou. Zhruba po deseti dnech se pulci vykulí a padají přímo do svého živlu. V případě ohrožení jsou pulci listovnic schopni opustit líheň i dříve.</p>

Listovnice nádherná (Agalychnis callydrias) je asi největším skvostem žabí říše a vyhledávaným cílem mnoha fotografů. Žije v pralesích Střední Ameriky a je perfektně přizpůsobená k lezení. Díky chápavým prstům dokáže viset z větve hlavou dolů a držet se přitom pouze za jednu končetinu. Nedělá jí problém ani pohyb po hladkém skle. Celý život tráví v korunách stromů a neslézá ani kvůli rozmnožování. Vejce, kterých bývá kolem stovky, klade na listy nad vodní hladinou. Zhruba po deseti dnech se pulci vykulí a padají přímo do svého živlu. V případě ohrožení jsou pulci listovnic schopni opustit líheň i dříve.

<p>Velký areál rozšíření má <strong>listovnice</strong> <em>Phyllomedussa hypochondrialis</em>. Můžeme ji najít v suchých opadavých lesích i v otevřené buši od jihu Venezuely až po severní Argentinu. Zdržuje se na přízemní vegetaci, po níž se pohybuje obratně, ale velmi pomalu. Má stejně jako listovnice nádherná chápavé prsty a podobný způsob rozmnožování. Vejce klade také na listy visící nad vodou, ale ty poté ještě zatočí do jakéhosi kornoutu a tak je dokonale chrání před případným vyschnutím. Na snímku jsou mladí jedinci tohoto druhu bez určení pohlaví.</p>

Velký areál rozšíření má listovnice Phyllomedussa hypochondrialis. Můžeme ji najít v suchých opadavých lesích i v otevřené buši od jihu Venezuely až po severní Argentinu. Zdržuje se na přízemní vegetaci, po níž se pohybuje obratně, ale velmi pomalu. Má stejně jako listovnice nádherná chápavé prsty a podobný způsob rozmnožování. Vejce klade také na listy visící nad vodou, ale ty poté ještě zatočí do jakéhosi kornoutu a tak je dokonale chrání před případným vyschnutím. Na snímku jsou mladí jedinci tohoto druhu bez určení pohlaví.

<p>Žáby <strong><em>Boophis rappiodes</em> </strong>žijí kolem potoků v pralesích východního Madagaskaru. Mají tak průhlednou břišní stěnu, že jsou jim vidět i vnitřní orgány. Způsobem života i vzhledem nápadně připomínají jihoamerické „skleněné žáby“ rodu Centronella. Tato vzájemná podobnost se nazývá konvergence. Ačkoli se jedná o druhy z dvou různých čeledí, přizpůsobily se podobně danému životnímu prostředí, i když se vyvíjely na různých kontinentech vzdálených od sebe tisíce kilometrů. </p>

Žáby Boophis rappiodes žijí kolem potoků v pralesích východního Madagaskaru. Mají tak průhlednou břišní stěnu, že jsou jim vidět i vnitřní orgány. Způsobem života i vzhledem nápadně připomínají jihoamerické „skleněné žáby“ rodu Centronella. Tato vzájemná podobnost se nazývá konvergence. Ačkoli se jedná o druhy z dvou různých čeledí, přizpůsobily se podobně danému životnímu prostředí, i když se vyvíjely na různých kontinentech vzdálených od sebe tisíce kilometrů. 

Reklama




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Pokud jde o zničující výbuchy obávaného řeckého vulkánu Santorini, stoupající hladina oceánu jejich riziko podle vědců tlumí.

Věda

<p>Správným jídelníčkem lze psychickým poruchám předcházet, nebo je i zmírňovat.</p>

Zajímavosti

V důsledku globálního oteplování se stále víc dostávají do vzájemného kontaktu medvěd hnědý (Ursus arctos) s medvědem ledním (Ursus maritimus). Kříženci, kteří se začínají objevovat, mají přezdívku „pizzly“.

Příroda

Edward IV. a lancasterští uprchlíci ukrývající se v opatství Tewkesbury.

Historie
Revue

Raketa Atlas V s kosmickou lodí Boeing CST-100 Starliner na floridské základně Cape Canaveral Air Force Station.

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907