Hašima: Betonová skvrna na japonské minulosti

09.02.2019 - Vilém Koubek

Ostrov Hašima dnes protíná horizont pahýly betonových staveb a hustým zeleným porostem, který zchátralé budovy pomalu, ale jistě pohlcuje. Někdejší japonská těžební kolonie se pro mnohé změnila v celu smrti

<p>Hašima má rozlohu pouhých 0,063 km², přesto v roce 1959 pojala 5 259 obyvatel.</p>

Hašima má rozlohu pouhých 0,063 km², přesto v roce 1959 pojala 5 259 obyvatel.


Reklama

Za „objevení“ ostrova Hašima může jeho větší soused Takašima. Tamní uhlí využívaly během 18. a 19. století přepravní stroje v tehdy klíčovém solném průmyslu, který dravě se rozvíjející japonská ekonomika nutně potřebovala. Když se zprávy o nerostném bohatství země vycházejícího slunce začaly šířit po světě, zahraniční obchodníci nejprve zůstávali skeptičtí: Tvrdilo se, že podmořské uhlí nemá dostatečnou výhřevnost k pohánění lodí. Experimenty nicméně prokázaly opak, a japonská surovina z nich vyšla dokonce lépe než ta britská. Zájem o uhlí stoupl a v lokalitě se začaly hledat další nerostné zásoby. Nedaleký ostrov Hašima jich přitom ukrýval nepřeberné množství. 

Na dříve naprosto bezcenné a neobydlené skále, jež patřila rodině Fukahori, vznikla první šachta v roce 1887 a s ní přišli noví obyvatelé. O tři roky později koupila ostrov za sto tisíc jenů korporace Mitsubishi a rozjela těžbu ve velkém. Rusko-japonská válka a druhá čínsko-japonská válka v první polovině 20. století rozdmýchaly industrializaci země – a jejím pohonem se stalo mimo jiné uhlí z Hašimy. Na ostrově byla vyhloubena další šachta a povrch se srovnával, aby ustoupil nové zástavbě.

Ostrovní bitevní loď

Tak jako ukrajinské město Pripjať vyrostlo pro potřeby zaměstnanců jaderné elektrárny Černobyl, začaly Hašimu pokrývat domy určené pro horníky a další pracovníky dolů. Bytovky, školy, obchodní centra či nemocnice přitom vznikaly z posíleného betonu, který se v té době ve světě využíval jen zřídka – a například v Japonsku šlo o jediné stavby svého druhu až do skončení druhé světové války. Bytelná konstrukce měla odolat krutým povětrnostním podmínkám a dělníci ostrov také obehnali zdí jako vlnolamem. Hašima si tak vysloužila přezdívku „bitevní loď“

Ačkoliv byly příbytky svým způsobem nadčasové, příliš pohodlí nenabízely: Jednalo se spíš o spartánské kóje určené hlavně k přespání. Kuchyně, umývárny a další zařízení byly pro každé patro v bytovém domě společné. V podobně strohých podmínkách žila většina obyvatel ostrova. Pouze nejvyšší vedení mělo „luxusnější“ obydlí a jediný správce si mohl užívat soukromý dům na vyvýšeném místě. 

Pytle rýže a smrt

Touha po uhlí přiváděla na Hašimu stále nové pracovníky, pro které bylo potřeba stavět zázemí: Na maličkém ostrůvku se tak zanedlouho tísnilo na třicet betonových budov a nové přibývaly i během druhé světové války, kdy se ve zbytku Japonska vůbec nestavělo. V roce 1941 tudíž ostrov stanovil svůj těžební rekord – 410 000 tun uhlí. Úžasný výsledek byl však vykoupen lidskými životy, v mnoha případech i násilně: Jelikož válečné běsnění bralo zemi pracovní sílu, unášeli Japonci jako „náhradu“ mladé chlapce z korejských a čínských vesnic. 

Mladíci mezi 14 a 20 lety pak pracovali v naprosto nelidských podmínkách: Potýkali se nejen s nedostatkem prostoru, ale také s nemocemi, mizernou stravou a krutým pracovním nasazením. „Jako uniformy nám dali pytle od rýže,“ vzpomínal Korejec Suh Jung-woo, jeden z těch, kdo přežili. „V šachtách se sbíral plyn a neustále hrozilo, že se na nás zhroutí strop. K jídlu nám dávali fazole, hnědou rýži a celé sardinky – všechno to rozvařili na hnědou kaši, z níž jsem měl pokaždé průjem. Den ode dne jsem byl proto slabší. Kdykoliv jsem si ale chtěl odpočinout, naháněli mě do práce ozbrojení hlídači. Upřímně jsem nevěřil, že se z ostrova vrátím živý.“ Podle oficiálních odhadů podlehlo děsivým podmínkám do roku 1945 na 1 300 dělníků, skutečný počet však může být mnohem vyšší

Život z války 

Po druhé světové válce dal Hašimě poslední impulz k růstu korejský válečný konflikt v letech 1950–1953 a roku 1959 dosáhl ostrov populačního vrcholu v podobě 5 259 obyvatel. Dodnes se proto považuje za historicky nejhustěji osídlené místo světa, které zatím nepřekonaly ani moderní metropole.

TIP: Krvavá diamantová horečka: Tragická historie třpytivých kamenů

Již v 60. letech však japonský průmysl pomalu přecházel na ropu a tenčící se zásoby hašimského uhlí přestávaly hrát významnou roli. Produkce skomírala až do 15. ledna 1974, kdy firma Mitsubishi oficiálně ukončila těžbu. Následoval odliv obyvatel a 20. dubna téhož roku už na ostrově nežil nikdo. Doly byly zapečetěny, vstup zakázán a zástavba pak chátrala až do roku 2009, kdy se její menší část zpřístupnila turistům. 

Trable s Koreou

V roce 2009 zažádalo Japonsko o zapsání Hašimy na seznam světového dědictví UNESCO, nicméně proti se postavila Severní i Jižní Korea. Oba státy poukazovaly na útrapy svých obyvatel, kteří za druhé světové války umírali v tamních šachtách. Japonsko proto slíbilo, že se v informačních materiálech pro turisty přizná k napáchaným hrůzám. Stížnost tedy byla stažena a v roce 2015 se ostrov na seznam zařadil. Ani o tři roky později však podle přijímací komise nedostála ostrovní země zcela svým slibům, a vysloužila si proto napomenutí. 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Milovníci konspirací rádi argumentují vztyčenou vlajkou: Vypadá, jako by vlála ve větru, který však na Měsíci nefouká.

Zajímavosti

Vojenskou posádku města Otranta tvořilo pouze 400 mužů. Proti nim stálo patnáct až dvacet tisíc tureckých vojáků.

Historie
Revue
Věda

Prototyp vesmírné trouby na pečení

Vesmír

Opice si s kamennými nástroji rozumí

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907