Anna Marie Luisa Medicejská odkázala Habsburkům pohádkové jmění. Zděděné miliony pomohly zachránit monarchii

Mimořádně bohatá, milovnice umění a v mládí i pohledná žena se stala pro sice mocný, nicméně trvale zadlužený habsbursko-lotrinský rod doslova spásou v hodině dvanácté. A i díky ní vyrostl z relativně nevýznamného lotrinského vévody uznávaný a obchodně zdatný panovník Evropy, u něhož se projevil nevídaný podnikatelský a investiční talent.

Neměla se narodit

Anna Marie Luisa de’ Medici (1667–1743), poslední členka italského rodu Medicejských, přišla na svět v paláci Pitti ve Florencii jako jediná dcera toskánského velkovévody Cosima de’ Medici. Nebyla vítaným dítětem, vlastně se neměla vůbec narodit. Její matka, francouzská princezna Markéta Luisa Orleánská, sestřenice Ludvíka XIV., byla značně nevyrovnaná osoba. Když zjistila, že je těhotná, denně jezdila několik hodin na koni a dělala vše pro to, aby potratila. To se jí ovšem nepodařilo, a tak se jí v roce 1667 narodila zcela zdravá a krásná dcerka Anna Marie Luisa.

Manželství, uzavřené v roce 1661, ale bylo od začátku nešťastné, i když se v něm narodily tři děti – kromě Anny ještě starší Ferdinand a mladší Gian Gastone. Manželé se nenáviděli, Markéta Cosima ponižovala a hádky tu byly na denním pořádku. I když formálně manželství existovalo dál, Cosimo nakonec manželku, která neměla ve Florencii zrovna nejlepší renomé a život s ní byl podle všeho nesnesitelný, finančně zabezpečil a souhlasil, aby se vrátila v roce 1675 do Francie. Tehdy ji její děti viděly naposledy. Nadále byly vychovávány ve Florencii babičkou, ale měly pěkný vztah i s otcem.

Hledá se ženich

Když dospěla Anna Marie do věku na vdávání, byla popisována jako vysoká, hezká, černovlasá dívka s krásnou pletí. Najít vhodného ženicha ale nebylo ani přes rodinné bohatství úplně snadné. Vhodným kandidátem by se jevil francouzský dauphin Ludvík, kterého navrhoval jeho otec, král Ludvík XIV. Toho ale odmítl velkovévoda Cosimo, jenž si přál, aby se dcera provdala za budoucího portugalského krále Petra II. Jenže v Portugalsku začali mít obavy z toho, že by se mohla Anna Marie povahově podobat své matce, a tak z případného sňatku sešlo.

Jak se ukázalo, obavy to byly zbytečné. Anna Marie naštěstí zdědila povahu po otci. Nicméně nevyšla ani jednání s dalšími významnými evropskými rody. Nakonec se Anna Marie Luisa provdala v roce 1691 za falckého kurfiřta Jana Viléma. Do roka byla těhotná, ale potratila. Historikové se domnívají, že příčinou byla syfilida, kterou ji nakazil brzy po svatbě její nový muž. Manželství tedy nebylo požehnáno dětmi, nicméně i přesto bylo harmonické.

Návrat do rodné Florencie

Anna Marie se stala velkou patronkou umělců, především hudebníků a divadelních autorů. Prestiž falckého dvora zvýšila vybudováním nového divadla, kde se hrály mimo jiné i Molièrovy komedie. Z Düsseldorfu učinila také světové centrum hudby. Když v roce 1716 Jan Vilém zemřel, vrátila se zpět do Florencie. To ještě žil její otec Cosimo, který se snažil zajistit, aby mohla po jeho smrti dědit majetek i jeho tituly. Toskánsko bylo ale příliš lákavou zemí, a tak tento jeho plán narazil na nesouhlas evropských panovníků, zejména císaře Karla VI.

Po Cosimově smrti získal titul toskánského velkovévody Annin mladší bratr Gian Gastone. Starší Ferdinand už zemřel dříve, aniž zanechal potomky. Poněvadž však byl Gian Gastone homosexuál a neměl ani zájem mít potomky (ač byl ženatý), bylo jasné, že rod Medici touto generací vymře. A tak bylo v roce 1735 rozhodnuto, že toskánské velkovévodství připadne po jeho smrti Františku Štěpánovi Lotrinskému, budoucímu manželovi Marie Terezie, výměnou za jeho rodné Lotrinsko.

Výměna Lotrinska za Toskánsko

Vlastně to byla zásadní podmínka Františkovy svatby s Marií Terezií. Lotrinsko sice v Evropě nikoho ne­­ohrožovalo, jenže francouzský král Ludvík XV. ho nutně potřeboval pro svého tchána Stanisława Leszczyńského, bývalého dvojnásobného polského krále, nyní bez království. Jedině tak byl ochoten uznat pragmatickou sankci o nástupnictví Marie Terezie. Ztrátu Lotrinska chápal František Štěpán jako zradu na svém vlastním národě. Váhal. Dokonce třikrát teatrálně odhodil pero! Nakonec ale podepsal. Neměl bojovnou náturu a bylo mu jasné, že by stejně o Lotrinsko nakonec přišel.

I když se zpočátku jednalo pouze o slib s nejasnou budoucností, rozhodně nemusel litovat. A vlastně ani dlouho nečekal. Gian Gastone zemřel už v roce 1737, a František Štěpán se tak stal toskánským velkovévodou. Italská země se ukázala jako zlatý důl, a to ještě netušil, jaké bohatství ho čeká v roce 1743 po smrti Anny Marie Luisy de’ Medici, která taktéž zemřela bez potomků.

Dědictví po „tetičce“

Umělecké sbírky nevyčíslitelné hodnoty, které se nacházejí například v Galleria degli Uffizi, v paláci Pitti a na dalších místech Florencie, to byla jen část bohatství, které spadlo Františku Štěpánovi nečekaně do klína. Anna Marie Luisa de’ Medici bývá nazývána Františkovou „falckou tetičkou“, někde také jeho sestřenicí. Tak blízká příbuzná ale nebyla. Nicméně toto dědictví bylo pro Habsburky, tedy přesněji pro rod habsbursko-lotrinský, doslova požehnáním. Vyvolalo ovšem v Evropě také vlnu závisti.

Znepokojeni byli zejména v Prusku. Král Fridrich II. Veliký si okamžitě uvědomil, že válka o Slezsko, o které právě Marii Terezii připravil, může dlouho pokračovat díky Františkovu bohatství. A nemýlil se. František Štěpán se skutečně stal dvorním bankéřem své ženy, který spravoval rozsáhlý soukromý kapitál, z něhož financoval i potřeby dvora. Několikrát tak monarchii zachránil doslova před bankrotem.

Podnikatel, investor, boháč

Díky dědictví Anny Marie Luisy de’ Medici, které šikovně dokázal rozmnožit, se stal František Štěpán, jenž byl mezitím v roce 1745 zvolen císařem Svaté říše římské, mimořádně schopným a uznávaným podnikatelem. Když pak nečekaně v roce 1765 zemřel, čekal na rodinu velký, leč příjemný šok při otevření závěti. Mimochodem tu hledali dlouhé tři týdny a narazili na ni náhodou. Že nebyl František Štěpán žádný chudák, se vědělo dlouho. Ale takové jmění nečekali! A kolik že toho zanechal?

Většinou se uvádí 18 milionů, někdy dokonce 22 milionů zlatých. Po umoření státního dluhu byl okamžitě zřízen zvláštní rodinný fond, který se stal základem majetku habsbursko-lotrinského domu až do pádu monarchie v roce 1918. 

Kdysi bezvýznamný a podceňovaný lotrinský vévoda František Štěpán vytvořil pro svou dynastii do budoucna takovou finanční rezervu, díky níž už nikdy po staletí zadlužení Habsburkové nemuseli otázku peněz příliš řešit. A to vše zásluhou pohádkového dědictví Anny Marie Luisy de’ Medici…