Před 240 lety byl pokořen král Alp: Jacques Balmat a Michel-Gabriel Paccard jako první stanuli na vrcholu Mont Blancu
Vrchol Mont Blancu byl ještě v 18. století pro lidskou rasu nedobytný. Vyšplhat do výšky 4 807 m n. m. nebylo jen tak, případní odvážlivci museli nejdříve zdolat ledovec a skalnaté svahy. Pokořit horu se podařilo před 240 lety až Jacquesi Balmatovi a Michel-Gabrielu Paccardovi z nedalekého Chamonix.
Saussureho výprava překračuje ledovec při výstupu na Mont Blanc v roce 1787, dobové vyobrazení. (ilustrace: Shutterstock)
Vylézt na „krále Alp“ se neúspěšně pokoušelo několik lokálních obyvatel, ale i dobrodruzi z Ženevy či Anglie. Patřil k nim například syn hostinského Jean-Nicolas Couteran, doprovázený třemi muži. Povídá se, že této výpravě v roce 1775 přineslo nezdar víno.
K běžným příčinám selhání expedic na Mont Blanc ale patřila zejména horská nemoc, únava, závrať, mdloby či nepříznivé počasí. Dobrodruhy od roku 1760 motivovala hlavně vidina štědré finanční odměny ve výši asi 20 zlatých louisdorů, kterou vypsal švýcarský přírodovědec a geolog Horace-Bénédict de Saussure (1740–1799) pro toho, kdo objeví cestu k vrcholu. Aristokrata, jenž je dnes často označován za zakladatele alpinismu, totiž při návštěvě Chamonix okouzlila majestátnost nedostupné hory.
Úspěch lékaře a lovce kamzíků
Po 25 letech snah o zdolání Mont Blancu a kolektivního úsilí najít vhodnou cestu nahoru se prvními úspěšnými pokořiteli nakonec stali savojští rodáci – doktor Michel-Gabriel Paccard (1757–1827) a příležitostný průvodce, lovec kamzíků a brusič křišťálů Jacques Balmat (1762–1834). Nahoru se vydali 7. srpna 1786. S minimální výbavou přenocovali na ledovci a od 4.15 h ráno stoupali bílou záplavou, až v 18.23 h večer dorazili na samotný vrchol. Tam zůstali půl hodiny a po několika měřeních se vydali na zpáteční cestu za měsíční noci.
Výprava se obešla bez vážných zranění a ráno 9. srpna dorazila zpět do údolí, kde se podle některých zdrojů muži objevili ruku v ruce, protože Paccarda měla zastihnout sněžná slepota kvůli ztracenému klobouku, a tak jej Balmat údajně dovedl dolů. Očitými svědky historické události byli lidé v Chamonix, kteří postavy horalů na samotném temeni hory rozpoznali dalekohledy.
V následujícím roce se na čtyřdenní výstup na Mont Blanc vydal samotný Horace-Bénédict de Saussure v doprovodu průvodce Balmata, ale i sluhů a nosičů, kteří nahoru nesli vědecké přístroje a nutný proviant. Aristokrat si tímto úspěšným výšlapem splnil své dlouholeté přání, podnikl na vrcholu vědecká pozorování, strávil tam 4,5 hodiny a došel k závěru, že Mont Blanc měří 4 775 m n. m., takže jej prohlásil za nejvyšší evropskou horu. Tomuto výstupu se dostalo velké publicity a přinesl zájem o horskou turistiku. Je považován za počátek horolezectví v Alpách.
Jak to bylo dál?
Zatímco Michel-Gabriel Paccard se po prvovýstupu na Mont Blanc vrátil ke svému povolání lékaře, Jacques Balmat pokračoval v dobrodružné kariéře a na střechu Alp vyrazil ještě několikrát.
Balmat od Horace-Bénédict de Saussure získal slibovanou odměnu a od savojského vévody a sardinského krále Viktora Amadea III. obdržel šlechtický titul s přídomkem „z Mont Blancu“.
Paccardův úspěch byl naproti tomu dlouho upozaďován, jelikož vznikl mýtus, že veškeré zásluhy náležejí Balmatovi jako jedinému prvnímu pokořiteli hory. Tento popis události měl na svědomí spisovatel a cestovatel Marc-Théodore Bourrit, který byl sám zhrzen vlastním neúspěchem při snaze na vrchol vystoupat.