Příběh o bezhlavém jezdci se tváří jako dávná lidová pověst, ve skutečnosti ale vznikl až na počátku 19. století

Legenda o vesnici Sleepy Hollow, česky nazývané Ospalá díra, je ve Spojených státech velice rozšířená a mnozí ji považují za starobylou – samozřejmě podle standardů zmíněné země. Obecně se předpokládá, že jde o pověst s jakýmsi skutečným základem.

Vypráví o malé americké vesničce, kam přichází mladý učitel Ichabod Crane a záhy se setká s povídačkami o bezhlavém jezdci. Někdejší voják přišel o hlavu ve válce za nezávislost a nyní prý skrz vesnici po nocích projíždí a hlavu hledá. Na konci příběhu se zdá, jako by jej učitel opravdu potkal. Zůstává však otevřené, zda se nejednalo o pouhý drsnější vtípek obyvatel, kteří o přítomnost ve vsi nestojí.

Jezdci bez hlavy

Pověst se stala natolik oblíbenou, že se vesnice North Tarrytown ve státě New York, kde se děj odehrává, v roce 1996 oficiálně přejmenovala na Sleepy Hollow. Příběhu pak definitivně zajistil proslulost snímek Tima Burtona z roku 1999 s Johnnym Deppem a Christinou Ricci, díky němuž se děsivá legenda rozšířila po celém světě: Film jí však přidal mnoho krvavých epizod o sekání hlav a přízrak je v něm skutečný, byť ovládaný člověkem.

Pověst je ovšem z naprosté většiny vymyšlená: Literární dílo Legenda o Ospalé díře sepsal v roce 1820 Washington Irving, a přestože má v názvu ono lákavé slovo „legenda“, žádná taková pověst nebyla předtím v místě zaznamenána. Autor si samozřejmě části příběhu různě vypůjčil, stejně jako to dělali jeho předchůdci. 

Bezhlaví jezdci se vyskytovali v mnoha evropských vyprávěních – najdeme je ve Skandinávii, v Německu i v Irsku. Často přitom fungovali jako děsivé varování pro ty, kdo se chovali pyšně a zpupně. Existují i ne zcela prokázané zprávy, že bylo nedaleko North Tarrytownu objeveno tělo hesenského vojáka, kterému dělová koule urazila hlavu, a takto jej rovněž pohřbili… Většinu si ovšem Irving vymyslel, a jistě by měl radost, jak hluboko do amerického povědomí se jeho „pověst“ vepsala.