Hříšnice města pražského: Jak se dařilo prostitutkám za první republiky?

29.03.2017 - Blanka Kovaříková

Jak si uměli s představitelkami nejstaršího řemesla poradit páni detektivové?

Prvorepublikové prostitutky -<p>Čtyři roky po vzniku Československa, v červenci 1922, byl přijat zákon o potírání pohlavních nemocí</p>
Prvorepublikové prostitutky -

Čtyři roky po vzniku Československa, v červenci 1922, byl přijat zákon o potírání pohlavních nemocí


Reklama

Za Rakousko-Uherska byla prostituce trpěná za určitých podmínek. Její poskytovatelky musely být registrované, chodily na pravidelné lékařské prohlídky a své služby nabízely ve veřejných domech neboli nevěstincích. Čtyři roky po vzniku Československa, v červenci 1922, byl přijat zákon o potírání pohlavních nemocí, který zrušil policejní i jiná správní opatření k dozoru nad prostitucí a byly zrušeny i nevěstince.

Mravnost nade vše

Za vládního rady Josefa Vaňáska (1877–1938), kterého známe z televizní série jako radu Vacátka, byl na IV. bezpečnostním oddělení neboli „čtyřce“ mnoho let šéfem mravnostní policie Ladislav Drašner, o němž se v pražských šantánech dokonce zpíval kuplet: „Pasáci, pasáci, co vy to děláte, že svoje ovečky tak špatně hlídáte? Kdyby se ztratila z oveček některá, jistě ji najdete u pana Drašnera.“ Jeho rozložitá postava v širáku a s hůlkou v ruce budila respekt a galerka ho dokonce oslovovala „milostpane“.

Drašner podnikal pravidelně tříhodinové šťáry v centru Prahy, které začínal v ulici Karoliny Světlé a pokračoval do Kaprovy ulice a Židovského města, kde se až do jeho úplné asanace nacházelo nejvíc vykřičených domů.

Ze vzpomínek policisty

Dobový tisk o Drašnerovi psal, že byl mezi pražskými prostitutkami téměř populární. Byl přísný, nekompromisní, ale mnohou z těch ubohých holek zachránil a přivedl na správnou cestu. Znal je skoro všechny osobně a ty pouliční oslovoval křestními jmény. Měly ho rády, ač někdy se před ním skrývaly a utíkaly.

Sám o tom vypravoval: „Představte si, že jsem šel jednou se svou ženou na procházku po Příkopě a u Prašné brány ke mně přiskočí elegantní dáma a políbí mi ruku s hlasitým ­‚Rukulíbám, milostpane!‘ To si můžete myslet, co mi to dalo práce, než jsem to tehdy vysvětlil své ženě!“

V Polední Národní politice v lednu 1939, když odcházel do výslužby, popisoval průběh svých nočních pochůzek z dob svých počátků u policie: „Při malé obchůzce se obvykle začínalo U Valšů v ulici Karoliny Světlé (dnes se zde nachází Divadlo U Valšů) – ve výčepu i ve stájích. Výčep býval přeplněn prostitutkami, žebráky a tuláky, ve stájích pak bývali nocleháři – za 4 až 10 krejcarů tu načerno přespávali.

Naproti byl hostinec U Kuchyňků, kde už většinou dostali návštěvníci echo, že se koná šťára – osoby pokračovaly na Malé náměstí, kde sídlem prostitutek bývaly lokály U Dvojky, Omnibus, Batalion… a Kaprovou ulicí pokračovali do Židů. Tam kvetl obchod v nevěstincích, jakých bylo v této čtvrti při mém nástupu do služby přes dvacet. Byly to ‚salony‘, ale i ubohé komůrky žen jen s nejnutnějším zařízením. Překvapovalo mě, jak byly vyhledávány i tzv. lepšími lidmi. Mne aspoň při pohledu na takový salon vždy pojal hnus. Ale pod vlivem alkoholu se málokdo ohlížel, v jakém prostředí se nalézá.“

  • Zdroj textu:

    Živá historie 1/2016

  • Zdroj fotografií: Wikipedie

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Vesmír

Norimaki Synthesizer ve variantě pro digitální ochutnávání suši

Věda
Revue

Elisabeth na autoportrétu

Historie
Vesmír
Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907