Hříšný Moulin Rouge: U zrodu nejslavnějšího kabaretu stál zločinec

31.12.2017 - Pavel Besta

Známější kabaret, než je ten, co stojí na úpatí Montmartru, bychom na světě asi nenašli. Přestože své dveře otevřel už před téměř 130 lety, jeho sláva přetrvává dodnes

Moulin Rouge - Osazenstvo kabaretu bylo v té době skutečně velmi rozmanité. K vidění tu byli pasáci, prostitutky, drobní zlodějíčci, ale také bankéři či šlechtici
Moulin Rouge - Osazenstvo kabaretu bylo v té době skutečně velmi rozmanité. K vidění tu byli pasáci, prostitutky, drobní zlodějíčci, ale také bankéři či šlechtici

Reklama

Poslední dvě dekády 19. století se ve Francii nesly ve znamení celospolečenského rozkvětu. Země dosahovala nebývalých ekonomických úspěchů, střední třída bohatla a začala volný čas trávit po kavárnách a restauracích. Ne nadarmo tato éra získala poetické označení Belle Époque – Krásná doba. Přerod nastal i v oblasti zábavy. Vedle divadla si získávala oblibu cirkusová vystoupení, dostihy, o něco později i kina a své obdivovatele našly i právě zakládané kabarety.

Zakladatel se špatnou pověstí

Příznivě frivolního ovzduší se rozhodl využít i jistý Joseph Oller (1839–1922), muž nepříliš valné pověsti, ale mimořádných podnikatelských schopností. Rodák ze španělské Terrassy se do Francie dostal už jako malé dítě. Přestože v mládí opět na čas odcestoval kvůli studiím do rodného Španělska, záhy se do země galského kohouta vrátil a začal se zde živit jako bookmaker. Zlom v jeho životě přinesl rok 1867, kdy Oller vynalezl zvláštní způsob sázení, díky němuž zbohatl. Francouzské státní orgány však metodu považovaly za nezákonnou, a Oller proto o šest let později putoval na pár dní za mříže. Ani to však nedokázalo zlomit jeho podnikavého ducha. Jen co čtyřiatřicetiletý Katalánec opustil vězení, už začal spřádat nové plány a jeho zájem upoutal nově se rodící zábavní průmysl.

První taneční a divadelní sály, které založil, sice jistý úspěch sklidily, ale Oller toužil po něčem mnohem kolosálnějším. Čas nazrál na konci osmdesátých let, kdy Paříž roku 1889 hostila desátou Světovou výstavu a do metropole proudily davy návštěvníků z celého světa. Oller proto spojil síly s majitelem Cirkusu Hippodrome Charlesem Zidlerem (1831–1897) a na úpatí bohémské čtvrti Montmartre otevřel 6. října toho roku podnik, který měl zejména mužské části společnosti pobyt v hlavním městě co nejvíce zpříjemnit. Kabaret dostal podle červeného mlýna na střeše budovy jméno Moulin Rouge.   

Při vybavování podniku si Oller se Zidlerem dali obzvláště záležet. Najali si dokonce i renomovaného výtvarníka Adolpha Willetta (1857–1926), který svou práci odvedl dokonale. Pod stropy zavěsil desítky obřích blyštivých lustrů, na stěny připevnil zrcadla, uprostřed hlavní místnosti udělal prostor pro velký taneční sál a jeviště. Také přilehlá zahrada s restaurací musela být vskutku impozantní. Nejenže zde byly rozmístěny nejrůznější pouťové atrakce, ale k nebi se tu tyčila maketa slona, v jehož útrobách sídlil arabský klub. Zájemci vcházeli po točitém schodišti ukrytém v noze chobotnatce. Hlavním lákadlem podniku se však staly ženy.

Tanečnice Jane

Jednou z prvních velkých tanečnic, která okouzlovala diváky Moulin Rouge svými mimořádně lascivními pohyby, se stala Jane Avrilová (1868–1943), kterou ředitel Zidler přivedl na Montmartre z Cirkusu Hippodrome. Přestože bylo dívce tehdy pouhých jedenadvacet let, měla toho za sebou víc, než by si asi sama přála. Na svět přišla v roce 1868 na pařížském předměstí. Její matkou byla proslulá kurtizána, která ji zplodila s italským markýzem, jenž se však nechtěl k dítěti znát. Avrilino dětství proto za mnoho nestálo. Matka na ni neměla čas, a když už si ho udělala, zahrnovala dítě výčitkami a pohlavky. Později navíc přišla o rozum a Jane se tak jako dospívající dívka musela začít starat sama o sebe. Krátce před svými sedmnáctými narozeninami se dokonce rozhodla spáchat sebevraždu skokem do Seiny. Naštěstí si svůj nápad na zábradlí rozmyslela.

O několik týdnů později pak se svým novým přítelem, studentem medicíny, navštívila zábavní podnik jménem Bal Bullier a její život se radikálně změnil. Jane zde totiž propadla vášni jménem tanec. A protože byla dostatečně šikovná a cílevědomá, záhy si našla místo v Cirkusu Hippodrom a poté také v Moulin Rouge, kde způsobila nemalou senzaci. „Mladá Jane Avrilová tančila čtverylku způsobem, který byl maximálně provokativní a nepředstavitelný. Vypadala velmi dětsky a navíc ze sebe pokrytecky dělala pobožnůstkářku, ale tato cudnost byla falešná, jelikož s oblibou nosila hluboký výstřih na orientální způsob, který jí sahal až hluboko do pasu. Kolem tváře měla černé lokny a převáděla jakési morbidní a zkažené panenství,“ zanechal nám svědectví jeden z jejích obdivovatelů, symbolistický básník Arthur Symons (1865–1945).

Konec zlatých časů

Definitivní tečku nejen za zlatou érou Moulin Rouge, ale i za velmi krátkou, o to však intenzivnější etapou známou jako Belle Époque udělal Gavrilo Princip (1894–1918), když 28. června 1914 v Sarajevu zastřelil následníka habsburského trůnu Františka Ferdinanda d'Este. Kabaret však – i přes značné potíže – nakonec nezanikl. Přičinila se o to, jak jinak než krásná žena. Nechávala si říkat Mistinguett (1875–1956) a na rozdíl od svých předchůdkyň si davy fanoušků nezískala křepčením na parketu, ale především zpěvem. V meziválečném období údajně nebylo ve Francii lepší varietní zpěvačky. Po jejím boku se na začátku dvacátých let objevila i budoucí herecká hvězda první velikosti Jean Gabin (1904–1976).   

Revoluční změny

Kabaret se pořádně nestačil vzpamatovat z jedné války, a už tu byla druhá. Na jejím konci pak krátce po osvobození Paříže stanula na jevišti Moulin Rouge další zpěvačka s neopakovatelným hlasem – Edith Piaf (1915–1963). Ani ona nevystupovala sama, ale vzala si na pódium švarného kolegu, později neméně známého Yvese Montanda (1921–1991). Vzhledem k tomu, že lidé neměli po válce příliš důvodů k oslavám, potácel se podnik opět na hranici bankrotu. Nový lesk mu vdechl až ředitel Joseph Clerico, který v padesátých letech přikročil k razantním změnám ve fungování kabaretu, zejména zprofesionalizoval zdejší taneční soubor. Od jeho dob se členkami ansámblu mohly stát pouze dámy vyšší 175 centimetrů, štíhlé postavy a navíc s baletním vzděláním.   

  • Zdroj textu:

    Živá historie

  • Zdroj fotografií: Wikipedie

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Divoké páření královny a trubce za letu

Věda

Autonomní uklízeč sněhu u osvětlení letištní dráhy

Věda

Snímek komety C/2019 Q4 Borisov, pořízený teleskopem Canada-France-Hawaii Telescope na Havaji

Vesmír
Zajímavosti

Mnoho exemplářů hry nezůstalo, a pokud ano, jde o pouhé fragmenty

Historie

Děti otročící na plantážích chodí oblečené jako jejich vrstevníci jinde na světě, žijí však v extrémní chudobě. Pod hranicí extrémní chudoby, tedy s méně než 44 korunami na den, žije v například Burkině Faso 43,7 % obyvatel.

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907