228 metrů do minulosti: Sedimenty staré až 23 milionů let pomohou zpřesnit modely tání Antarktidy
Rekordní vrt pod Západoantarktickým ledovým příkrovem přinesl 23 milionů let starý klimatický archiv – a možná i varování pro naši oteplující se planetu.
Vědci dosáhli mimořádného milníku: pod mohutným ledovým příkrovem západní Antarktidy vyvrtali rekordně dlouhé sedimentární jádro o délce 228 metrů. Pro srovnání – dosud nejdelší vrty pod antarktickým ledem nepřesahovaly deset metrů. Tentokrát se podařilo překročit hranici 200 metrů a získat jedinečný geologický archiv, který může zásadně proměnit naše chápání budoucnosti antarktického ledu.
Expedice na konec světa
Výzkumníci se museli nejprve dostat zhruba 700 kilometrů od nejbližších antarktických stanic k místu zvanému Crary Ice Rise na okraji Západoantarktického ledového příkrovu. Samotné vrtání pak probíhalo ve dvou fázích.
Pomocí horkovodního vrtu se tým probojoval 523 metrů silnou vrstvou ledu až k podloží. Teprve poté začala skutečně náročná část práce: ve směnném provozu vědci vrtali dalších 228 metrů do sedimentů pod ledem a postupně vytahovali jádro složené z vrstev bahna, písku a hornin. Výsledkem tohoto snažení je nejdelší sedimentární jádro, jaké kdy bylo pod ledovým štítem vyvrtáno.
Odběr jádra je součástí mezinárodního projektu SWAIS2C, jehož cílem je získat geologické záznamy z hlubokých sedimentů pod Rossovým šelfovým ledovcem. Tyto záznamy pomáhají vědcům určit, jak moc se Západoantarktický ledový příkrov v minulosti ztenčil nebo ustoupil během teplejších klimatických období.
Nově získané jádro přináší přímé důkazy o tom, jak se okraj ledového štítu choval během dřívějších oteplení. První analýzy naznačují, že sedimenty pokrývají období posledních 23 milionů let – včetně časů, kdy byla průměrná globální teplota výrazně vyšší než dnešní hodnoty a překračovala hranici +2 °C oproti předindustriální éře.
Fosilie z doby bezledové
Jedním z největších překvapení byly nálezy fosilií mořských organismů a úlomků schránek živočichů. Na první pohled to může znít paradoxně – vrt probíhal stovky kilometrů od otevřeného oceánu. Vysvětlení je však prosté: tyto organismy pocházejí z období, kdy oblast nebyla pokryta ledem, ale byla otevřeným mořem nebo alespoň místem s plovoucím šelfovým ledem a odlamujícími se ledovými krami.
V sedimentech se střídají vrstvy typické pro prostředí pod ledovým příkrovem s materiálem, který odpovídá otevřenému oceánu či okraji šelfového ledovce. To naznačuje, že oblast v minulosti opakovaně přecházela mezi zaledněným a nezaledněným stavem.
Okno do budoucnosti
Vědci nyní detailně analyzují jednotlivé vrstvy, aby zpřesnili datování i rekonstrukci tehdejších podmínek. Cílem je pochopit, jak citlivý je Západoantarktický ledový příkrov na oteplení klimatu. Pokud se v minulosti při vyšších teplotách led výrazně ztenčil nebo ustoupil, může to vědcům napovědět, jak bude reagovat v nadcházejících desetiletích a stoletích.
Úspěch vrtu navíc potvrzuje, že použitý vrtací systém obstál i v extrémních antarktických podmínkách. Tým už proto plánuje další vrty, které by mohly odhalit další „klimatická tajemství“ ukrytá hluboko pod ledem.
Rekordní 228metrové jádro je víc než jen technickým úspěchem. Představuje detailní kroniku klimatu, která sahá desítky milionů let do minulosti. A právě tato hluboká minulost může být klíčem k pochopení budoucnosti Antarktidy – a tím i globální hladiny oceánů. Pod masivní vrstvou ledu tak vědci objevili něco mnohem cennějšího než jen sediment: získali časovou kapsli, která může pomoci odhadnout, jak se planeta zachová v době pokračujícího oteplování.
