Zapomenutý ráj Jemenu: Ostrov Sokotra nabízí krajinu jako z fantasy světa, unikátní přírodu i poklady staré miliony let

Z hlediska hospodářského rozvoje se Jemen dlouhodobě řadí až na poslední příčky globálního žebříčku. Více než polovina tamních obyvatel žije pod hranicí chudoby, a pětina dokonce trpí extrémní bídou. Oproti sousednímu Ománu se totiž země na jihozápadě Arabského poloostrova nemůže spoléhat na příjmy z cestovního ruchu: Turisté se jí kvůli vyhrocené bezpečnostní situaci vyhýbají a podle Světového indexu míru jde o druhý nejméně bezpečný stát planety, hned po Afghánistánu. Tristní hodnocení ovšem neplatí pro Sokotru a přilehlé menší ostrůvky, o nichž turistické průvodce mluví jako o nejneobvyklejším regionu na Zemi.

Galapágy Indického oceánu

V roce 2008 si Sokotra vysloužila zápis na seznam UNESCO a o dva roky později ji deník New York Times vyhlásil nejkrásnějším ostrovem světa. Unikátní složení fauny a flóry jí vyneslo přezdívku Galapágy Indického oceánu, přičemž 37 % místních rostlin, 90 % plazů a 95 % měkkýšů se jinde na planetě nevyskytuje. Zatímco ze savců tam přirozeně žije pouze několik druhů netopýrů, pokud jde o ptáky, hnízdí na ostrově kupříkladu stehlíkovec dlaskovitý (Rhynchostruthus socotranus), kterého si dokonce Jemen nedávno zvolil za národního opeřence.

Doslova ikonickým endemitem se nicméně stal ohrožený dračinec rumělkový z čeledi chřestovitých, s typickou rozložitou korunou podobající se deštníku. Jednoděložný strom získal svůj název díky červené pryskyřici, které se také říká dračí krev. Ostatně samotné pojmenování Sokotry pochází zřejmě z arabského „suq qotra“ s významem „trh s dračí krví“ – přestože jiná teorie hovoří o původu v sanskrtu a ve spojení „dvipa sukhadara“ neboli „požehnaný ostrov“.

Jazyk před zánikem

Jeden hlavní a pět menších ostrovů se od pevniny oddělilo asi před 27 miliony let, a jedná se tedy o pozůstatek prakontinentu Gondwana. Zhruba padesát tisíc obyvatel se dosud živí převážně zemědělstvím, přičemž zůstávají závislí na střídání ročních dob. Monzunové období od dubna do října přináší silné horké větry z afrického kontinentu, následované suchem. Tehdy se rybáři ze severního pobřeží stěhují dál do hor a dočasně se věnují sklizni datlí.

Ačkoliv oficiální jazyk představuje arabština, domorodci používají převážně vlastní řeč postrádající písemnou formu. Výuka ve školách a televizní i rádiové vysílání se však odehrávají výhradně arabsky, takže jazyku suqutri hrozí v blízké budoucnosti úplný zánik. 

Turismus v plenkách

Soběstačnost v zásobování hraje klíčovou roli, neboť spojení s 360 kilometrů vzdáleným Jemenem zajišťuje jediný přístav, fungující teprve od roku 1996. Právě tak se na ostrově nachází jen jedno letiště, otevřené o tři roky později, přičemž z něj existuje spojení výhradně do jemenského Mukallá.

Jeden z mála vývozních artiklů tak představují právě potraviny, konkrétně přepuštěné máslo a ryby, a dále například kadidlový olej. Turistický ruch, který by mohl rozvinout značný potenciál, zatím zůstává v plenkách: Na celém ostrově mimo jiné funguje všehovšudy pět hotelů, z toho čtyři v hlavním městě Hadibu.