Vyrazte na roadtrip Černou Horou: Od rušné Budvy přes historické Cetinje až po malebný Kotor a jeho záliv

Pokud se rozhodnete poznávat krásy Černé Hory, rozhodně neuděláte chybu, když pojedete autem a naplánujete si trasu mezi městy Budva a Kotor. Při přejezdu mezi nimi se totiž můžete zastavit na několika dalších zajímavých místech a mimo jiné se svézt lodí jedinečným Kotorským zálivem.

Budvu si jako výchozí bod volí řada návštěvníků, přičemž ti dříve narození si ji budou spojovat s jugoslávskou érou, kdy se jednalo o oblíbený cíl Čechoslováků: Našinec mohl k moři vycestovat jen velmi omezeně a Budva patřila mezi vybrané destinace. Současné město ovšem překvapí i nově příchozí, které nalákaly reklamní prospekty zachycující krásy tamního historického centra (viz Antické kořeny). Dnes jde totiž o metropoli převážně moderní, s panoramatem plným výškových hotelů, a stará část města je ve srovnání s novými čtvrtěmi opravdu malá.

Ucpané uličky historie

Shluk kamenných domů s několika kostely a citadelou obklopují hradby, přičemž úzkým uličkám turistický ruch nijak neprospěl: Narazíte tam na stánky se suvenýry či zmrzlinárny, které zabírají příliš mnoho místa. Nezbývá než si povzdechnout, že část historického kouzla zkrátka mizí, když výhled na památky kazí vystavené ručníky s cestovatelskými motivy.

Nenechte se však odradit a rozhodně zavítejte například do kostela sv. Jana Křtitele. Za návštěvu pak stojí i citadela nabízející vyhlídku z hradeb – za vstup sice zaplatíte, ale pohled na město shora vám to patřičně vynahradí.

Do Kotoru se z Budvy dostanete relativně snadno po příbřežní cestě. Pokud vám ovšem nevadí trocha dobrodružství, zamiřte raději do hor k Cetinje, kde se s turisty v úzkých uličkách určitě mačkat nebudete. 

Město zažilo své vrcholné období mezi léty 1852 a 1918, kdy představovalo klíčovou metropoli Černohorského knížectví a posléze i království. K dobám, kdy se jednalo o hlavní město, odkazuje řada zachovalých budov, v nichž kdysi sídlila velvyslanectví. Dnes už svému původnímu účelu neslouží a proměnily se v knihovny, školy či muzea, přesto obci dodávají jakousi auru zašlé slávy.

Adrenalin v zatáčkách

Rovněž v bývalém královském paláci Nikoly I. vzniklo národní muzeum a při procházce po Cetinje si určitě všimnete i divadla, které je pro Čechy zajímavé mimo jiné tím, že jeho strop vyzdobil malíř a kreslíř František Ženíšek. Podívat se můžete také na kraj města ke starobylému, ale nově přestavěnému pravoslavnému klášteru. A pokud se právě nebude konat bohoslužba, mniši vás rádi pustí dovnitř.

Z Cetinje pak můžete pokračovat do Kotoru, což znamená sjet zpátky do nížin. Čeká vás poněkud adrenalinová cesta plná křivolakých zatáček, kde se budete jen těsně vyhýbat autům v protisměru. Řidičské útrapy vám ovšem vynahradí nádherné výhledy na mohutné štíty hor a modré vody Kotorského zálivu. Na některých místech můžete dokonce zaparkovat a chvíli nad panoramatem rozjímat usazeni na lavičce. Na jedné z nejkrásnějších vyhlídek však podnikaví Černohorci zbudovali kavárnu s terasou a nárok na výhled tam mají jen ti, kdo si za přemrštěnou cenu něco objednají.

Namísto hotelů lodě

V ulicích překvapivě maličkého, ale přitom půvabného Kotoru se žádné velké hotely netyčí. V tamním přístavu nicméně neustále kotví některá z výletních lodí plujících Středomořím – a ani siluety obřích plavidel historické obci zvlášť neprospívají. Středověké centrum každopádně opět utváří shluk starobylých domů, paláců a kostelů ukrytých v bezpečí hradeb, jimiž se dá projít skrz jednu ze tří bran. Ulice jsou o něco širší než v Budvě a suvenýrů v nich neuvidíte tolik, takže dávnou atmosféru mezi potulujícími se kočkami nasajete snáz.

Za vidění rozhodně stojí katedrála sv. Trifona se dvěma románskými věžemi. Za vstup do svatostánku patrona zahradníků a ptactva se sice platí, ale součást prohlídky tvoří i kůr a balkon mezi věžemi, stejně jako tamní sbírky církevních rouch, monstrancí, relikviářů a jiných pokladů. Z města se pak můžete vydat k pevnosti sv. Jana, která ovšem stojí na velice strmém kopci. Pokud tedy nepatříte k fyzicky zdatnějším jedincům, možná si ji raději prohlédněte jen zdálky.

Obrana před Západem

Kotor pak samozřejmě představuje ideální místo, odkud se vydat na vyjížďku zálivem Boka Kotorska, jenž se člení na čtyři menší části a občas bývá přirovnáván k norským fjordům. Při plavbě jeho vodami se vám přitom bude místy tajit dech: V úzkých průlivech totiž budete jen nevěřícně kroutit hlavou nad představou, že se jimi pohybují i zmíněné obří výletní lodě. Na pobřeží pak spatříte řadu menších měst, často obklopených hotely, což jen podtrhuje turistickou oblibu oblasti.

Mezi zvláštnosti Boky Kotorské patří i umělé jeskyně, sloužící v minulosti coby kotviště ponorek, které záliv střežily v dobách studené války. Součástí plavby potom bývá rovněž návštěva malého ostrůvku s kostelem Naší paní na skalách neboli Gospa od Škrpjela. Umělá pevnina vděčí za svůj vznik bratrům Moršićovým, kteří tam v polovině 15. století údajně spatřili Pannu Marii. Maličký ostrůvek postupně zvětšovali, až byl dost velký, aby na něm mohl vyrůst chrám.

Současná podoba svatostánku pochází z roku 1630 a uvnitř je k vidění posvátný Mariin obraz, stejně jako řada dalších zajímavých maleb, ale třeba i část letadla či motorkářská helma – majitelům předmětů prý totiž modlitba zachránila život.