Dá se v kostce popsat teorie všeho?
Fyzikové už desítky let hledají cestu, jak propojit zákony nejmenšího i největšího světa do jednoho společného rámce.
Dnešní fyzika používá pro popis veškerého silového působení čtyři fundamentální interakce: Gravitační síla se uplatňuje například v řízení pohybů kosmických těles, elektromagnetická síla odpovídá kupříkladu za chemické vazby, zatímco silná a slabá jaderná síla nacházejí uplatnění v mikrosvětě. S gravitační sílou pracuje obecná teorie relativity, která vlastně představuje teorii gravitace. Naopak ostatní tři interakce lze popsat pomocí kvantové mechaniky.
Tzv. teorie velkého sjednocení ukazuje, že v extrémních podmínkách a při extrémních teplotách – jaké panovaly krátce po Velkém třesku – se elektromagnetická a obě jaderné interakce chovají stejně jako jedna sjednocená síla. Teprve změny fyzikálních podmínek vedly k jejich rozštěpení a oddělení „polí působnosti“. Teorie všeho si přitom klade za cíl připojit do univerzálního popisu sílu gravitační. Přírodu by tak charakterizoval jeden soubor zákonů, jež by vysvětlovaly veškeré jevy ve vesmíru, od chování subatomárních částic až po dynamiku galaxií.
