Evoluční omyl: Člověk zručný nebyl vrcholový lovec, ale také kořist
Nový výzkum ukazuje, že člověk zručný, dlouho považovaný za prvního lidského vrcholového predátora, byl často spíše kořistí než neomezeným vládcem potravního řetězce.
Dlouhou dobu se zdálo, že člověk zručný (Homo habilis), jeden z nejstarších lidských druhů, byl prvním zástupcem druhu Homo, který stanul na vrcholu potravního řetězce. Nová studie ale tuto představu zásadně zpochybňuje. Ukazuje se, že naši dávní příbuzní před dvěma miliony let nebyli obávanými lovci, nýbrž často kořistí – konkrétně leopardů.
Homo habilis je považován za prvního tvůrce kamenných nástrojů tzv. oldovanské kultury, objevených v tanzanské rokli Olduvai. Antropologové dlouho soudili, že právě tento druh se poprvé dokázal nejen bránit velkým šelmám, ale také využívat jejich úlovky – odhánět predátory a porcovat jejich kořist. Tím měl učinit zásadní evoluční skok od lovené zvěře k postavení vrcholového predátora.
Kořist velkých koček
Jenže nové analýzy kosterních pozůstatků dvou jedinců Homo habilis z Olduvai ukazují něco jiného. Oba kosterní nálezy – včetně tzv. holotypu starého 1,85 milionu let, který druh definuje – nesou jasné stopy po zubech šelem. Vědci se dlouho domnívali, že šlo o hyeny, které se přiživily na mrtvých tělech. Pomocí umělé inteligence ale tým španělského paleoantropologa Manuela Domíngueze-Rodriga přiřadil tyto stopy leopardům – a to s více než 90% pravděpodobností. Jinými slovy: tito naši prapředci nebyli sežráni po smrti, ale s vysokou pravděpodobností uloveni.
„Znamená to, že Homo habilis nebyl schopen účinně čelit ani středně velkému predátorovi, jakým je leopard,“ píší autoři studie. „Byl tedy stále více kořistí než dominantním predátorem.“
Hledání skutečného lovce
Pokud tedy Homo habilis nedokázal ovládnout šelmy a přivlastnit si jejich úlovky, kdo jako první stanul na vrcholu potravní pyramidy? Podle autorů je pravděpodobnějším kandidátem člověk vzpřímený (Homo erectus). Tento druh žil ve stejné době jako Homo habilis, byl ale lépe přizpůsobený životu na zemi než v korunách stromů, což mu mohlo dávat výhodu při střetech s predátory.
Homo erectus tak mohl představovat skutečného průkopníka v oboru odhánění šelem od jejich úlovků a porážení soupeřů v boji o maso – a tedy i prvním, kdo posunul lidský rod na vrchol potravního řetězce.
Studie publikovaná v Annals of the New York Academy of Sciences tak nejen „sesazuje“ Homo habilis z predátorského piedestalu, ale ukazuje také, jak složitý a postupný byl vzestup člověka k postavení vrcholového predátora. Naše cesta k nadvládě nad přírodou nevedla přímo, ale klikatila se mezi pozicí lovce a lovené kořisti.
