Isabela a Karel V.: Manželství z rozumu, které skončilo láskou na celý život
I když ho osobně neznala, byla prakticky od dětství přesvědčená, že ona bude tou ideální nevěstou pro svého bratrance Karla V. Je udivující, že se jí ho podařilo získat! Jak dokázala, že jí po celé manželství zůstal věrný?
Španělský král Karel V. z rodu Habsburků představoval v 16. století zřejmě nejatraktivnější partii v tehdejší Evropě. Zájem o něj byl mimořádný! Žádného pohádkového prince si ale nepředstavujte. A už vůbec ne krasavce. Měl pro Habsburky typickou mohutnou dolní čelist, kvůli níž nemohl pořádně zavírat ústa a prý mu způsobovala potíže i při jídle. Karlovým největším afrodisiakem byla jeho ohromná říše, nad níž slunce nezapadalo…
Isabela a věno
Karel si měl z čeho vybírat. Princezen na vdávání bylo tehdy více než vhodných princů. Kromě „dětské snoubenky“ Anny Jagellonské se v hledáčku ocitly třebas i dcery znepřáteleného francouzského krále. Nakonec se ale začalo uvažovat o Isabele Portugalské, dceři portugalského krále a vnučce katolických veličenstev Isabely Kastilské a Ferdinanda Aragonského.
Kdy přesně začala diplomatická vyjednávání o případném sňatku? Vlastně se to ani moc neví. Isabela byla nejen mimořádně krásná, ale zároveň také velmi vzdělaná žena. I ona měla punc žádoucí nevěsty, stejně jako Karel V. Toho prý zpočátku ani tak nepřitahovala její dokonalá krása jako spíš vyhlídka na její věno. Po svých předčasně zemřelých rodičích totiž zdědila velký majetek a Habsburkové, jak je všeobecně známo, stále trpěli nedostatkem financí. Isabelin majetek se stal základní podmínkou pro uzavření sňatku.
Jednání byla složitá a docela se vlekla. Navíc Karel neustále bojoval s francouzským králem a na svatbu neměl čas ani pomyšlení. Teprve v roce 1526 se, po krátkém uzavření příměří, mohl zaměřit na svatební projekt. Když jeho vyjednávači úspěšně završili finanční otázku manželství a Isabela získala štědré věno 900 tisíc doblas, mohly začít svatební přípravy. Svatba se odehrála v Seville, kam nevěsta dorazila z Lisabonu jako první. Dostalo se jí bouřlivého přijetí. Nedočkavý byl i Karel, který znal Isabelu jen z miniaturních medailonků. Jaká realita ho čeká? Doufal, že malíři nepřikrašlovali, jak bývalo zvykem. Že bude Isabela ve skutečnosti ještě krásnější než na portrétech, tak s tím nepočítal! Pak už to šlo rychle. Zásnuby i svatba se konaly hned následujícího dne. A šlo se do ložnice.
Věrný a milující
Tak začal příběh krásného manželství, které trvalo třináct let, až do Isabeliny smrti. Karel a Isabela se milovali od prvního momentu. Překvapilo to právě u citově nestálého Karla V. Ten vedl do svatby bouřlivý život a zplodil několik nemanželských dětí. To teď skončilo. Z Karla se díky Isabele stal ten nejvěrnější manžel. Když poprvé od své milované choti odjížděl, čekala už prvního potomka. Opouštěl ji nerad, ale nedalo se nic dělat. Vládl obrovské říši a měl přespříliš povinností. Neustále cestoval a na soukromí mu moc času nezbývalo. Brzy se ukázalo, že Isabela je nejen krásná, ale taktéž velmi schopná žena, která zvládá řídit království během manželovy nepřítomnosti. Jmenoval ji svou regentkou a plně jí důvěřoval. Neustále si psali dopisy. O všem ho pravidelně informovala, a to nejen ve státních záležitostech, ale také o svém soukromí.
V roce 1627 přivedla Isabela na svět prvorozeného syna Filipa. Mimořádně obtížný porod ztěžovala Isabelina křehká postava. Rodila vždy neuvěřitelně dlouho, nesmírně trpěla a ocitla tak často jednou nohou v hrobě. Bohužel ze všech dětí se jen tři dožily dospělosti. Karla velice trápilo, že nemůže být v těchto těžkých chvílích s ní. Někdy pobýval mimo domov dlouhé měsíce a šťastných chvil, které manželé trávili spolu, nezbývalo zrovna mnoho. Po Karlově odjezdu Isabela zpravidla zjistila nové těhotenství.
Z dochované korespondence je ale jasné, jak silné city manžele poutaly a jak toužili být spolu. Karel se zajímal i o své děti, zejména o svého nástupce Filipa. Isabela ho vychovávala dost tvrdě a vyžadovala, aby nikdy na veřejnosti neprojevoval své emoce. I ona sama si držela od lidí odstup, city dávala najevo jen mezi nejbližšími příbuznými. Ve Španělsku se kladl velký důraz na religiozitu a z Filipa vyrostl přímo bigotní panovník bez špetky náboženské tolerance.
Osudné těhotenství
Isabela si příliš radosti neužila, žila víceméně neustále svými vladařskými povinnostmi, těhotenstvími či porody. Živě se ale zajímala i o italskou renesanční kulturu. Zavést ji však ve Španělsku už nestihla. Mimořádně obtížný byl Isabelin předposlední porod chlapečka Juana v roce 1537. Dítě navíc po necelém půlroce zemřelo. Brzy poté Isabela znovu otěhotněla. I když každé těhotenství a porod doslova protrpěla, tentokrát jako by tušila, že už ji to čeká naposledy.
Jisté podezření měl i Karel. I když svou ženu bezmezně miloval, jeho láska ji prakticky přiváděla hrobníkovi na lopatu. S takovým rizikem se ale musely všechny tehdejší ženy vnitřně vyrovnat. Tentokrát Karel odložil všechny politické záležitosti a rozhodl se zůstat doma s Isabelou. Chlapeček se ale narodil předčasně a hned po porodu zemřel. Zcela vyčerpaná Isabela ani nedokázala vstát z lůžka a zemřela po několika dnech 1. května 1539 v pětatřiceti letech. Spekulovalo se i o možné tuberkulóze.
S Isabelou zemřela i část Karla. Vdovec propadl hlubokému žalu. Na dva měsíce se uzavřel do kláštera, kde se o samotě modlil a truchlil. Na ženy sice nezanevřel, ale na svou krásnou manželku, kterou přežil o devatenáct let, myslel do konce svého života. Na znamení smutku nosil černou barvu oděvu. Na rozdíl od jiných panovníků se už znovu neoženil.
