Kolumbijský Santa Cruz del Islote je nejhustěji obydleným ostrovem na světě
Nejhustěji osídlený ostrov světa, Santa Cruz del Islote, ukazuje, že i v extrémně stísněných podmínkách může vzniknout pevná komunita a skutečný domov.
Zatímco Tristan da Cunha, Pitcairnovy ostrovy nebo německý Süderoog představují místa jako stvořená pro samotáře, kolumbijský Santa Cruz del Islote je jejich pravým opakem. Představte si ostrov velký zhruba jako dvě fotbalová hřiště, na kterém žije více než tisíc lidí. Žádné silnice, žádná auta, minimum volného prostoru a kam se jen podíváte hlava na hlavě – přesně takový je Santa Cruz del Islote, malý ostrůvek v kolumbijském souostroví San Bernardo, který je dnes považován za nejhustěji osídlený ostrov na světě.
Nebylo tomu tak vždy. Až do 19. století byl ostrůvek zcela neobydlený. Změna přišla ve chvíli, kdy jej objevili místní rybáři. Islote – vyzdviženým mořským dnem a korálovým podložím – jim poskytoval ideální místo, jak zůstat déle na moři, odpočívat nebo se ukrýt před bouří. Z dočasného útočiště se pustý ostrov postupem času změnil v trvalý domov.
Během následujících dvou století zdejší komunita plynule rostla, až se proměnila do dnešní extrémně přehuštěné podoby. Oficiálně má Santa Cruz del Islote rozlohu pouhých 0,012 km² a populaci kolem 1 200 obyvatel. Místní s tímto číslem nesouhlasí a tvrdí, že skutečný počet obyvatel ostrova je spíše kolem 900 lidí – jenže ani to nic nemění na tom, že jde o raritu světového měřítka.
Ostrov plný života
Na ostrůvku stojí zhruba 115 domů, což je prakticky maximum, které se na dostupnou půdu vejde. Když došlo místo, lidé začali stavět do výšky. Právě to dnes představuje jednu z největších výzev ostrova: bezpečnost vícepodlažních staveb a obecný nedostatek prostoru pro další rozvoj.
Z pohledu milovníků samoty se může život na Islote zdát téměř nepředstavitelným. Pitná voda se sem musí každý týden dovážet z pevniny, chudoba je zde všudypřítomná a osobní prostor je nedosažitelným luxusem. Přesto jsou zde místní spokojení. Na ostrově takřka neexistuje kriminalita, děti si mohou hrát bez obav a riziko, že vás srazí auto, je nulové. Žádná auta na ostrově totiž nejsou.
Santa Cruz del Islote je tak vlastně svého druhu důkazem, že kvalita života se neměří jen prostorem, ale i vztahy, bezpečím a pocitem sounáležitosti. V místě, kde by se většina z nás cítila uvězněná, našli jeho obyvatelé skutečný domov.
