Květnová noční obloha láká na Venuši a Jupiter, nabídne ale i náročnější cíle z hlubokého vesmíru

Jedna se pyšní přívlastkem „nejjasnější“, druhá „největší“ a obě představují výraznou ozdobu květnové oblohy. Řeč je o planetách Venuši a Jupiteru, které se s nástupem noci objeví vysoko nad západním obzorem. Jako první, blíž k horizontu, spatříte nápadnější Venuši: Její jasnost atakuje −4 mag, takže bude pozorovatelná už za soumraku – nejdřív v souhvězdí Býka, odkud se ve druhé polovině května přesune do sousedních Blíženců. Tam najdete i Jupiter s −2 mag, k němuž se bude zářivá večernice zvolna blížit. Na jejich setkání si však počkáme až do června.

Ve dnech 18. až 20. května projde kolem zmíněných planet úzký srpek dorůstajícího Měsíce, a po tři večery tak bude oblohu nad západem zdobit pokaždé jiná, ale vždy atraktivní nebeská kompozice. Nad obzorem navíc vydrží velmi dlouho, až do nástupu tmavé astronomické noci.

Jako první zapadne asi 30 minut před půlnocí Venuše, zatímco Jupiter na nebi setrvá zhruba o hodinu déle. V závěru května se pak k nejjasnější a největší planetě Sluneční soustavy přidá ta nejmenší, nenápadný Merkur s −0,7 mag. Pozorovatelný však bude jen za soumraku, v blízkosti severozápadního horizontu, za který se ukryje okolo 22:30.

Drobná hvězdokupa

Na dohled obzoru zůstaneme i nadále, jen se přesuneme mnohem dál do vesmíru – a ze světelných minut, které nás dělí od uvedených planet, se stanou tisíce a miliony světelných roků. Pozorování v malé úhlové výšce nad horizontem je samozřejmě ošemetné. Přízemní vrstvy atmosféry bývají zpravidla plné prachu i turbulencí a často se přidá také oranžová záře některého ze vzdálených sídel. Tentokrát to však jinak nepůjde: Vydáme se totiž vstříc objektům, které mají už natolik malou deklinaci, že je z České republiky jinde než při obzoru nespatříme.

Vykročíme k jižnímu hvězdnému nebi, ale po celou dobu si vystačíme s tou jeho částí, kde končí předlouhé štíhlé tělo Hydry. Jelikož jde o region chudý na jasné hvězdy, bude pro začátek lepší se orientovat podle dobře čitelného čtyřúhelníku souhvězdí Havrana. V něm vyhledejte stálici třetí velikosti Beta Corvi a pokračujte od ní 3,5° směrem na jihovýchod, tentokrát už ovšem s dalekohledem, jehož objektiv by měl mít průměr alespoň 60 mm.

V zorném poli pak pátrejte po prvním z objektů utopených nízko nad obzorem – drobném mlhavém obláčku neboli kulové hvězdokupě M68 či NGC 4590. Při hledání si můžete pomoct slabší hvězdou páté velikosti, která leží asi 0,5° jihozápadně od ní.

V menších přístrojích si hvězdokupy všimnete pouze za velmi dobrých pozorovacích podmínek, zpravidla při tzv. bočním pohledu, přičemž bude vypadat jako okrouhlá mlhavá skvrnka s úhlovým průměrem asi 5′ a s jasností 7,3 mag. Ve větších dalekohledech pak mírně naroste, neboť její skutečný úhlový průměr je dvojnásobný.

Nápadné centrální zjasnění typické pro daný druh objektů však nečekejte: Jádro hvězdokupy o průměru několika úhlových minut je víceméně homogenní. Zahlédnout nicméně můžete slaboučké halo, které ho obklopuje. V dalekohledech s objektivem o průměru okolo 15 cm začne být střed M68 čím dál víc zrnitý, každopádně rozlišení jednotlivých hvězd s jasností kolem 13 mag si vyžádá ještě větší kalibr.

Krásná spirála

Zatímco v případě M68 jsme hleděli do vzdálenosti 34 tisíc světelných roků, u následujícího objektu to bude 440krát dál. Jde totiž o odlehlou spirální galaxii M83 nebo také NGC 5236. Jak ji dostat do zorného pole? Nejdříve vyhledejte drobnou stálici šesté velikosti HR 5128: Na nebi spočívá přibližně ve vrcholu rovnoramenného trojúhelníku, jehož základnu tvoří relativně nápadné hvězdy Pí a Gama Hydrae. M83 pak najdete zhruba 0,5° jihozápadně od HR 5128.

V menších dalekohledech s objektivem okolo 10 cm spatříte standardní „okrouhlou mlhavou skvrnku“, s jasností 7,5 mag a s úhlovým průměrem 12′, v níž lze za dobrých pozorovacích podmínek rozlišit téměř bodové jádro. O něco větší přístroje přidají náznak světlé příčky protínající střed galaxie a velké dalekohledy s objektivem o průměru alespoň 30 cm poskytnou i odpověď na otázku, proč se M83 přezdívá Jižní větrník.

Pořádná výzva

Rádi byste zdolali ještě větší pozorovatelskou výzvu než M68 a M83? V tom případě můžete zkusit štěstí s kulovou hvězdokupou NGC 5694. Na nebi se skrývá v místech, kde končí tělo Hydry, a nalézt ji není úplně jednoduché. Může za to jednak její malá jasnost 10,1 mag, ale také nevelký úhlový průměr 4′. V menších přístrojích se proto jeví téměř jako hvězda – přestože bedlivému oku neunikne, že má poněkud difuzní okraje. Dokonce i v dalekohledech s objektivem o průměru okolo 15 cm však zůstává titěrnou kruhovou ploškou bez dalších podrobností.

S jejím hledáním začněte u stálice čtvrté velikosti E Hydrae, viditelné pouhýma očima. Severně od ní narazíte v dalekohledu na čtveřici hvězd páté až šesté velikosti, které jsou uspořádané do mírného obloučku v délce 1,3°. Nejsevernější z nich nese označení m Hydrae a představuje hezkou dvojhvězdu, jejíž složky o jasnostech 5,2 mag a 7,4 mag dělí na nebi 8,4″. 

Vydáte-li se od m Hydrae necelé 2° směrem na jihozápad, měla by se v zorném poli objevit další čtveřice stálic, shromážděných na ploše o průměru 0,5°. Tři budou mít podobnou jasnost okolo 7 mag, zatímco čtvrtá se bude jevit mírně zastřená a neostrá. Tušíte správně – jde o drobnou kulovou hvězdokupu NGC 5694.

Východy a západy Slunce

V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Býka, 21. května ve 2:37 SELČ vstupuje Slunce do znamení Blíženců.

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur – viditelný v závěru května večer nízko nad severozápadem
• Venuše – viditelná večer vysoko nad západem
• Mars – nepozorovatelný
• Jupiter – viditelný v první polovině noci
• Saturn – nepozorovatelný
• Uran – nepozorovatelný
• Neptun – nepozorovatelný

Zajímavé úkazy v květnu 2026

• 4. května – Měsíc poblíž Antara ze Štíra na ranní obloze
• 5. a 6. května – vrcholí aktivita meteorického roje Éta Akvarid
• 18. května – setkání velmi úzkého srpku dorůstajícího Měsíce dva dny po novu a Venuše na večerním nebi; nejblíž (3,7°) si budou v okamžiku západu za severozápadní obzor okolo 23:30; výš nad horizontem pozorovatelný i Jupiter;
• 19. května – Měsíc přímo mezi Venuší a Jupiterem
• 20. května – setkání srpku dorůstajícího Měsíce a Jupitera na večerní obloze; nejblíž (3,9°) si budou krátce po setmění; nedaleko Měsíce viditelné i hvězdy Pollux a Castor z Blíženců a níž nad severozápadem také Venuše
• 22. a 23. května – Měsíc v první čtvrti poblíž Regula ze Lva na nočním nebi
• 27. května – Měsíc poblíž Spicy z Panny na noční obloze
• 30. května – Měsíc poblíž Antara ze Štíra na noční obloze

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském čase (SELČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.