Láska k psům jako symptom doby: Hledáme v nich to, co jsme ztratili mezi sebou?

„Čím více poznávám lidi, tím mám raději svého psa.“ Aforismus, spojovaný s francouzským prozaikem Romainem Rollandem, který ještě nedávno působil jako nadsázka, dnes zdobí hrníčky, trička i sociální sítě. Téměř polovina amerických domácností má psa a 51 % majitelů tvrdí, že mazlíček je „stejným členem rodiny jako člověk“. Péče o zvířata generuje tisíce pracovních míst a veterinární školy ve Spojených státech čelí nevídanému zájmu studentů.

Podle právníka a lobbisty Marka Cushinga, autora knihy Země domácích mazlíčků (Pet Nation), jde o „pet revoluci“ – domácí mazlíčci získávají v americké společnosti bezprecedentně privilegované postavení. Cushing tvrdí, že za tím stojí internet a rostoucí osamělost: lidé nahrazují mezilidské vztahy vztahem ke zvířeti.

Jenže možná se děje něco jiného. Láska k psům nemusí být jen lékem na samotu – může být i reakcí na hlubší nespokojenost s lidmi a společností jako takovou.

Pandemie jako urychlovač

Během koronavirové pandemie zažilo mnoho zemí světa lockdowny, kdy řada lidí trávila téměř veškerý čas zavřená doma s partnery, dětmi či spolubydlícími. Pro mnohé to znamenalo ponorkovou nemoc a zvýšené napětí. A zatímco mezilidské vztahy dostaly zabrat, vztahy se psy naopak často rozkvetly.

Adopce z útulků prudce vzrostly. Sociální sítě zaplavily hashtagy jako #DogsAreBetterThanPeople nebo #IPreferDogsToPeople. Studie z roku 2025, publikovaná v časopisu Scientific Reports, dokonce ukázala, že majitelé hodnotí své psy lépe než nejbližší lidi – co do podpory, spolehlivosti i kvality vztahu. Se psy zažívají méně negativních interakcí než s partnery, dětmi či příbuznými.

Nedávno zemřelá slavná primatoložka Jane Goodallová oslavila 90. narozeniny symbolicky s 90 psy a v rozhovoru poznamenala, že má raději psy než šimpanze – protože šimpanzi jsou „až příliš jako lidé“.

Psi nás nezklamou v debatě o politice. Nepomlouvají. Neodmítají nás kvůli jinému názoru. Jsou čitelní, loajální a emocionálně dostupní. V době, kdy mezilidská komunikace často drhne, působí tito čtyřnozí parťáci jako bezpečný přístav.

Rozpad důvěry a recese přátelství

Tento trend ale nezačal pandemií. V roce 1972 věřilo 46 % Američanů, že „většině lidí lze důvěřovat“. V roce 2018 to bylo už jen 34 %. Lidé se méně vídají s přáteli – mluví se o „recesi přátelství“ – a vyhýbají se rozhovorům s neznámými, protože očekávají konflikt.

Zvlášť silně se to týká mileniálů. Více než polovina Američanů ve věku 25–44 let má alespoň jednoho domácího mazlíčka. Tradiční symboly dospělosti – hypotéka, dítě, stabilní kariéra – jsou pro mnohé nedostupné nebo neatraktivní. Pes je naproti tomu dosažitelný zdroj lásky, struktury i smyslu.

Pes může svému páníčkovi dávat pocit bezpodmínečného přijetí, zmírňovat tlak na to mít děti, pomáhat proti stresu a vyhoření a v neposlední řadě zprostředkovávat kontakt s přírodou. Alespoň z části to potvrzují i výzkumy vědců. Interakce se psy skutečně může zlepšovat psychickou pohodu, podporovat fyzické zdraví, a dokonce snižovat riziko kognitivního úpadku. Programy výcviku psů ve věznicích snižují recidivu. Lidé se psy bývají v některých studiích hodnoceni jako vřelejší a spokojenější.

Když od psa chceme příliš

Problém nastává ve chvíli, kdy od psů začneme očekávat, že zaplní všechny mezery našeho společenského života. Z filozofického hlediska může jít o „extraktivní vztah“ – vztah, ve kterém z druhého (zde ze psa) získáváme emocionální odezvu, kterou nám neposkytují lidé nebo kterou už nechceme hledat mezi lidmi. Podobně jako u těžby přírodních zdrojů ale i u vztahů hrozí jejich neudržitelnost.

Kulturní teoretička Lauren Berlantová hovoří o fenoménu „pomalé smrti“ v pozdním kapitalismu – stavu, kdy budování života a jeho postupné vyčerpávání splývají. Práce je vyčerpávající, randění je zatížené přehnanými očekáváními. A podobně může být vyčerpávající i dnešní „psí kultura“.

Veterináři upozorňují na rizika fenoménu „fur baby“, kdy lidé zacházejí se psy jako s dětmi. Patří mezi ně například zbytečná vyšetření u veterináře a medikace, přehnaná úzkost o zdraví zvířete, znudění stresovaní psi zavření celé dny doma, a nakonec přeplněné útulky, když majitelé péči o svého mazlíčka nezvládnou. Čím víc psů si pořizujeme jako náplast na vlastní frustrace, tím víc riskujeme, že jejich potřeby nedokážeme správně vyhodnocovat a reagovat na ně odpovídajícím způsobem.

Psi jako zrcadlo společnosti

Někteří filozofové a aktivisté navrhují radikální řešení: zrušení chovu domácích zvířat, protože držet zvíře jako majetek je podle nich eticky neobhajitelné. U psů je to obzvlášť citlivé téma, neboť s námi žijí možná až 40 000 let a jsou tak nejstarším lidmi domestikovaným zvířetem. Někteří vědci dokonce tvrdí, že psi „udělali člověka člověkem“ – pomohli nám při lovu, ochraně i budování sociálních struktur.

Otázka tedy možná nestojí „psi, nebo lidé?“, ale spíš: jak vytvořit společnost, ve které nebudeme potřebovat psy jako náhradu za selhávající mezilidské vztahy? Možná, že přehnaná láska k psům není jen roztomilý trend. Možná je zrcadlem, které nám ukazuje, jak moc toužíme po stabilních, čitelných, loajálních a méně konfliktních vztazích.

---

Čtěte také:

Chyby v komunikaci: Proč špatně rozumíme emocím svých psů?

Nový výzkum odhaluje, že lidé často nesprávně interpretují emoce svých psů, protože se více zaměřují na okolnosti situace než na skutečné chování zvířete.