Mona Lisa dávnověku: Zlatá pohřební maska mykénského krále Agamemnona
Slavný amatérský archeolog Heinrich Schliemann se vítězoslavně noří z šachtového hrobu v někdejších starověkých Mykénách. V rukou drží jeden z nejnádhernějších artefaktů antického světa: zlatou pohřební masku, která měla patřit samotnému králi Agamemnonovi.
Podle Homérova slavného eposu Ilias měl trojský princ Paris unést krásnou Helenu, manželku spartského krále Menelaa. Potupený panovník se obrátil o pomoc na svého bratra a nejmocnějšího muže té doby, mykénského krále Agamemnona. Oba sourozenci spolu s početnou armádou spojenců poté vypluli k Troji, kterou po deseti letech obléhání dobyli a vyplenili.
Unikát, nebo falzum?
Příběh se samozřejmě pohybuje především v oblasti mýtů a legend, německý byznysmen a amatérský archeolog Heinrich Schliemann však o jeho pravdivosti nepochyboval. Neváhal investovat obrovské množství prostředků a energie k hledání pozůstatků té doby. Nejprve roku 1873 našel v Malé Asii místo, které je skutečně uznáváno za někdejší starověkou Troju.
Kvůli sporům s osmanskými úřady se v druhé polovině 70. let 19. století přesunul do Řecka, kde prováděl výzkum v Mykénách. Zde odhalil několik šachtových hrobů patřících panovníkům či vysoce postaveným šlechticům. A právě v jednom z nich nalezl i skvostnou zlatou masku, jíž se přezdívá „Mona Lisa dávnověku“. Schliemann vůbec nepochyboval o tom, co našel – mělo jít o artefakt patřící samotnému vítězi trojské války, králi Agamemnonovi.
Objev způsobil naprostou senzaci, ale již záhy se kolem něj vynořila řada otazníků. Německý archeolog proslul svými neortodoxními metodami i podvody a část badatelů pochybovala o samotné pravosti masky. Poukazovali v první řadě na to, že objev se vynořil po několika dnech oficiálního uzavření vykopávek, během kterých mohl Schliemann do jednoho z hrobů svůj budoucí nález ukrýt. Zlatá tvář se také stylem i metodou zpracování v mnoha ohledech lišila od všech ostatních, které se na místě podařilo najít. Moderní výzkumy však většinu pochybností rozptýlily a současní archeologové se vesměs shodují, že skutečně jde o starověký artefakt.
Komu patřila?
Jiné to ale je s připsáním masky Agamemnonovi. Pokud k trojské válce skutečně došlo, pak se tak pravděpodobně stalo zhruba ve 12. století před naším letopočtem – odhad vychází právě z archeologických výzkumů starověké Troje. Schliemannem nalezený předmět je ale výrazně starší, většina badatelů jeho vytvoření klade zhruba do let 1550–1500 př. n. l. Sám archeolog se této skutečnosti dlouho bránil, na sklonku života ale i on uznal, že maska ani objevený hrob nemohou patřit bájnému mykénskému králi. Identita jejího skutečného majitele tak zůstává neznámou.
Kontroverzní objevitel
Heinrich Schliemann (1822–1890) byl schopný obchodník, který vydělal jmění, ale skutečnou slávu mu zajistila jeho fascinace Homérovými eposy. Za vynaložení nemalých prostředků objevil v Malé Asii ruiny Troje a později provedl důkladný průzkum starověkých Mykén.
Z jeho metod se však ježily vlasy i tehdejším badatelům. Aby dosáhl cíle, prováděl velkorysé výkopy, při nichž neváhal ničit archeologické vrstvy, které mu nepřišly zajímavé. To, co našel, si přivlastňoval, pašoval a rozprodával – jeho žena například chodila ozdobena šperky nalezenými v ruinách starověké Troji. Často také ohledně svých objevů lhal a vymýšlel si. I proto řada vědců pochybovala o pravosti některých jeho nálezů, včetně zlaté mykénské masky.
