Mýtus zázračné diety: Proč dělená strava nejspíš vůbec nefunguje?
Zatímco tradiční hubnoucí plány doporučují v každém jídle kombinovat sacharidy, bílkoviny a zdravé tuky, podle dělené stravy bychom měli celodenně konzumovat výhradně jednu skupinu potravin. Může to fungovat?
„Plán dělené stravy se zakládá na přesvědčení, že přibírání způsobuje současná konzumace zásaditých a kyselých potravin, což vytváří nerovnováhu trávicích enzymů, se kterou si tělo nedokáže poradit,“ říká Lauren Blakeová, registrovaná dietoložka z Ohio State University. Předpokládá, že tato nerovnováha přetěžuje trávicí systém, brzdí metabolismus a způsobuje tloustnutí. Tomu má zabránit právě dělená strava.
Enzymy pod kontrolou
První (a nejzásadnější) pravidlo dělené stravy zní: Jezte v jednu chvíli jen jednu skupinu potravin, abyste udrželi trávicí enzymy pod kontrolou. Tak to doporučuje například Grace Derochaová, certifikovaná odbornice na diabetes z Blue Cross Blue Shield v Michiganu. „Zastánci této diety, a já se mezi ně také řadím, tvrdí, že trávicí systém konfrontovaný jen jedním typem potravin je maximálně efektivní ve vstřebávání živin a k ukojení hladu mu stačí daleko menší porce,“ doplňuje Derochaová.
Sám sobě pacientem
V našich končinách se za zakladatelku principu dělené stravy sama prohlásila kontroverzní herečka Lenka Kořínková; ve skutečnosti jej však ve 30. letech 20. století poprvé popsal americký dietolog William Howard Hay. Ten coby vášnivý kuřák a kávomil trpěl akutní hypertenzí s rozšířením srdce – když ho v roce 1905 postihl lehký infarkt při dobíhání tramvaje, rozhodl se radikálně změnit životní styl. Nastolil si přísnou dietu, přestal kouřit i pít kávu a do roka se jeho zdravotní stav výrazně zlepšil.
Za další čtyři roky představil přelomový dietní systém „zrozený v době, kdy jsem byl sám sobě pacientem“. Dělená strava propagovala myšlenku, že některé potraviny vyžadují ke strávení kyselé pH prostředí, zatímco jiné alkalické, a že obojí nemůže probíhat současně. Odborníci z Institutu moderní výživy (IMV) se o Hayových závěrech rozepsali podrobněji: „Mezi kyselé potraviny řadil maso, ryby a mléčné výrobky; do zásaditých potravin bohatých na sacharidy počítal rýži, brambory nebo obiloviny.“
„Pseudovědecký“ švindl?
Na tomto místě je nutné říct, že Hayovo rozdělení se nikdy neopíralo o seriózní a vědecky podloženou problematiku kyselin, zásad a pH obecně. Vše vycházelo výhradně z jeho vlastního pozorování a „experimentování“. Podle Haye například ovoce a zelenina vytváří zásadité konečné produkty metabolismu, zatímco potraviny bohaté na bílkoviny vytvářejí kyselé prostředí. „Vřele nedoporučoval kombinovat sacharidy, které podle něj potřebují alkalické prostředí, s kyselými potravinami apod.,“ dodávají výživoví terapeuti z IMV.
William Howard Hay byl po celou dobu své lékařské praxe považován za „bizarní figurku“ a jeho názory za „pseudovědecké“. Když byl v roce 1927 jmenován ředitelem The East Aurora Sun and Diet Sanatorium, stal se členem lékařského poradního sboru Ligy defenzivního stravování Ameriky a vedl kampaně proti používání hliníkového kuchyňského náčiní, vivisekcím a očkování proti neštovicím. V roce 1930 stihl odstoupit těsně předtím, než na něj byla uvalena obvinění z neetického chování. V roce 1932 se stal ředitelem Hay System, Inc., přičemž jeho dělená strava byla v té době už velmi populární a restaurace ve velkém nabízely tzv. „Hay-friendly“ menu.
Kritika se však dostavila poměrně záhy a naprosto pochopitelně. Americká lékařská asociace veřejně označila Haye za „food-faddistu“, což v překladu znamená osobu propagující nepodložené fámy a „plytké výstřelky“. Později jej nařkla z neetického chování, kdy pacientovi s diabetem 1. typu schválil rozhodnutí přestat brát inzulin.
Uznávaný lékař Logan Clendening popsal dělenou stravu jako „nevědecký potravinový výstřelek“ a Jeffrey M. Pilcher, profesor dějin stravování, si do deníku poznamenal: „Hay zkrátka věří, že sacharidy a bílkoviny by se neměly konzumovat v rámci jedné porce, protože tělo využívá k trávení sacharidů alkalické enzymy a k trávení bílkovin kyseliny. Pokud by tedy člověk snědl oba druhy potravin společně, zásady a kyseliny by se vzájemně zneutralizovaly, žaludek by je nebyl schopen strávit a jídlo by ve střevech hnilo. Jeho teorie ale není pravdivá, protože alkalické enzymy působí v jedné části střeva, zatímco kyseliny v jiné.“
Dají se najít výhody?
Zastánci vehementně hlásají, že dělená strava ulehčuje trávicímu systému a proklamují to právě oním několikrát vyvráceným mýtem: „Oddělení sacharidů od bílkovin udržuje kyselé a zásadité potraviny od sebe, což je pro trávicí systém přínosné. Máte-li v žaludku pouze sacharidy, je pro něj snazší produkovat šťávy a rozkládat jídlo. Sníte-li ale různé druhy potravin naráz, štěpení se zkomplikuje a vyvolá zažívací potíže.“ Už dávno ale víme, že to není pravda. Existují alespoň nějaké výhody dělené stravy?
Odpověď na otázku „Proč lidé začnou s dělenou stravou?“ je jednoznačná – touží zhubnout. Ve studii z roku 2000 s názvem Similar weight loss with low-energy food combining or balanced diets napsala dietoložka Anne F. Allazová, že „dodržování dělené stravy významně snižuje obsah tělesného tuku a poměr obvodu pasu a boků“, nakonec ale dospěla k závěru, že úbytek hmotnosti je při dělené stravě stejný jako při vyvážené stravě. To znamená, že dělená strava nepřináší žádný bonusový úbytek hmotnosti, jak rádi tvrdí její zastánci, neboť stejného zhubnutí lze dosáhnout vyváženým stravováním.
Jedinou výhodou dělené stravy, kterou v článku Snack Food, Satiety, and Weight popsala onkoložka Valentine Yanchou Njikeová, je redukce touhy mlsat. „Mezi jídly máte mít minimálně čtyřhodinovou přestávku, kdy nesmíte nic zkonzumovat. Dodržujete-li to opravdu důsledně, zbavujete se zlozvyku mlsat,“ vysvětluje Njikeová a dodává, že „všeobecně doporučovaný“ snacking neboli malé svačinky mezi jídly jsou sice energeticky vydatné, ve skutečnosti jsou ale chudé na živiny, čímž úplně zbytečně přispívají k přibírání na váze.
Přirozené, nebo ne?
Dietoložka Kathryn Marsdenová ve Velké knize o dělené stravě píše: „Zvyk míchat více potravin v jednom jídle je starý jen několik století, kdy je jich nadbytek, naši předkové (lovci a sběrači) však neměli dost jídla na to, aby ho mohli kombinovat.“ Ve zkratce tedy upozorňuje, že členové prvobytně pospolné společnosti dodržovali principy dělené stravy tak nějak přirozeně. Přečteme-li si však názory osvícených nutričních terapeutů, zjistíme, že na tom nic přirozeného není.
Dělení stravy na „zvířátkovou a kytičkovou“ (výrazy, které proslavila nechvalně proslulá Lenka Kořínková) nařizuje dát si mezi dvěma jídly alespoň čtyřhodinovou pauzu, aby se potraviny v žaludku nemíchaly. To, že steak leží v žaludku více než čtyřiadvacet hodin, zastánci diety taktně zamlčují. Hlad lze (ne)překvapivě zahánět libovolným množstvím zeleniny vařené v páře – ta se totiž řadí mezi tzv. neutrální potraviny, kterých můžeme sníst, kolik chceme.
Nutriční terapeut RNDr. Pavel Suchánek na adresu dělené stravy poznamenal toto: „Nikdo nikdy neprokázal, že tělo dokáže rozlišit tuk či bílkovinu živočišnou od rostlinné. Kromě rýže a oleje neexistují jednodruhové potraviny, vždy obsahují kombinaci bílkovin, sacharidů a tuků. Navíc se vylučují vždy všechny trávicí enzymy, ne jen některé a jen podle toho, co ve stravě je, či není přítomno. Maximálně doporučuji oddělovat člověka večer od ledničky.“ Podobně se ostatně vyjádřil také k dietě podle krevních skupin.
„Další naprostý nesmysl. Nikdo neprokázal, že by krevní skupiny souvisely s typem stravy, kterou člověk kdy konzumoval. Popravdě, má to asi stejný vliv jako barva očí. Navíc veganství pro A skupinu je nesmysl. Je to jen snaha být něčím zajímavější. Jako všechny diety i tato na začátku funguje, protože člověk pečlivě sleduje, co a kolik toho sní, což do té doby nedělal. Dále omezí prokazatelně problematické potraviny jako tučné maso a sladkosti, takže hubnutí se samozřejmě dostaví, ale jen na omezenou dobu.“
Trocha vědy
Neexistuje žádný důkaz, že naše těla nedokážou trávit zásadité a kyselé potraviny společně, říká Lauren Blakeová, certifikovaná dietoložka. „Spousta potravin navíc obě tyto vlastnosti kombinuje.“ Například ořechy obsahují jak alkalické sacharidy, tak kyselé bílkoviny – a náš trávicí systém si s nimi dokáže hravě poradit. „A i kdyby existoval důkaz, že společná konzumace zásaditých a kyselých potravin narušuje trávení, samotné zlepšení trávení by nevedlo ke zhubnutí,“ říká dietolog Jackie Elnahar.
Při dělené stravě hubnete jednoduše proto, že přijímáte méně kalorií. Nic víc, nic míň. Když budete jeden den jíst jenom maso a nic jiného, nepřijmete tolik kalorií jako při vyvážené stravě. „Největším problémem dělené stravy je až obsedantně-kompulzivní soustředění na maximalizaci procesu trávení a nedostatečné na kvalitu požitých jídel,“ říká Elnahar. „Neberete v potaz rozmanitost potřebnou k naplnění každodenních potřeb makro a mikro živin,“ říká. V závislosti na tom, na jakou skupinu potravin se daný den zaměřujete, nevyhnutelně přijdete o živiny, které tato skupina nepokrývá.
V neposlední řadě riskujete i zdravotní patálie – přeženete-li to například s ovocem (hovořím o dnech, kdy konzumujete jen ovoce a zeleninu), rozkolísáte si hladinu glukózy v krvi. Ačkoli je ovoce bohaté na mikro živiny, má velmi vysoký obsah cukru. Neproložíte-li jej stravou bohatou na bílkoviny a tuky, skokově vám naroste hladina cukru v krvi, což negativně ovlivní funkci inzulinu. Cukr obsažený v ovoci navíc podporuje chuť k jídlu, což se příliš neslučuje s pojmem „dieta“.
Jednou za čtyři hodiny
Plán dělené stravy vybízí ke každodenní konzumaci ovoce, zeleniny a celozrnných výrobků coby hlavního zdroje obživy, a zároveň k omezení bílkovin, škrobů, tuků a průmyslově zpracovaných potravin. Mezi každými dvěma jídly byste navíc měli mít čtyřhodinovou až čtyřapůlhodinovou pauzu, aby se nepromíchaly kyselé a zásadité tráveniny. Fanoušci dodržují dietu jedním ze dvou způsobů: týdenní střídání, kdy se každý den konzumuje jen jedna skupina potravin (například v pondělí ovoce a zelenina, v úterý bílkoviny, ve středu celozrnné výrobky atd.), nebo denní střídání, kdy se v každém jídle objevuje výhradně jedna skupina potravin.
