Návrat obrů: Na galapážský ostrov Floreana se po 180 letech vracejí vyhynulé želvy sloní

Galapážské ostrovy jsou symbolem evoluce a biodiverzity. Právě zde si příroda po miliony let pohrávala s izolovaností a vytvořila unikátní druhy – včetně obřích želv sloních (Chelonoidis niger). Každý z galapážských ostrovů (těch větších je celkem 13) měl svou vlastní „verzi“ želvy sloní, která se lišila tvarem krunýře i chováním.

Želvy z ostrova Floreana měly typický „sedlovitý“ krunýř, který jim umožňoval lépe dosáhnout na vyšší vegetaci. Jenže s příchodem lidí v 19. století přišla katastrofa. Želvy byly loveny jako zdroj čerstvého masa pro posádky lodí a jejich hnízda ničily invazní druhy, které na ostrov zavlekli lidé. Populace těchto ikonických zvířat se rychle zhroutila a floreanské sloní želvy byly dlouhá desetiletí považované za vyhynulé.

Překvapení u sousedů

Zdánlivě definitivní příběh dostal nový impuls v roce 2000. Vědci na ostrově Isabela, vzdáleném asi 110 kilometrů od Floreany, objevili skupinu želv nápadně podobných těm floreanským. Jejich sedlovité krunýře napovídaly, že podobnost nebude náhodná. Genetické testy posléze potvrdily ohromující skutečnost: šlo o hybridy – potomky původních floreanských želv.

Jakým způsobem se želvy na ostrov Isabela dostaly není úplně jasné. Jako nejpravděpodobnější vysvětlení se jeví možnost, že jim pomohli námořníci, kteří si je brali na palubu lodí coby zásobu čerstvého masa. Některé z nich mohly být vysazeny na jiných ostrovech nebo z lodi uniknout. A právě díky této dávné lidské „výpomoci“ se část genetického dědictví floreanských želv zachovala – byť v rozptýlené podobě.

Krajinní architekti s krunýřem

Po tomto zjištění odstartoval dlouhodobý a pečlivě řízený chovný program. Odborníci vybírali dospělé želvy z Isabely na základě genetických analýz tak, aby jejich potomci nesli co nejvyšší podíl původní floreanské linie. Výsledná zvířata nejsou stoprocentní genetickou kopií svých dávných předků, ale nesou podstatnou část jejich dědictví.

158 mladých jedinců želv sloních bylo nyní vypuštěno na Floreanu. Poprvé po téměř dvou stoletích se želvy s floreanskými kořeny opět procházejí po svém domovském ostrově.

Návrat těchto obrů však není jen symbolickým gestem. Obří želvy jsou takzvaným klíčovým druhem – tedy organismem, který má na své domovské prostředí velký vliv. Rozšiřují semena rostlin, spásáním vegetace tvarují krajinu a podporují obnovu lesů. Jsou doslova „ekosystémovými inženýry“ a „krajinnými architekty“.

Podobné projekty v dalších koutech světa již ukázaly, že návrat obřích želv může nastartovat obnovu původní vegetace a omezit šíření nepůvodních rostlin. Postupně se tak může krajina začít podobat svému historickému stavu. Příkladem je například úspěšná reintrodukce želv obrovských (Aldabrachelys gigantea) na Mauricius. Na Floreaně vědci očekávají obdobný efekt – pomalý, ale zásadní restart zdejších přírodních procesů.

Druhá šance evoluci

Příběh floreanských želv sloních je připomínkou, že vyhynutí nemusí být vždy definitivní tečkou. Někdy i ve zdánlivé temnotě může zazářit malá jiskřička – v genech hybridů, v zapomenutých populacích, nebo v izolovaných koutech světa a díky moderní genetice a dlouhodobé ochranářské práci může příroda dostat druhou šanci.

Na Floreanu se tak nevrací jen jeden druh. Vrací se procesy, které ostrov formovaly po tisíce let. Evoluce tu znovu nabírá druhý dech – pomalu, těžkopádně a s krunýřem na zádech.