Nebeská geometrie: Jak astronomové měří velikost objektů na obloze?
Jak se určuje velikost objektů na obloze? Astronomové musí při určování rozměrů kosmických těles spoléhat na chytré nepřímé metody, které převádějí obraz na obloze do řeči úhlů a signálů.
Přímou velikost objektu na obloze změřit jednoduše nelze. Dané informace můžeme získat jen zprostředkovaně z dalších údajů, mezi něž typicky patří zdánlivá velikost na nebi. Ta se však nevyjadřuje v metrech ani jiných délkových jednotkách, ale definuje se jako úhel, pod nímž objekt vidíme.
Zdánlivé úhlové rozměry se dají zjišťovat mnoha metodami: Klasicky jde o přímé měření z CCD snímků či jiných fotografií, pokud známe měřítko snímku, jež se nejčastěji stanoví pomocí tzv. velikosti pixelu. Určení zdánlivé velikosti pak představuje otázku prosté trojčlenky. Pokud například na pořízené fotografii dosahuje průměr Jupitera 80 pixelů a víme, že má jeden pixel rozlišení 0,5 obloukové vteřiny, činí úhlová velikost planety 40 obloukových vteřin.
Mimo optické obory je těžké použít přímé zobrazování do snímků. Kupříkladu pomocí radioteleskopu se rozměry určují tak, že se jím přes objekt přejíždí a ze změny rádiového jasu s polohou antény se usuzuje na jeho velikost. Nejexaktnější výsledky pak poskytuje interferometrie. Kombinace více dalekohledů na dlouhé základně fakticky emuluje rozlišení většího teleskopu a ze zpoždění signálu se dají rekonstruovat zdánlivé rozměry. Interferometry je přitom dnes umožňují stanovit s přesností až miliontin obloukové vteřiny.
