Nemilovaná královna: Proč Fridrich II. Veliký opovrhoval svou manželkou?

Že by se mohla v budoucnu stát pruskou královnou, se Alžbětě Kristině ani nesnilo. Když domlouvali její sňatek s následníkem trůnu Fridrichem, cítila se jako v sedmém nebi. Netušila, že lásku, po níž tolik toužila, nepozná…

24.08.2023 - Jana Ládyová



Ačkoli pruský král, známý jako Fridrich II. Veliký, významně ovlivnil politické dějiny 18. století, svým soukromým životem se od svých královských „kolegů“ výrazně odlišoval. Zatímco Ludvík XV. či August II. Saský si udržovali harémy milenek a metres, Fridrich žil většinu času v celibátu jako mnich. Dodnes nemají historikové jasno v jeho sexuální orientaci. Mnozí o něm hovoří jako o bisexuálovi, jiní mu přisuzují homosexualitu. Jak to bylo doopravdy, s jistotou tvrdit nelze. Důkazy totiž neexistují. 

Iluze nevěsty 

Alžběta Kristina Brunšvicko-Bevernská nepocházela přímo z panovnického rodu, její otec byl pouhý vévoda. Proto sňatek, který dohodla její teta císařovna Alžběta, matka Marie Terezie, s otcem pruského prince Fridricha, představoval pro ni i celou její početnou rodinu obrovské terno! A co teprve, když svého nastávajícího poprvé spatřila! Úplně se jí podlomila kolena. Fridrich byl totiž v mládí štíhlý a elegantní muž s vybraným chováním. Nemohla uvěřit, že právě ona měla takové štěstí! I Fridricha překvapila – při pohledu na ni si musel přiznat, že není vůbec tak ošklivá, jak se původně obával.

Když Fridrich dospíval, slíbil mu otec, že si bude moci sám zvolit nevěstu. Tradovalo se, že mezi kandidátkami figurovala i „naše“ Marie Terezie, již prosazoval vlivný princ Evžen Savojský. Údajně měl Fridrich dokonce přijet inkognito do Vídně „obhlídnout nevěstu“. A prý se mu líbila, těžko říci, nakolik byly tyto spekulace pravdivé. Jenže Fridrichův otec slib, který kdysi dal synovi, nedodržel. Vybral mu nevěstu raději sám. Stalo se tak zanedlouho po tom, co „praskl“ chystaný synův útěk k příbuzným do Anglie. Už měl tyranizování od svého otce zkrátka dost. 

Tehdy králův hněv neznal hranic. Nechal Fridricha zatknout a postavit před soud za dezerci. Poté jej uvěznil do pevnosti Küstrin. Donutil ho dokonce, aby sledoval popravu svého přítele Hanse Hermanna von Katte, který mu s útěkem pomáhal. Po čase ale král rozhodl, že nejlepším řešením bude syna oženit. 

Marný odpor 

Fridrich byl otcovým rozhodnutím a hlavně výběrem nevěsty doslova šokovaný! Marně proti plánovanému sňatku protestoval. Všechny jeho prosby ani výhrůžky sebevraždou otce neobměkčily. Nakonec rezignoval, vnitřně se však nepoddal. Slíbil si, že svou ženu nebude nikdy milovat. Od samého začátku jí hluboce opovrhoval. 

Svatba se uskutečnila 12. června 1733 na zámku Salzdahlum a odstartovala nešťastné manželství, které nakonec trvalo 53 let. Jeden pozitivní aspekt však nenáviděný sňatek Fridrichovi přinesl: získal svobodu a mohl opustit vězení. Láskyplná Marie Kristina svého muže upřímně milovala a pro získání jeho přízně byla ochotná udělat cokoli. Ochotně mu půjčovala vlastní peníze, jelikož ho jeho otec držel po finanční stránce zkrátka. Jeho lásku tím ale nezískala. 

Na berlínském dvoře měla nezáviděníhodnou pozici. Všichni noví příbuzní se k ní chovali nadřazeně. Mile a pozorně se k ní paradoxně choval pouze její tchán pruský král. Alžběta mu přirostla k srdci. Přispíval jí na róby, protože si přál, aby se jeho synovi více líbila. Marně. Detaily z manželova drsného dětství a jeho spory s otcem Alžběta neznala. Kdo by ji s nimi seznámil? 

Alžbětina situace se zhoršila, když její tchán v roce 1740 zemřel a na trůně ho vystřídal její manžel, který vládl jako Fridrich II. Veliký. Už se ani nenamáhal odpor k manželce skrývat, i když na veřejnosti se vždy choval zdvořile. Fridrich musel svému otci na smrtelném loži slíbit, že se s Alžbětou nikdy nerozvede. Svůj slib dodržel, nicméně nyní mohl Alžbětu úplně odstavil na vedlejší kolej. Oficiálně se stala sice královnou, ale její roli vykonávala Fridrichova matka nebo jeho mladší sestra Amálie. I ty za bývalého krále trpěly a konečně se mohly svobodně nadechnout… 

Vyhnanství 

Alžběta Kristina měla zapovězeno účastnit se společenského života na královském dvoře. Musela se odstěhovat na nepříliš komfortní zámek Schönhausen. Jedinou útěchou jí mohl být fakt, že v pozadí nestály žádné milostné avantýry jejího manžela. I proto někteří badatelé přispěchali s vysvětlením, že Fridrich zkrátka o ženy nejevil zájem. Krátce po svém nástupu na trůn začal Fridrich bojovat s Alžbětinou sestřenicí Marií Terezií ve válkách o rakouské dědictví. Jak víme, připravil ji o nemalé území. A Alžběta? I tentokrát ho jako milující manželka ve všem podporovala. Na oslavu vítězství ve válce o Slezsko, která se konala v zámku Sanssouci, ji však nepozvali. Tuto obdivovanou rezidenci v Postupimi znala Alžběta jen z doslechu. Vstoupit sem směla jen jednou, a to v roce 1754 v doprovodu své matky. 

Alžběta svému manželovi vůbec nechyběla. Během sedmileté války v letech 1756 až 1763 se například šest let neviděli. A když se setkali, chovali se k sobě více než chladně. A tak i v následujících letech žila sama na zámku Schönhausen, věnovala se dobročinnosti, pečovala o staré a nemocné. Její zásluhou tu vznikl domov pro hluchoněmé. Cítila se tu ale pohřbená za živa. Volný čas si krátila četbou, vyšíváním, psaním a překlady francouzských děl. A stále čekala, jestli si na ni její manžel vzpomene. 

TIP: Manžel pro císařovnu: Marii Terezii chtěli provdat za Fridricha II.

Setkala se s ním v roce 1783 na oslavách zlaté svatby. To už se z nich stali staří osamělí lidé, kteří si prakticky neměli co říct. O tři roky později Fridrich II. Veliký zemřel. Ve své závěti na Alžbětu pamatoval. Zabezpečil ji finančně a svému nástupci Fridrichu Vilémovi II., synovi jeho mladšího bratra, před smrtí přikázal, aby své tetě jako královně projevoval patřičnou úctu. Alžběta svého manžela, kterému zachovávala po celá léta hlubokou náklonnost, přežila o jedenáct let. Zemřela v roce 1797 ve Štětíně, kam se na poslední léta svého života uchýlila. Nemalý majetek pak odkázala svému synovci Fridrichu Vilému II…


Další články v sekci