Noční obloha v červnu: Prozkoumejte galaktické kvarteto

Večerní oblohu na počátku června, ale i v jeho závěru ozdobí blízké setkání tří různorodých nebeských těles: dorůstajícího Měsíce, oranžového Marsu a jasné hvězdy Regulus. Poslední zmíněná napovídá, že k sérii pohledných konjunkcí dojde v souhvězdí Lva (viz přehled zajímavých úkazů). K Marsu s Regulem se však zkuste vracet průběžně – jen tak totiž postřehnete, s jakou vervou bude rudá planeta na nebi směřovat vstříc zářivému „srdci Lva“. Nejblíž se tělesa ocitnou 17. června večer, kdy je bude dělit asi 0,7° a Mars se bude nacházet takřka přímo nad Regulem. Poté se jejich cesty opět rozejdou.

Počínaje druhou polovinou června začneme na soumrakové obloze vídat i Merkur, pozorování však značně omezí jeho malá výška nad severozápadním obzorem. Další dvě červnové planety pak musíme hledat na ranním nebi nad východem. Již pár hodin po půlnoci se tam objeví souhvězdí Ryb a v něm Saturn následovaný jitřenkou Venuší. Ta ovšem Ryby už 9. června opustí, následujícího dne přejde přes cíp sousední Velryby do Berana a 28. června se přesune do Býka.

Na Pannu s větším dalekohledem

Co se týče objektů vzdáleného vesmíru, vydáme se tentokrát mezi ty nejodlehlejší. Musíme se však vrátit na večerní oblohu, a to do míst, kde se střetává hlava nebeského Hada s Pannou. A protože náš cíl tvoří extrémně vzdálené, a tedy velmi slabé galaxie, vyžádá si pozorování větší dalekohled. Záleží přitom, kolik členů galaktického kvarteta chcete zahlédnout… Pokud všechny, měl by mít objektiv přístroje průměr nejméně 300 mm.

Začněte tím, že dalekohled s menším zvětšením a velkým zorným polem zacílíte mezi hvězdu třetí velikosti Alfa Serpentis, tedy nejnápadnější stálici souhvězdí Hada, a zhruba o magnitudu slabší 109 Virginis z Panny. Asi na půli cesty mezi nimi spatříte mimořádně nápadnou kulovou hvězdokupu M5, kterou by byl hřích minout: V menších přístrojích má podobu okrouhlého mlhavého obláčku s jasností asi 5,7 mag a s úhlovým průměrem 10′, v němž lze rozpoznat i jasné bodové jádro. Nejkrásnější je však pohled velkým dalekohledem, v němž se M5 zejména při okrajích rozpadne na samostatné hvězdy. A zhruba při 200násobném zvětšení bude patrné, že mnohé z nich vytvářejí drobné řetízky. 

Od M5 pokračujte necelé 4° směrem na západ, kde natrefíte na stálici 110 Virginis s jasností 4,4 mag, takže ji zahlédnete i pouhýma očima. S dalekohledem se pak zaměřte na oblast přibližně 1° jihovýchodně od ní. A pokud má váš přístroj velké zorné pole, můžete tak učinit, aniž by vám hvězda zmizela za jeho okrajem.

Čtyři ostrovy

Kolik toho uvidíte, záleží na pozorovacích podmínkách i průměru objektivu vašeho dalekohledu. V dané části nebe, tedy 1° jihovýchodně od 110 Virginis, se totiž rozkládá čtveřice různě jasných galaxií. Na obloze se rozprostírají přibližně od východu na západ a dělí je rozestupy okolo 8′–10′. Dohromady tak okupují úsek nebe o průměru zhruba 0,5°. Nejvýchodněji leží NGC 5850 s 10,8 mag, za níž následuje NGC 5846 s 10 mag, NGC 5845 s 12,5 mag a NGC 5839 s 12,7 mag. Nejnápadnější NGC 5846 byste měli zahlédnout již v dalekohledu s objektivem o průměru okolo 100 mm, ovšem jen jako 1,5′ velkou nezřetelnou difuzní plošku s náznakem bodového jádra. Větší přístroj víc podrobností nepřidá, galaxii v něm však spatříte mnohem snáz a mírně narostou i její úhlové rozměry.

NGC 5850 má podobný úhlový průměr a jen o něco nižší jasnost. V praxi nicméně zjistíte, že je mnohem méně výrazná. Zatímco totiž NGC 5846 patří k eliptickým hvězdným ostrovům s dobře profilovaným jádrem a nápadným okolním halem, NGC 5850 představuje spirálu s příčkou. I když má tedy srovnatelnou velikost jako její sousedka, většina jejího disku je nezřetelná a vykazuje pouze nízkou plošnou jasnost. Proto si jí všimnete až v dalekohledu s objektivem o průměru alespoň 150 mm. Vhodnější jsou ovšem ještě větší přístroje s objektivy okolo 250 mm a víc, v nichž galaxie získá na objemu a ukáže se coby protáhlá mlhavá skvrnka o průměru 2′ × 0,5′, s probleskujícím jasnějším stelárním jádrem.

Na zbylou eliptickou NGC 5845 a spirální NGC 5839 se musíte vyzbrojit ještě větším teleskopem, s objektivem o průměru přinejmenším 300 mm, a rovněž vyhledat dokonale tmavou oblohu. I tehdy ovšem zůstane jen u drobných difuzních skvrnek bez dalších detailů. Dodejme, že galaktické kvarteto z Panny představuje ve skutečnosti kvinteto: K NGC 5846 totiž z jihu přiléhá titěrná NGC 5846A, která se i v obřích přístrojích jeví pouze jako drobná hvězdička usazená v jejím halu.

Východy a západy Slunce

V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Blíženců, 21. června ve 4:43 SELČ vstupuje Slunce do znamení Raka; nastává letní slunovrat, začíná astronomické léto

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur – viditelný ve druhé polovině června za soumraku těsně nad severozápadem
• Venuše – viditelná ráno nízko nad východem
• Mars –  viditelný večer vysoko nad západem
• Jupiter – nepozorovatelný
• Saturn –  viditelný ráno nad jihovýchodem
• Uran – nepozorovatelný
• Neptun – viditelný ráno nad jihovýchodem

Zajímavé úkazy v červnu 2025

• 1. června – Venuše v největší západní elongaci, 46° od Slunce
• 6. června – Měsíc poblíž Spicy z Panny na noční obloze
• 9. a 10. června – Měsíc krátce před úplňkem poblíž Antara ze Štíra na nočním nebi
• 17. června – setkání Marsu a Regula ze Lva (0,7°) na večerní obloze
• 19. června – setkání Měsíce v poslední čtvrti a Saturnu na brzkém ranním nebi; nejblíž (2°) si budou okolo 2:45 SELČ; zhruba 1,1° severovýchodně od Saturnu v dalekohledu pozorovatelný i Neptun
• 22. června – setkání velmi úzkého měsíčního srpku a Venuše (6°) na ranní obloze nízko nad východem
• 26. a 27. června – seskupení extrémně úzkého měsíčního srpku, Merkuru a Polluxe z Blíženců na podvečerním nebi nízko nad severozápadem; Měsíc lépe pozorovatelný až 27. 6., kdy jej bude od Merkuru dělit asi 6,5°
• 28. až 30. června – seskupení dorůstajícího Měsíce, Marsu a Regula ze Lva na večerní obloze, 29. 6. Měsíc mezi Regulem a Marsem; nejblíž (2,1°) bude Měsíc k Marsu v okamžiku západu těles za obzor okolo 23:45 SELČ

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském letním čase (SELČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.