Noční obloha v listopadu: Leonidy, souhvězdí Ještěrky a planetární rošáda

S nástupem listopadu se na hvězdném nebi odehraje malá planetární rošáda. Saturn ve Vodnáři, který kraloval nocím brzkého podzimu, předá žezlo Jupiteru v Blížencích. Planetu opásanou prstenci tak budeme vídat po stále kratší část noci, zatímco u Jupitera tomu bude právě naopak. K pomyslné výměně stráží ovšem dojde i na ranní obloze, kde jitřenku Venuši vystřídá nenápadný Merkur. V prvních listopadových dnech bude „sestra Země“ ještě snadno pozorovatelná nedaleko jasné Spicy z Panny nízko nad východním obzorem, pak ovšem zamíří do sousedních Vah i směrem ke světlému jihovýchodnímu horizontu. V uvedeném souhvězdí se Venuše ocitne 13. listopadu a jen o několik dní později přestane být pozorovatelná.

Očím pozemských pozorovatelů zůstane skryto, že 25. listopadu projde Merkur okolo Venuše. Menší planeta bude souhvězdím Vah postupovat v opačném gardu než zářivá jitřenka, takže se v závěru měsíce vymaní ze slunečního svitu a coby světlý bod ji zahlédneme těsně nad jihovýchodem. V posledních listopadových dnech se bude viditelnost Merkuru rychle zlepšovat díky rostoucí výšce nad obzorem i jasnosti: Zatímco 26. listopadu dosáhne zhruba 1 mag, na sklonku měsíce již půjde o 0,2 mag. Během pouhých pěti dní tedy planeta zjasní dvojnásobně!

Jako široké písmeno U

Pokud holdujete spíš objektům vzdáleného vesmíru, zkuste se v listopadu zaměřit třeba na souhvězdí Ještěrky. Je sice poněkud přehlížené, ale zároveň se není čemu divit: Tvoří jej pouze šest stálic s jasností okolo 4 mag, tudíž stačí světlejší obloha nebo svit Měsíce, a drobný nebeský plaz vám unikne. Zůstane po něm jen proluka mezi souhvězdími Kefea a Pegase, podle nichž lze ostatně Ještěrku na nebi snadno vyhledat. Jakmile však její jednoduchý obrazec očima zachytíte, bude další orientace již jednoduchá. Na obloze totiž souhvězdí zabírá plochu pouhých 10° × 20°, takže není kam zabloudit.

Začněte uvnitř hlavy nebeského tvora, konkrétně u stálice 4 Lacertae. Zhruba 1,5° severozápadně od ní se na obloze nachází otevřená hvězdokupa NGC 7243, o úhlovém průměru asi 20′ a jasnosti 6,5 mag. Je přitom jako stvořená pro menší dalekohled, například triedr: Při letmém pohledu vypadá jako hrstka hvězd ledabyle rozházených na půlkruhovém půdorysu, avšak pozornější pohled odhalí, že uvnitř půlkruhu je stálic o něco méně. Hvězdokupa tak rázem získá podobu širokého písmene U, jehož linii tvoří jasnější hvězdy shluknuté do čtyř skupin. Větší přístroje a zásadnější zvětšení však NGC 7243 neunese –stane se tak příliš řídkou a nečitelnou.

Pro malé dalekohledy

Uvedené naopak neplatí pro sousední NGC 7209, ležící 2,7° západně od hvězdy 2 Lacertae. Na obloze má zmíněná „otevřenka“ úhlový průměr okolo 20′, jasnost 7,7 mag a s její identifikací vám pomůže stálice šesté velikosti nacházející se pouhých 10′ severně od ní. V tomto případě triedr ukáže jen několik osamělých hvězd, pod tmavou oblohou však zaujme jejich mlhavé pozadí. Jeho pravá podstata se přitom vyjeví ve větších dalekohledech: S rostoucím zvětšením totiž začne být zrnité a nakonec se promění v mnoho slabých hvězd deváté až dvanácté velikosti.

Nedaleko NGC 7209 najdete ještě jednu otevřenou hvězdokupu vhodnou i pro malé dalekohledy – NGC 7092 alias M39. Za ní už ovšem musíte do sousední Labutě. Jako rozcestník vám poslouží stálice čtvrté velikosti Pí² Cygni – od níž zamiřte 2,6° na jihozápad. I tentokrát přitom platí, že méně je více, a hvězdokupa vynikne zejména v přístrojích s širokým zorným polem a menším zvětšením. Určitě ji však nepřehlédnete, neboť zabírá plochu o průměru 30′ a dosahuje jasnosti 5 mag, což pohodlně stačí, abyste ji pod dokonale temnou oblohou spatřili i bez dalekohledu.

Ostatně znali ji už lidé ve starověku, jak dokládá pozorování Aristotela z roku 325 př. n. l. Pro něj však zůstala pouze drobným mlhavým obláčkem, podobajícím se kometě. Abyste zahlédli i její stálice, musíte si vzít na pomoc alespoň malý dalekohled. M39 v něm získá tvar rovnostranného trojúhelníku, jehož severní vrchol okupuje hvězda 8. velikosti, zatímco jihovýchodní a jihozápadní roh zdobí stálice 7. velikosti. Další dvě desítky jejich slabších protějšků pak naleznete uvnitř pomyslného trojúhelníku.

Východy a západy Slunce

V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Štíra, 22. listopadu ve 2:35 SELČ vstupuje Slunce do znamení Střelce.

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur – viditelný na sklonku listopadu ráno nízko nad jihovýchodem
• Venuše – viditelná v první polovině listopadu ráno nízko nad východem
• Mars – nepozorovatelný
• Jupiter – viditelný po většinu noci mimo večer
• Saturn – viditelný v první polovině noci
• Uran – viditelný po celou noc
• Neptun – viditelný v první polovině noci

Zajímavé úkazy v listopadu 2025

• 2. listopadu – setkání Venuše a Spicy z Panny (3,5°) za svítání nízko nad severovýchodem
• 2. listopadu – seskupení Měsíce, Saturnu a Neptunu v první polovině noci; Měsíc se Saturnem si budou nejblíž (5,5°) v brzkých večerních hodinách; Neptun viditelný pouze v dalekohledu, asi 4,2° severovýchodně od Saturnu
• 6. listopadu – Měsíc poblíž Aldebaranu a Plejád z Býka na ranní obloze
• 9. listopadu – setkání Měsíce, Jupitera a Polluxe z Blíženců na nočním nebi; nejblíž si budou 10. 11. ráno, kdy se Měsíc ocitne mezi Jupiterem a Polluxem a tělesa se shromáždí na ploše 6,8°
• 12. listopadu – Měsíc v první čtvrti poblíž Regula ze Lva ve druhé polovině noci
• 16. a 17. listopadu – v noci vyvrcholí aktivita meteorického roje Leonid
• 17. listopadu – velmi úzký srpek ubývajícího Měsíce poblíž Spicy z Panny na ranní obloze
• 21. listopadu – Uran v opozici se Sluncem
• 29. listopadu – seskupení Měsíce, Saturnu a Neptunu v první polovině noci; Měsíc se Saturnem si budou nejblíž (2,5°) v brzkých večerních hodinách; Neptun viditelný pouze v dalekohledu, asi 4,3° severovýchodně od Saturnu

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském čase (SEČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.