Otcovská péče u paviánů: Dobré vztahy zvyšují dcerám šanci na delší život
Podle nového výzkumu může silný vztah mezi otcem a dcerou prodloužit délku dožití samiček paviánů až o čtyři roky.
Svět zvířecích savců rozhodně neoplývá ideálními otci – alespoň tedy podle lidských měřítek. U většiny zvířecích savčích druhů samci opouštějí matky i s jejich potomky a pokračují v hledání nových partnerů.
Takto fungují i paviáni, kde se samci obvykle nestarají o svá mláďata, nezapojují se do jejich výchovy a ani se neobtěžují sháněním potravy pro své potomstvo. Nedávná studie ale naznačuje, že přítomnost otců přece jen může mít na životy potomků pozitivní dopady.
Otcové jako bezpečnostní zóna
Výzkumníci z University of Notre Dame v čele s behaviorální ekoložkou Beth Archie publikovali v odborném časopisu Proceedings of the Royal Society B výsledky svého dlouhodobého výzkumu, které ukazují, že dcery paviánů, které mají silný vztah se svými otci – měřený například časem stráveným vzájemným čistěním srsti a společným životem – se dožívají o 2 až 4 roky déle než jejich vrstevnice, které otce postrádají. Výzkum zahrnoval 216 samiček paviánů z ekosystému Amboseli v Keni, kde probíhá výzkum už od roku 1971.
Tento výsledek podle vědců automaticky neznamená, že kvalitní vztah mezi otcem a dcerou přímo zajišťuje delší život, i když to není zcela vyloučeno. Může to totiž znamenat, že zdravé mladé samičky, které jsou přirozeně náchylnější k dlouhému životu, mají větší šanci vytvořit silný vztah s otcem.
Beth Archie však spekuluje, že otci paviánů mohou mít na své dcery větší vliv, než by se na první pohled zdálo. Jedním z možných vysvětlení je, že otec vytváří kolem své dcery jakousi „bezpečnostní zónu“, kdy se aktivně zapojuje do ochrany před konflikty. Podle další hypotézy může otec své dceři pomáhat navazovat důležité sociální kontakty v paviání komunitě, ze kterých pak dcera těží.
Tatínkovský syndrom
Proč někteří paviání otcové více investují do svých dcer než jiní? Odpovědí je podle vědců promiskuita: v populaci paviánů v Amboseli mají samci i samice více sexuálních partnerů, což znamená, že není vždy jasné, kdo je skutečným otcem. Výzkumníci ale zjistili, že samci věnovali více času čistění a zajišťování bezpečnosti mladých samiček, pokud nabyli přesvědčení, že jsou jejich otci.
Pocit otcovství u paviáních samců mohl pramenit z viditelných fyziologických znaků, které samice paviánů vykazují během ovulace. V tomto období mají samice paviánů zvětšené a zčervenalé genitálie, což signalizuje jejich plodnost. Pokud se samci pářili se samicí, která vykazovala tento znak, a následně byli schopni odhánět konkurenci až do zmizení tohoto vizuálního signálu (což znamená, že samice ovulaci ukončila), měli poměrně vysokou „jistotu“, že potomci, kteří se narodí, jsou skutečně jejich.
Dalším zajímavým zjištěním je, že samci častěji přijímali roli pečujícího otce, když už nemohli konkurovat mladším a silnějším samcům v boji o samice.
Podle behaviorální ekoložky Beth Archie se jako nejdůležitější jeví poznání, že silný vztah s rodiči je důležitý pro dlouhý a zdravý život. Toto poznání se navíc zdá být univerzálním u všech (nebo alespoň u většiny) primátů, včetně lidí.
