Půl století v uniformě (2): Německý generál Alexander von Falkenhausen

Veterán první světové války, vojenský poradce na Blízkém i Dálném východě, odpůrce nacismu, zároveň však vojenský guvernér Belgie a severní Francie. Tím vším stihl být pozoruhodný velitel i diplomat, který mezi generály německé armády patří spíše k těm méně známým

18.02.2024 - Martin Vitko



Po nástupu Adolfa Hitlera k moci v roce 1933 nabyl Alexander von Falkenhausen přesvědčení, že jeho návrat do německé armády momentálně není reálný. Nečekaně se mu ale otevřely dveře na východ. Čínský generalissimus Čankajšek mu v roce 1934 nabídl místo mezi svými německými vojenskými poradci. Se samotným Čankajškem ho pojilo přátelství, dokonce zabránil i jeho únosu a zachránil mu život. Spolu s dalšími německými poradci pomáhal s reformou čínské armády.

Koncem 30. let nacistické Německo otočilo kurs a uzavřelo spojenectví s Japonskem. Vojenské umění a úspěchy Alexandera von Falkenhausena, kterých s čínskou armádou dosáhl, byly Japoncům trnem v oku. Požadovali proto od Berlína generálovo odvolání. Jejich snaha byla korunována úspěchem a v červenci 1938 musel generál stejně jako další poradci své působení v Číně ukončit. Jinak nacistický režim hrozil potrestáním jejich rodin v Říši.

Při rozlučkové večeři von Falkenhausen slíbil, že Japoncům nikdy neprozradí žádné vojenské záležitosti, na kterých do té doby spolupracovali. Přátelský vztah s čínským lídrem a jeho spolupracovníky udržoval von Falkenhausen i po návratu do Německa. Z Evropy jim příležitostně také posílal luxusní předměty i vybrané potraviny. 

Těsně před začátkem německé kampaně proti Polsku byl von Falkenhausen znovu povolán do služby ve Wehrmachtu. Do kompetence dostal takzvaný Wehrkreis IV, tedy drážďanský vojenský obvod. V jeho čele působil do května 1940, kdy ho již jako generála pěchoty jmenovali vojenským guvernérem Belgie a severní Francie. Kupodivu to nebyl první von Falkenhausen, který spravoval toto území. Stejnou funkci totiž zastával o několik dekád dříve, během Velké války, jeho strýc Ludwig.

Guvernérem Belgie

Generál Alexander von Falkenhausen se svým účinkováním nad okupovaným územím vymykal nacistickému ideálu fanatické věrnosti Hitlerově ideologii. Pokud to situace dovolovala, stalo se, že „ztratil“ během přesunu do jiné věznice nějaké své vězně. Neustále oddaloval a zdržoval odliv Belgičanů coby nuceně nasazených do německých továren. Také se tvářil, že nevidí ty, kteří z nuceného nasazení utekli a namířili si to do Arden k odbojářům. Když mu z Berlína nařídili zabít 50 rukojmí za každého Němce napadeného partyzány, změnil poměr raději na 5:1. Stejně tak se snažil popravám Belgičanů za odpor proti Němcům zcela zabránit. Na druhou stranu však byl silně antikomunistického smýšlení, proto když musel, posílal před popravčí čety primárně komunistické vězně.

Po válce v generálův prospěch svědčila mimo jiné jistá Qian Xiuling, Belgičanka čínského původu, jejíž starší bratranec byl Falkenhausenovým dobrým přítelem z dob jeho působení v Číně. Když zabili členové belgického odboje 7. července 1944 ve městě Écaussinnes tři gestapáky, nařídil Berlín zatknout 97 náhodných občanů a popravit je. Qian, i když byla právě těhotná, ihned sedla do auta a jela ještě v noci k Falkenhausnovi, kterého prosila, aby zadržené civilisty ušetřil. Generál tak učinil, za což ho ihned předvolali do Berlína a zbavili funkce. O dva týdny později ho čekalo zatčení za účast ve Stauffenbergově spiknutí proti Hitlerovi. Ale nepředbíhejme.

Bojovník proti nacismu

Už po svém návratu z Číny v roce 1938 se von Falkenhausen začal intenzivně zabývat myšlenkami na sesazení führera. Spolu se svými starými přáteli, stejně rozčarovanými z Hitlerova režimu, jako byl jeden z předních důstojníků Abwehru podplukovník Hans Oster nebo generálové Ludwig BeckErwin von Witzleben, měli v plánu zakročit, jakmile Německo vyhlásí válku Československu. Vzhledem k „diplomatickému“ ukončení této krize však k realizaci jejich převratu nedošlo. Protinacistickým myšlenkám ale zůstal věrný i nadále. Ať už to bylo během jeho působení v čele vojenského obvodu v Drážďanech, nebo jako guvernéra v Belgii. 

Své služby pro plánovaný státní převrat později opět nabídl i dávnému příteli polnímu maršálovi von Witzlebenovi. Stejně tak svému někdejšímu adjutantovi Rommelovi radil, aby poslechl své svědomí a přidal se ke konspirátorům kolem plukovníka Clause von Stauffenberga. V červenci 1944 dokonce navštívil vrchního velitele německých sil ve Francii polního maršála Günthera von Klugeho a přesvědčoval ho, ať se bezodkladně vzdá Britům a Američanům dřív, než se Sověti dostanou více na západ.

Muž s morálními zásadami

Jeho odbojové snahy a kontakty se známými odpůrci režimu však nemohly zůstat dlouho utajené. Po neúspěchu Stauffenbergova spiknutí v červenci 1944, kterého se však on sám prakticky nezúčastnil, ho gestapo zatklo. To už měl na něj Heinrich Himmler v Bruselu nasazeného jednoho ze svých agentů, který měl získávat potřebné důkazy. Ty se sice neobjevily, nicméně to nebránilo tomu, aby von Falkenhausen strávil zbytek války v koncentračních táborech. Koncem dubna 1945 byl spolu s dalšími prominentními vězni převezen z Dachau do Tyrolska. Zakrátko nato ho vysvobodili Američané, kteří ho vzápětí opět zadrželi a umístili do internace tentokrát spojenecké.

V roce 1948 byl nakonec von Falkenhausen spolu se svým někdejším podřízeným Eggertem Reederem předán do Belgie, aby čelili obviněním za své prohřešky v letech války. Než však samotný proces začal, strávili ještě další tři roky ve vyšetřovací vazbě. 

Během soudního líčení v roce 1951 se za bývalého guvernéra zaručilo množství lidí, někdejší odbojářka Qian Xiuling, bývalý francouzský premiér Léon Blum, jakož i několik belgických Židů, kteří poskytli důkazy, že Falkenhausen i Reeder se pokoušeli zachránit jejich životy. „Nic, co jsem dokázala, by se nedalo dosáhnout bez pomoci generála von Falkenhausena. I když si možná nezaslouží ocenění, ani by neměl být souzen, to rozhodně ne,“ tvrdila před soudem Qian, označující generála jako „muže s morálními zásadami“.

Poválečné peripetie

Přesto byl 72letý někdejší vojenský guvernér usvědčen z účasti na deportaci 12 000 belgických Židů a popravách rukojmí. Odsoudili ho na 12 let těžkých prací v Německu a dostal rovněž zákaz kdykoli se vrátit zpět do Belgie. Zanedlouho po skončení procesu mu západoněmecký kancléř Konrad Adenauer udělil milost, jelikož si už do té doby třetinu svého trestu odpykal. 

Po návratu do vlasti žil nejprve poblíž tehdejší vnitřní německé hranice na panství svého přítele bývalého kancléře Franze von Papena a poté se v obavě z únosu východoněmeckými agenty přestěhoval do Nassau v Porýní. Při příležitosti jeho narozenin si na něj vzpomněli i v Číně. Čankajšek ho v osobním dopise prohlásil za „přítele Číny“ a k jeho osmdesátinám mu udělil Řád posvátné trojnožky I. třídy

Von Falkenhausen aktivně vystupoval proti totalitnímu režimu vlády NDR, a když Sověti vystavěli Berlínskou zeď, zaslal telegramy vládám na celém světě s výzvou k pomoci Západnímu Berlínu. Generál Alexander Freiherr von Falkenhausen zemřel bezdětný ve svém domě v Nassau 31. července 1966.


Další články v sekci