Rekordní teploty a mizející led: Arktida jako laboratoř globální změny klimatu
Arktida se během dvou desetiletí proměnila rychleji než kdykoli v moderní historii a dlouhodobá měření ukazují, že tání ledu, oteplování oceánu a rozpad permafrostu mají důsledky daleko za jejími hranicemi.
Arktida dnes vypadá úplně jinak než před dvaceti lety. Podle nejnovější Arctic Report Card 2025, pravidelné zprávy amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA), se tento region otepluje dvakrát rychleji než zbytek planety a změny už nelze označit jinak než jako alarmující. To, co kdysi bylo stabilním světem ledu, sněhu a permafrostu, se rychle mění v dynamický a nestabilní systém s globálními dopady.
Rekordní teploty a mizející led
Období mezi říjnem 2024 a zářím 2025 bylo podle vědců nejteplejší v Arktidě minimálně od roku 1900. Ještě výmluvnější je fakt, že všech deset nejteplejších arktických let spadá do poslední dekády. Oteplování zde neprobíhá pozvolna – je prudké, setrvalé a zrychlující.
Jedním z nejviditelnějších projevů změn je kolaps mořského ledu. Zhruba 95 % nejstaršího a nejsilnějšího ledu, který dříve tvořil páteř arktického systému, už zmizelo. Zbytky přežívají jen v úzké oblasti severně od Grónska.
Zimní maximum mořského ledu dosáhlo historického minima a letní rozsah byl desátý nejnižší za téměř půl století měření. Tento úbytek spouští nebezpečný cyklus: tmavý oceán pohlcuje více sluneční energie než světlý led, voda se dál ohřívá a tání se zrychluje.
Důsledky jsou ekologické i klimatické. Led představuje klíčový životní prostor pro lední medvědy, mrože i tuleně, kteří o něj v důsledku změn rychle přicházejí.
Arktida se mění zevnitř
Vědci v souvislosti s Arktidou stále častěji hovoří o procesu zvaném „atlantifikace“. Teplejší a slanější voda z Atlantiku proudí dál na sever a narušuje tradiční vrstvení arktického oceánu. Tím se mění tok tepla z vody do atmosféry, rozvracejí se mořské ekosystémy a posilují se extrémní projevy počasí.
Výmluvným příkladem byl bývalý tajfun Halong, který se v říjnu 2025 díky neobvykle teplému oceánu udržel silný napříč Pacifikem a následně udeřil na Aljašku se silou hurikánu. Výsledkem byly rozsáhlé povodně, ničivá bouře a evakuace více než 1 500 lidí.
Více deště, méně sněhu
Tání se netýká jen mořského ledu. Aljašské ledovce ztratily od poloviny 20. století v průměru 38 metrů své výšky. Grónský ledový příkrov sice letos tál méně než v některých extrémních letech, přesto dál významně přispíval ke zvyšování hladiny světových oceánů.
Arktida se zároveň stává vlhčí – stále více srážek padá ve formě deště místo sněhu. Červnová sněhová pokrývka je dnes poloviční ve srovnání se stavem před 60 lety, což zásadně mění sezónní rytmus krajiny i dostupnost vody.
Varující Arktida
Jedním z nejznepokojivějších procesů je rozpad permafrostu. Jak půda rozmrzá, uvolňuje se dříve vázaný uhlík do atmosféry, čímž zesiluje globální oteplování. Zároveň se do vodních toků vyplavují kovy, zejména železo.
Výsledkem jsou tzv. „rezavé řeky“ – oranžově zbarvené toky, dnes už zaznamenané ve více než 200 povodích. Tyto vody jsou kyselejší a obsahují zvýšené koncentrace toxických kovů, což ohrožuje ryby, bezobratlé i celé potravní řetězce. Jak permafrost mizí, arktická tundra ustupuje a na sever se posouvají boreální lesy, čímž se zásadně přepisuje mapa ekosystémů.
Arktida není izolovaným koutem světa. Funguje jako včasný varovný systém globální změny klimatu. To, co se děje na severu dnes, se jinde projeví zítra – v podobě extrémního počasí, stoupajících moří i narušených klimatických vzorců. Podle vědců nejde o jednotlivé rekordy, ale o dlouhodobý směr. A ten je v současnosti zřejmý – Arktida se rychle vzdaluje stavu, jaký lidstvo znalo po tisíce let.
