Tajemství kruhů a čar: Co symbolizují svastika, kříž nebo třeba pentagram?

Svastika, kříž, trojúhelník nebo kolo. Nejznámější symboly tvořící páteř velkých náboženských i okultních nauk jsou spojovány s nejjednoduššími geometrickými tvary. Původ a možné výklady těchto znaků však obestírají mnohá tajemství.




Slovo svastika pochází ze sanskrtského výrazu „suastika“, což znamená „být dobrý“. Význam slova je tedy jasný – symbolizuje štěstí a přízeň osudu. O tom, kde ve skutečnosti leží kolébka svastiky, vedou badatelé dosud spory, nejstarší nálezy na území Íránu nicméně pocházejí asi již z 5. tisíciletí př. n. l. Svastiku však lidé znali a uctívali nejen v Mezopotámii a Indii, ale i v Číně, Evropě, předkolumbovské Americe a v Africe. Záhadu, jak se symbol mohl rozšířit napříč kontinenty, vědci dosud nerozluštili.

Magie vířícího kříže

Většina z nás si pod pojmem svastika vybaví kříž s rameny ohnutými do pravého úhlu a zalomenými ve směru hodinových ručiček. Jde o tzv. pravotočivou svastiku, jež neblaze proslula jako symbol Hitlerovy moci. Proč si vůdce vybral právě tento znak, je nasnadě – má znázorňovat svět mužské síly, přeneseně pak symbolizovat štěstí a vítězství, tedy i válečné úspěchy.

Jenže nejde zdaleka o jediný typ svastiky, s nímž se můžeme setkat. Zejména ve východní Asii a také v Jižní Americe často narazíme na svastiku levotočivou: říká se jí rovněž swavastika nebo sauvastika a symbolizuje ženský princip spojený s plodností nebo přeneseně s duchovní obrodou. Takto je vnímána především v Jižní Americe a ve střední Africe, kde si ji ženy dokonce nechávají vytetovat do oblasti podbřišku.

Koloběh života a smrti

V Indii se svastika odpradávna považuje za symbol dobra a štěstí a objevuje se jako znamení na svatyních, domech, ale dokonce i na hrudnících a čelech novorozenců. Její čtyři ramena představují v hinduistickém pojetí životní koloběh sestávající z narození, života, smrti a nesmrtelnosti. Pravotočivou svastiku přitom Indové přisuzují bohu Ganéšovi, který zosobňuje mužský princip nebo též světlo a život, zatímco levotočivá má přináležet bohyni Kálí a symbolizovat podzemní dráhu slunce, tmu, smrt a zkázu.

Čínští buddhisté zase považují levotočivou svastiku za vnitřní zdroj všeho a návrat k božskému. Zalomený kříž se často objevuje na sochách Buddhy jako jeho „pečeť srdce“, čímž se stává vůbec nejposvátnějším znamením. Po mnohá staletí vnímali znak podobně i šaolinští mniši nebo vyznavači taoismu.

Stříbrná mince z Korintu, asi 550–500 př. n. l. (foto: Wikimedia Commons, Exekias, CC BY 2.0)

Záhadology jistě potěší, že název pro zdejší svastiku znamená v překladu „pocházet z nebe“. Švýcarský spisovatel Erich von Däniken by jistě dodal, že nám ji věnovali mimozemšťané. Ostatně také podle legendy indiánského kmene Hopi představuje svastika spojení s mimozemskými civilizacemi: má totiž znázorňovat vzor, který předkové v dávných dobách následovali, když cestovali ven z Oraibi – středu vesmíru.

Symbol Ježíšova vzkříšení

Neméně zajímavou kapitolu představuje i svastika jako symbol raného křesťanství. Nejstarší pronásledovaní učedníci Krista ji totiž používali jako svůj tajný znak - „crux dissimulata“. Mnohé katakomby, kam se tehdy věřící ukrývali, dodnes zdobí svastiky odkazující na vzkříšení Ježíše s řeckým nápisem „Život života“. Lze je tak interpretovat jako točící se „kola vesmíru“, která mají symbolizovat vnitřní pohyb duše procházející životem, smrtí a opětovným vzkříšením. Spojitost svastiky s křesťanstvím dokládá i fakt, že se používala jako symbol na kněžských ornátech přibližně až do konce 15. století.

Ozdoba piva i Coca-Coly

Svastiku znali keltští druidové; skandinávští Vikingové jí říkali „Thorovo kladivo“ a chápali ji jako ekvivalent Kristova kříže. Ještě počátkem 20. století se v Americe tiskly mince pro štěstí s čtyřlístkem, králičí packou a svastikou. Zalomený kříž však objevíme také na některých výrobcích firmy Coca-Cola nebo na etiketách piva značky Carlsberg. 

Když se tedy v roce 1921 poprvé rozvinul Hitlerův rudý transparent s černou svastikou v bílém kruhu, nebyl znak pro svět vlastně žádným velkým překvapením. Pozdější hrůzy války však podnítily až fanatickou snahu vymýtit svastiku z povrchu zemského. Je však třeba si uvědomit, že zvrácený vůdce dávný znak prostě jen ukradl. Jako symbol štěstí, znovuzrození i duchovní obrody jej lidé znali dlouhá tisíciletí před ním. 

Záhada úseček

Kříž (z latinského crux) představuje jeden z nejstarších náboženských symbolů, a i když se dnes spojuje hlavně s křesťanstvím, jeho původ je mnohem starší. Mimo Kristovo ukřižování může odkazovat k propojení božského a lidského prvku (vertikální a horizontální část) nebo k rozdělení světa na čtyři strany či čtyři základní elementy. Používali jej už Etruskové, Keltové i Germáni.

Kolo zrození

Tzv. kolo života, kolo dharmy nebo též dharmačakra patří mezi nejstarší buddhistické symboly reprezentující Buddhovo učení a jeho cestu k osvícení. Nejstarší nálezy symbolu pocházejí z dob panování významného indického buddhistického vládce krále Ašóky (304–232 př. n. l.). Znak můžeme interpretovat jako soulad božského a individuálního principu v člověku i v přírodě. Osm paprsků kola (může se vyskytovat i jiný počet) přitom zpodobňuje osm částí vznešené duchovní stezky. Další verze dharmačakry mají 12, 24 a 31 paprsků a 24paprskovou verzi najdeme také například na indické vlajce.

Planoucí hvězda mágů 

Název pentagram pochází z řeckého slova „pentagrammon“, tedy „pět přímek“. Jedná se o pěticípou hvězdu nakreslenou pěti přímými tahy, jež patří k pradávným magickým znamením. Planoucí hvězda mágů nebo též muří noha symbolizuje spojení čtyř živlů s pátým elementem – éterem. V další významové rovině vyjadřuje jednotlivé etapy života či vítězství ducha nad hmotou. 

Nejstarší nálezy zmíněného symbolu se datují do období asi 3 000 let př. n. l. Staří Sumerové jej tehdy využívali především k astrologickým účelům (znázorňoval Jupiter, Merkur, Mars, Saturn a Venuši). V okultních vědách symbolizuje bílou nebo černou magii v závislosti na tom, zda je pátý cíp nakreslen nahoře, či dole. 

Vítězství ducha nad hmotou

Menora patří k jednomu ze základních symbolů judaismu a název tohoto sedmiramenného svícnu je odvozen od hebrejského označení pro lampu či světlo. Sedm ramen svícnu má jednak odkazovat k sedmi dnům stvoření, jednak symbolizovat hořící keř, který podle Tóry spatřil Mojžíš na hoře Sinaj. Mystická židovská nauka kabala vidí v menoře především duchovní obrodu spojenou s vítězstvím ducha nad hmotou: šest světel se spojuje ve světle sedmém a nejvyšším, které zároveň zahrnuje všech šest světel nižších. 


Další články v sekci