Tlukoucí srdce pro bohy: Rituály, které držely při životě svět Aztéků
Když se chrámové schody v Tenochtitlánu barvily krví, nešlo o barbarství, nýbrž o naplnění božského řádu, který měl zajistit trvání života na Zemi. Pro Aztéky představovaly lidské oběti posvátný rituál.
Lidské oběti, doprovázené někdy i rituálním kanibalismem, přispívaly k udržení společenské hierarchie Aztéků a jejich dominance nad nepřáteli. Lišily se přitom podle svátku a božstva, jemuž byl zasvěcen. Za nejcennější oběť se považovalo tlukoucí srdce, centrum pulzující síly, označované za nejvyšší dar života a energie. Jeho obětováním se moc vracela vysoce postaveným božstvům, čímž se zajišťovalo pokračování světa.
Náležel k nim například bůh osudu Tezcatlipoca a především bůh Slunce a války Huitzilopochtli, jemuž se oběti zejména z řad válečných zajatců přinášely například v průběhu patnáctého měsíce Panquetzaliztli (mezi listopadem a prosincem), kdy byl uctíván. Na jeho počest se rovněž konaly velké vojenské přehlídky a veřejné hostiny.
Surová pocta
Z dnešního úhlu pohledu nám mohou lidské oběti připadat kruté. Stejný pocit vzbuzovaly i ve Španělech, když na území Aztécké říše v 16. století dorazili. Musíme si však uvědomit, že zvolení jedinci se často uváděli do stavu omámení pomocí halucinogenních látek a smrt jako náboženská oběť se považovala za čest i záruku pobytu v nebi, vymezeném válečníkům a ženám, jež zemřely při porodu. Západní útrpné právo a veřejné popravy tak měly mnohdy krutější charakter.
Ne všechny formy obětování se navíc vyznačovaly brutalitou. Například při náboženském svátku na konci měsíce Toxcatl (v květnu) byl obětován mladý muž reprezentující boha Tezcatlipoca. Předtím ho však Aztékové po celý rok oslavovali, jako by sám byl oním božstvem, a náležely mu veškeré související výsady.
Muži, ženy, děti
V aztéckém náboženství existovalo mnoho podob obětí, včetně vhazování do ohně, zabíjení pomocí oštěpů či šípů, stahování z kůže nebo pouštění krve. Ceremoniální popravy vykonávali domorodí obyvatelé Nového světa především v době války. Bohům se obětovaly i ženy a Tlalokovi také děti. V jejich případě navíc kati usilovali, aby ronily hojné slzy, které byly zárukou bohatých dešťů a úrody v nadcházející sklizni. V některých případech se oběti stahovaly z kůže a následně si ji při zvláštních slavnostech oblékali kněží. Někdy mohly být popravy skutečně masové: Ústní tradice praví, že při oslavách spojených s dokončením přestavby Velké pyramidy v Tenochtitlánu v roce 1487 bylo během jediného týdne obětováno 20–80 tisíc lidí.
Později čekala popsaná smrt rovněž některé Španěly, jak o tom psal Bernal Díaz del Castillo, účastník Cortésova tažení: „Viděli jsme, že násilím vyvádějí po schodech nahoru naše druhy, které zajali, když připravili porážku Cortésovi, a hodlají je obětovat. Když je dovedli nahoru, na malou plošinu na vrcholu svatyně, do blízkosti jejich proklatých model, viděli jsme, že jim na hlavu nasadili čelenky a nutí je tančit s jakýmisi vějíři před Huitzilipochtlim. A když zatančili, položili je na podlouhlé kameny upravené pro obětování, noži z pazourku jim rozřízli hruď, vytrhli teplé srdce a obětovali je přítomným modlám.“
