U římského amfiteátru objevili archeologové lebku medvěda, který zde zápasil s gladiátory
V bývalém hlavním městě římské provincie Moesie, na území dnešního Srbska, archeologové nalezli lebku medvěda, který strávil dlouhé roky v zajetí jako zvířecí gladiátor.
Na severozápadě dnešního Srbska, poblíž provinčního města Kostolac, se nacházejí ruiny Viminacia – rozsáhlého vojenského tábora a hlavního města římské provincie Moesie. V dobách největší slávy zde žilo 40 tisíc lidí a sídlila zde římská Klaudiova legie (Legio VII Claudia). Archeologové zde objevili zbytky mnoha honosných staveb, včetně amfiteátru.
Právě poblíž tohoto amfiteátru archeologové objevili i části lebky medvěda hnědého. Detailní výzkum prozradil, že medvěd byl celé roky držen v zajetí a zemřel před zhruba 1 700 lety pravděpodobně v důsledku infekce. Podle odborníků jde o první přímý důkaz, že medvědi byli využíváni v gladiátorských hrách.
Medvěd gladiátor
Amfiteátr ve Viminaciu byl vybudován ve 2. století našeho letopočtu a dokázal pojmout až sedm tisíc diváků. Archeologové nalezli zmíněnou lebku u vstupu do amfiteátru, společně s dalšími zvířecími kostmi, včetně například leopardích. Předešlý výzkum ukázal, že zvířata zabitá v aréně byla zpracována na maso a kosti byly pohozeny poblíž amfiteátru.
Analýza DNA ukázala, že se jednalo o zhruba šestiletého místního samce medvěda hnědého (Ursus arctos). Jeho život v zajetí byl dlouhý a krutý. Na čelní části lebky měl zranění, které se sice částečně hojilo, ale nakonec se zanítilo a mohlo vést k jeho smrti. Archeologové se domnívají, že šlo o ránu od kopí, které proti medvědům používali tzv. venatores – gladiátoři specializovaní na lov a boj se zvířaty.
Na čelistech i zubech vědci identifikovali známky infekce a nezvyklého obroušení špičáků. To svědčí o tom, že medvěd dlouho okusoval mříže klece – typický projev zvířat držených v zajetí. Radiokarbonové datování prozradilo, že medvěd zahynul mezi lety 240 až 350 našeho letopočtu.
Medvědi měli v římských arénách různé role: bojovali s gladiátory i mezi sebou, byli využíváni k popravování odsouzenců a předváděli nacvičená čísla. Tento konkrétní jedinec byl s největší pravděpodobností využíván opakovaně, což odpovídá představě, že nepředstavoval „spotřební zboží“, ale spíše součást pravidelných představení.
