Modularita po italsku: Dlouhá cesta k italské útočné pušce Beretta ARX 160 a její vylepšení

Italskou armádu zastihla šedesátá léta vybavenou už poněkud technicky a morálně překonanými Berettami BM 59, tedy v podstatě americkými M1 Garand (vyráběnými v Itálii licenčně), přestavěnými na náboj 7,62 × 51 mm NATO. 

Koncem dekády začali v Berettě „koketovat“ s myšlenkou produkce slibných amerických AR-15, ale nepodařilo se jim dohodnout s Coltem, takže ve spolupráci se švýcarskou společností SIG zahájili vlastní vývoj zbrusu nové zbraně na náboj 5,56 × 45 mm. Tam na základě projektu vznikla řada pušek SG 540 a 550, zatímco v Itálii AR 70, představená v roce 1972 a následně přijatá u tamních speciálních jednotek (nepočítaje prodeje do zahraničí).

Teprve v polovině 80. let došlo k plošnému zavedení AR 70 v modernizované verzi pod označením AR 70/90. Celkově šlo o obstojnou zbraň, ale na počátku 21. století už začala narážet na své limity. Řešení měl nalézt projekt „vojáka budoucnosti“.

Lehká, levná, modulární

Takové projekty mají za cíl maximalizovat bojovou hodnotu pěšáka s pomocí nových technologií a navrhovali je zejména Američané, kteří jich od začátku 90. let do současnosti vystřídali celou řadu. Do Evropy se idea dostala se zpožděním s nejznámějším zástupcem v podobě francouzského programu FÉLIN, který ovšem nebyl jediný. Třeba Poláci jej brzy následovali s Indywidualny System Walki Tytan, Němci s Infanterist der Zukunft, Britové s FIST a rovněž u nás vznikl koncept Voják 21. století. Výsledky sice zůstaly na míle daleko od sebevědomých „předváděček“ a  finanční výdaje rostly do výšin, ale aspoň dílčí, vypilované komponenty programů to dotáhly k zavedení. 

Totéž lze říci o dosti komplexním italském programu Soldato Futuro, poprvé prezentovaném začátkem roku 2008. Šlo o větší balíček změn a integraci nových technologií, z nichž nás zajímá k programu přidružený plán náhrady Beretty AR 70/90 za modernějšího nástupce.

Jednu z nastíněných možností představoval pouhý upgrade zavedených zbraní tak, aby více odpovídaly potřebám vojáků 21. století. Druhá, ze začátku i preferovaná alternativa spočívala v zavedení zcela nového typu. Poptávala se útočná puška na standardní náboj 5,56 × 45 mm NATO, u které byl kladen důraz na vysokou úroveň modularity, nízkou hmotnost, jednoduchost a nízkou cenu. Detailní seznam požadavků přitom nezapřel inspiraci z neúspěšného americko-německého programu XM8.

Promyšlená konstrukce

Italové odděleně od Soldato Futuro rozjeli skromný tendr, jehož horkým kandidátem se nepřekvapivě stala Beretta, která tamním složkám dodává zbraně už pět století. Zbrojovka se nejdříve zaměřila na modernizační balíček pro AR 70/90, ale záhy se vše za poněkud mlhavých okolností překlopilo do vývoje zcela nového modelu, respektive modulárního systému, jenž vešel ve známost jako ARX 160.

Působí zajímavě, že pod patenty náležející ARX a patřící do portfolia Beretty je podepsán Rakušan Ulrich Zedrosser, zaměstnanec zbrojovky Steyr, který má velký podíl na designu opakovačky Steyr Scout a na futuristické útočné pušce Steyr ACR.

Vnitřní konstrukce ARX, stejně jako u nepřeberné řady dalších útočných pušek vychází z AR-18, respektive z jejích moderních následovníků XM8/G36. To znamená rotační závorník, který se uzamyká přímo do prodloužení našroubované na hlaveň. Pouzdro závěru zůstává tím pádem ušetřeno působení tlaků při výstřelu a konstruktéři proto mohli k jeho výrobě použít lehký a levný polymer vyztužený skelnými vlákny, plynule přecházející z pouzdra do předpažbí. 

Automatický chod zabezpečuje regulovatelné pístové ústrojí nad hlavní, které sice spadá do podmnožiny „short stroke“, ale oproti konkurenci má delší vyladěný chod, což snižuje pracovní tlaky a projevuje se pozitivně na vyšší životnosti a spolehlivosti i menším zpětném rázu. Všechny ovládací prvky fungují jako oboustranné, vypouštění zásobníku je dokonce ztrojené (zleva, zprava a zespodu) a uživatel si může snadno přehodit směr vyhazování prázdných nábojnic. Je to ovšem vykoupeno dvojicí výhozních okének, a tedy vyšší náchylností ke vnikání nečistot do vnitřního mechanismu.

Hlaveň na šest způsobů

Protože jde o modulární zbraň, disponuje soustavou montážních ližin standardu Picatinny na hřbetě a kolem předpažbí pro uchycení příslušenství od svítilny přes libovolný typ zaměřovače až po podvěsný granátomet Beretta GLX 160. Standardně se počítá s optickým zaměřovačem či kolimátorem, ale nechybí ani záložní sklopná mechanická mířidla. 

Puška umožňuje rychle vyměnit hlaveň spolu s částí pístového systému bez použití nářadí. Teoreticky si tedy šlo zbraň nakonfigurovat podle potřeb mise. Krátká hlaveň udělala z ARX osobní obrannou zbraň (PDW), delší lauf z ní vytvořil karabinu, ještě delší plnohodnotnou pušku, těžší pro l hlavně a přidání dvojnožky ji přeměnilo v podpůrnou zbraň/lehký kulomet a s puškohledem se z ní stala zase zbraň pro ostrostřelce (DMR). Nejvíce se ale používají hlavně lehčího pro lu v délkách 280 mm (PDW), 350 mm (karabina) a 406 mm (puška).

Na druhou stranu jde o vskutku kvalitní za studena kovanou hlaveň, která i přes svůj profil tolik netrpí na posouvání bodu zásahů při přehřátí. Místo toho se spíše trochu „rozjede“ soustřel. Ten se jinak v méně zatěžkávacích situacích pohybuje zpravidla pod 2,5 MOA (65 mm na vzdálenost 91 m), což na poměry pěchotních pušek znamená pěkné hodnoty. 

Zbraň lze snadno „předělat“ na jinou ráži, kompatibilní s délkou systému. Stačí vyměnit hlaveň, popřípadě závorník a zásobník. Pažbu lze sklápět do boku a délkově nastavovat. Kromě jednotlivých ran lze pálit dávkami, ovšem ne omezenými třírannými tak jako u AR 70/90.

Ti, kteří měli příležitost z ARX 160 střílet, si pochvalují výbornou charakteristiku spouště, ale už ne těžkopádný design. Celkově se ale jedná o dobře postavenou spolehlivou a bezproblémovou zbraň s užitečnými a dobře aplikovanými „vychytávkami“.