Devastující epidemii pravých neštovic, která v roce 1789 zpustošila Austrálii, zřejmě nešťastnou náhodou spustily lahvičky z britské flotily
Vysvětlením záhadného původu smrtící epidemie neštovic, ke které došlo v Austrálii krátce po příjezdu britské kolonizační První flotily, jsou zřejmě lahvičky se strupy neštovic britských lékařů a nešťastná náhoda.
Založení Austrálie na místě dnešního města Sydney (ilustrace: Wikimedia Commons, Algernon Talmage (1937), PDM 1.0)
Jen několik desetiletí poté, co britský důstojník James Cook zmapoval východní pobřeží Austrálie, vyslala Británie první kolonizační expedici. První flotilu (First Fleet) tvořilo jedenáct lodí: dvě válečné, šest transportů s trestanci a tři zásobovací plavidla. V lednu 1788 vztyčili Sydney Cove v zátoce Port Jackson britskou vlajku a prohlásili celý kontinent za britské území.
V době příjezdu První flotily se mezi místními domorodými komunitami neobjevovaly žádné známky epidemie neštovic. V následujících letech ale epidemie propukla plnou silou a způsobila katastrofální ztráty na lidských životech i komunitách původních obyvatel. Matthew Nitschke z Flindersovy univerzity v Adelaide a jeho kolegové odhadli, že na neštovice tehdy zemřelo asi 220 tisíc lidí.
Záhadná epidemie neštovic
Až doposud bylo ale pro odborníky záhadou, jak se vlastně neštovice do Austrálie dostaly. Na žádné z lodí První flotily nebyl oficiálně zaznamenán jediný případ pravých neštovic. Proto se objevila hypotéza, že nákaza dorazila na sever Austrálie prostřednictvím obchodníků a rybářů z oblasti Makassaru na dnešním indonéském ostrově Sulawesi.
Nitschke a jeho spolupracovníci uskutečnili pokročilé počítačové simulace a prokázali, že se nemoc ze severu v tehdejších podmínkách nemohla rozšířit až do jihovýchodní Austrálie přes tisíce kilometrů téměř neobydlené pouště. Naopak simulace šíření neštovic v okolí Port Jackson přesně odpovídají scénáři, podle něhož se nákaza objevila v okolí první britské osady. Výsledky výzkumu původu epidemie neštovic v Austrálii v roce 1789 uveřejnil vědecký časopis Nature Human Behaviour.
Podle badatelů jsou nejpravděpodobnějším zdrojem tehdejší nákazy lahvičky obsahující zaschlé strupy z neštovic. Britští lékaři je tehdy používali k takzvané variolaci, tedy k riskantní metodě preventivní ochrany, předcházející moderním vakcínám proti neštovicím, které Edward Jenner vyvinul až v 90. letech 18. století. Lékaři zřejmě obnovili zásoby infekčního materiálu při zastávkách flotily v Kapském Městě nebo v brazilském Riu de Janeiru. V Austrálii se pak neštovice zřejmě nešťastnou náhodou dostaly mezi domorodce.
