Šestimetroví hadi a obří krokodýli na australských skalách: Proč domorodí umělci v době kolonizace malovali mýtické bytosti?

Na stropě skalního úkrytu v oblasti Awunbarna, v Arnhemské zemi na severu Austrálie, se plazí obrovský had s hlavou připomínající krokodýla, ostrými zuby a dlouhým jazykem. Jeho délka přesahuje šest metrů a patří tak k největším známým vyobrazením Duhového hada v této oblasti.

Nejde přitom o ojedinělý výjev. Nová studie publikovaná v časopise Australian Archaeology ukazuje, že domorodí umělci v Arnhemské zemi v 19. a 20. století vytvářli mimořádně velké obrazy mocných předků a dalších významných bytostí.

Podle archeologů tato monumentální díla představovala způsob, jak se domorodé komunity vyrovnávaly s rychlými změnami, které přinesla evropská kolonizace. Obří postavy a zvířata měly pomoci znovu zdůraznit vztah k půdě, tradicím a vlastnímu společenství v době, kdy se dosavadní svět dramaticky proměňoval.

„Když jsem poprvé spatřil šestimetrového Duhového hada v lokalitě AW5, pomyslel jsem si: Páni! Je to jeden z největších Duhových hadů, jaké jsem za 40 let terénního výzkumu skalního umění v Arnhemské zemi viděl – a podívejte se na ty zuby a jazyk!“ popisuje objev Paul Taçon, archeolog z Griffithovy univerzity a hlavní autor studie.

Největší koncentrace Duhových hadů

Taçon a jeho kolegové od roku 2018 spolupracují s Charliem Munguldou, představitelem domorodého národa Amurdaků, při dokumentaci skalního umění v oblasti Awunbarna, známé také jako Mount Borradaile. Prozkoumali zde už 165 lokalit a zaměřili se především na díla, která vznikla po příchodu Evropanů.

Badatele zaujal nápadný trend: postkoloniální skalní malby často zobrazují mimořádně velká zvířata. Objevují se například až dvoumetrové krajty, krokodýli a klokani v životní velikosti. Mezi nejvýznamnější zobrazené bytosti však patří Duhoví hadi.

Duhový had je jednou z nejmocnějších bytostí domorodých tradic. Jde o prastarého předka spojeného s takzvanou Dobou snění, která není chápána pouze jako minulost, ale jako dění, jež určitým způsobem pokračuje i v přítomnosti. Duhový had je proto úzce spojen také se změnou a s potřebou naučit se jí čelit, přijmout ji a případně ji ovlivňovat.

Výzkumníci zaznamenali celkem 29 vyobrazení Duhových hadů na 21 různých místech. Jde o největší známou koncentraci těchto mýtických bytostí. Kromě nich objevili také více než dvoumetrovou postavu obřího muže a jediné dosud známé vyobrazení kosticové velryby v celé Austrálii.

Hadi z kamene

Monumentální zobrazení se přitom neomezovalo pouze na malby. Pozornost vědců upoutala také kamenná struktura dlouhá 124 metrů. Její tvar podle Taçona nápadně připomíná některé malby Duhových hadů: na jednom konci se nachází velký kámen připomínající hlavu, na který navazuje klikatý krk a mohutné tělo vymezené dalšími kameny.

Přesné datování jednotlivých děl je obtížné. Mnohé skalní malby nelze přímo podrobit radiokarbonovému datování. Duhoví hadi jsou navíc často namalováni přes starší výjevy a převážně bílým jílovitým pigmentem, který má tendenci během několika staletí vyblednout. Souhrn dostupných důkazů však podle autorů studie ukazuje na období po kontaktu s Evropany.

Síla tradice v době otřesů

Proč tedy právě v této době začali umělci vytvářet tolik obřích a mocných bytostí? Podle autorů studie mohly monumentální obrazy představovat snahu znovu získat určitou kontrolu nad světem, který se pod tlakem kolonizace rychle měnil. Malby spojené s obřady, mýty, vírou a tradicemi pomáhaly posilovat vztah domorodých obyvatel k jejich zemi i ke komunitě.

Awunbarna k tomu měla mimořádně vhodné podmínky. Oblast představovala důležité místo setkávání několika domorodých jazykových skupin, které zde obchodovaly, pořádaly obřady a účastnily se dalších společenských aktivit. Lidé cestující mezi sousedními územími navíc museli procházet krajinou Amurdaků. Monumentální obrazy tak byly umístěny na místě, kde je mohlo spatřit velké množství lidí.

Současně šlo o jednu z prvních oblastí zasažených kolonizačními změnami. Už koncem 19. století se zde rozšířil průmyslový lov buvolů, který znamenal zásadní zásah do zdejšího prostředí i způsobu života. Awunbarna se tak podle Taçona stala jedním z míst, kde se dopad nového světa projevil velmi brzy a výrazně.

Duhový had proti novému světu

V prostředí tak zásadního otřesu mohl být obraz mocného předka zároveň kulturním prohlášením. Duhový had jako nejmocnější z domorodých předků poskytoval prostřednictvím vyobrazení, příběhů a obřadů způsob, jak posílit kontinuitu tradic a nabídnout komunitě určitý pocit stability v době, kdy se její osud rychle měnil.

Duhoví hadi však nebyli jedinými mocnými bytostmi, které se v této době objevovaly. Krokodýli, ryby a další zvířata byla někdy zobrazována přes evropské lodě a střelné zbraně nebo vedle nich. Podle studie šlo o vizuální sdělení, jehož prostřednictvím domorodí představitelé zdůrazňovali, že jejich tradice mají i navzdory příchodu Evropanů nadále svůj zásadní význam.

Význam těchto maleb proto podle Taçona přesahuje samotnou archeologii. Představují svědectví o domorodé kreativitě, tradicích a pohledu na svět a zároveň sloužily k předávání důležitých znalostí mezi generacemi. Jde tak o nenahraditelnou součást světového vizuálního dědictví, která má význam nejen pro poznání minulosti, ale také pro současnou živou kulturu australských domorodých komunit.