Trefa do černého, nebo slepá ulička? Nová mise SkyFall otevírá spor o budoucnost výzkumu Marsu

NASA představila projekt SkyFall, který má v roce 2028 vyslat k Marsu flotilu tří autonomních vrtulníků. Zatímco agentura jej prezentuje jako průlomovou technologickou misi, řada vědců se obává, že projekt odčerpá prostředky z důležitějších programů a oslabí celý americký výzkum rudé planety.

Ambiciózní plán

SkyFall má využít kosmickou loď Space Reactor-1 Freedom, která by se stala prvním meziplanetárním plavidlem poháněným štěpnou jadernou reakcí. Po příletu k Marsu by loď vypustila přistávací modul nesoucí tři vrtulníky (původní koncept počítal dokonce s šesticí). Modul by vstoupil do atmosféry, zpomalil pomocí padáků a ještě během sestupu by jednotlivé stroje uvolnil do vzduchu. Takový způsob nasazení létajících prostředků nebyl dosud nikdy vyzkoušen.

Agentura zatím vybírá místo přistání, které musí nabídnout rozumný kompromis mezi bezpečností mise a vědeckou hodnotou cílového území.

Nástupce úspěšného Ingenuity

Projekt navazuje na úspěch vrtulníku Ingenuity, jenž na Marsu mezi lety 2021 a 2024 absolvoval více než 70 letů a urazil přes 16 kilometrů. Nové stroje budou větší a ponesou nejen kamery, ale také meteorologické přístroje a radar schopný zkoumat podpovrchové vrstvy.

Jejich úkolem bude průzkum dosud neprozkoumaného terénu, hledání zásob ledu a sledování atmosférických podmínek. Získané poznatky by mohly pomoci i budoucím pilotovaným expedicím.

Vědci mají jiné priority

Právě vědecké zaměření mise je jádrem kritiky. Mnozí odborníci upozorňují, že SkyFall nepřispěje k nejdůležitějšímu cíli současného výzkumu Marsu – hledání stop dávného života.

Této otázce měl pomoci především program Mars Sample Return, jehož cílem je dopravit na Zemi vzorky hornin, které již rover Perseverance shromáždil. Projekt se však kvůli rozpočtovým problémům ocitl na vedlejší koleji a jeho pokračování je momentálně spíše nepravděpodobné.

Podle kritiků je SkyFall především technologickou demonstrací. Přinese sice zajímavá data, ale nepomůže zásadně řešit klíčové otázky o geologické historii Marsu ani o vývoji jeho atmosféry.

Obavy o budoucnost marsovského programu

Diskuse přichází v době, kdy americký výzkum Marsu prochází obtížným obdobím. NASA již přišla o jednu z klíčových orbitálních sond. Mise MAVEN, která studovala atmosféru planety, loni ztratila spojení se Zemí a NASA ji nedávno označila za ukončenou. V provozu tak zůstávají především dva letité orbitery – Mars Odyssey z roku 2001 a Mars Reconnaissance Orbiter z roku 2006.

Na povrchu sice stále pracují rovery Curiosity a Perseverance, ale ani jejich životnost není neomezená a žádná velká nová vědecká mise, která by jejich práci významně rozšířila, není na obzoru. NASA sice spolupracuje na evropském roveru Rosalind Franklin a připravuje další menší projekty, žádný z nich však nemá rozsah a vědecké ambice, na jaké byli marsovští výzkumníci zvyklí v minulých desetiletích.

Někteří vědci proto varují, že by se SkyFall mohl stát jedinou významnější americkou misí k Marsu na celé příští desetiletí.

Nejasné náklady

Dalším diskutovaným problémem je nedostatek informací o financování mise. NASA dosud nezveřejnila odhad nákladů a ani neupřesnila, z jakého rozpočtu bude projekt hrazen.

Odborníci upozorňují, že vývoj jaderně poháněné kosmické lodi a flotily vrtulníků bude mimořádně nákladný. Pokud by peníze pocházely z rozpočtu programu Mars Exploration Program, mohly by být omezeny nebo zrušeny jiné plánované mise. Debata kolem SkyFall proto není jen sporem o jednu misi. Jde o širší otázku, jakým směrem se má výzkum Marsu v příštích letech ubírat.

Zastánci projektu vidí v nových vrtulnících příležitost k průkopnickým technologickým experimentům, které mohou připravit cestu budoucím robotickým i pilotovaným expedicím. Kritici naopak upozorňují, že v době omezených rozpočtů by měla NASA soustředit prostředky na vědecké cíle s nejvyšší prioritou – především na návrat vzorků z Marsu.

SkyFall tak představuje dilema: na jedné straně může otevřít nové možnosti průzkumu Marsu a otestovat revoluční technologie, na straně druhé ale hrozí, že omezí prostředky pro další vědecké programy včetně snah o návrat marsovských vzorků na Zemi, které by mohly definitivně odpovědět na otázku, zda někdy na Marsu existoval život.