Vítězství ducha nad hmotou: Vědci zjistili, že nadávání zlepšuje soustředění i výdrž
Když nemůžeš, nadávej! Vědecké experimenty ukazují, že dobře mířená nadávka může ve vypjatém okamžiku krátkodobě posílit sebedůvěru, soustředění i výkon.
Čeká vás náročná výzva? Zkuste si při svém úsilí zanadávat. Vědci nedávno odhalili překvapivý psychologický i fyzický účinek, který mohou ve vypjatých chvílích přinášet nadávky. Ke zmíněnému závěru dospěl tým, který vedl psycholog Richard Stephens z britské Univerzity v Keele, který se dlouhodobě věnuje výzkumu nadávání.
Nadávky v laboratoři
Výzkumníci provedli dva experimenty (s 88 a 94 účastníky) a výsledky porovnali s dřívější studií (118 účastníků). Úkol byl jednoduchý, ale fyzicky poměrně náročný: účastníci se měli zvednout ze židle a držet se nad ní co nejdéle, opření rukama o opěrky. Každé dvě sekundy přitom opakovali buď vlastní vybranou nadávku, nebo neutrální slovo.
Každý člověk absolvoval obě varianty (vulgární i neutrální), takže vědci měli u každého jedince přímé srovnání. Výsledek byl konzistentní napříč všemi experimenty: lidé vydrželi nad židlí déle, pokud se povzbuzovali nadávkou.
Co se děje v hlavě?
Zajímavější než samotný výkon, byla mentální stránka. Účastníci experimentu vyplňovali dotazníky hodnotící jejich sebedůvěru, míru soustředění a rozptýlení, emoční rozpoložení a pocit zábran.
Jednotlivé experimenty dávaly smíšené výsledky, po sloučení všech dat se ale objevil jasný obraz: nadávání zvyšovalo pocit mentálního „flow“, posilovalo sebedůvěru, a odvádělo pozornost od nepohodlí a negativních myšlenek. Tyto faktory podle vědců dohromady vysvětlují podstatnou část zlepšeného výkonu.
Když nemůžeš, nadávej!
Nadávky svalům pochopitelně nedodávají žádnou sílu navíc. Spíše posilují stav „vítězství ducha nad hmotou“, který lidem umožní překonat nejistotu a krátkodobě překonat hranici komfortní zóny. Efekt je sice spíše mírný, hodí se ale pro krátké a intenzivní výkony.
„Tento mechanismus by mohl nalézt zajímavé aplikace, například ve sportu nebo třeba při rehabilitaci a dalších situacích, kdy je nutné mobilizovat sama sebe,“ uvádí Stephens. „V takových chvílích by nadávání mohlo sloužit jako přístupná cesta k extrémnímu výkonu.“
Současně je jasné, že jde o nouzový prostředek a lidé by neměli strávit nadáváním celý život. Další krok výzkumu má ověřit, zda tento efekt funguje i mimo fyzickou zátěž – všude tam, kde je potřeba rozhodný a akční přístup.
