Vzhůru do města schodů: Bývalé hornické městečko Sewell je místem vertikál
Městečko Sewell vzniklo na počátku minulého století v chilských Andách v blízkosti největšího podzemního měděného dolu El Teniente. Postavili jej v natolik strmém terénu, že tam nemohla jezdit auta a rovnou ulici zde téměř nenajdete.
Dnes již neobydlené chilské hornické městečko Sewell leží na andských svazích v provincii Cachapoal. Opravdový unikát z něj činí nejen poloha ve výšce 2 250 m, ale i netypický způsob řešení tamních ulic. Vzhledem ke strmému terénu vedou totiž téměř vertikálně. Na seznamu UNESCO však Sewell najdete i proto, že představuje vynikající příklad uměle vybudovaných měst tam, kde k těžbě rudy sloužila místní levná pracovní síla.
Město vyrostlo kolem velkého centrálního schodiště, stoupajícího od vlakového nádraží. I proto se mu začalo přezdívat „město schodů“. Výstavba v nehostinném terénu této výšky se samozřejmě neobešla bez potíží – do Sewellu se například nedostala žádná vozidla na kolech.
Důvody pro vybudování města však byly prozaické. Místo se totiž nachází nedaleko El Teniente, největšího podpovrchového měděného dolu na světě. S výstavbou města začala americká těžařská firma Braden Copper Company v roce 1904 a pojmenovala jej po svém prvním prezidentovi, Bartonu Sewellovi.
Nemocnice i divadlo
Horníci původně bydleli společně v domech zvaných „colectivos“, teprve později vznikla i obydlí rodinného typu. Následovala výstavba hřišť, náměstí, obchodů, nemocnice a nakonec i vlastního divadla. Obydlí se stavěla ze dřeva a často se pyšnila křiklavě barevnými omítkami, například zelenou, žlutou nebo červenou.
Život v Sewellu však přesto přinášel mnohá úskalí. Rozdíl oproti běžným městům spočíval kromě vysoké nadmořské výšky také v tom, že se obyvatelé pohybovali po hlavní ulici a přilehlých uličkách do prudkého kopce. Procházky však měly ke komfortu daleko, hlavní městské schodiště totiž nebylo dlážděné. Mimoto se nad Sewellany neustále vznášely hrozby zemětřesení, sesunu lavin a sopečných výbuchů. Roku 1945 navíc zasáhl město tragický požár, při kterém zahynulo 355 lidí.
Na vrcholu svého rozmachu se Sewell přesto pyšnil patnácti tisíci obyvateli. Zlom nastal až po roce 1967, kdy většinový podíl v důlní společnosti získala chilská vláda. Ta většinu sewellských obyvatel přesunula do sousedních měst Rancagua a Copper a postavila pro ně silnici, díky níž mohli dojíždět. Znárodnění dolu roku 1971 znamenalo pro atypické městečko poslední ránu. Většinu těžby tehdy chilští politikové přesunuli do státem vlastněného dolu Codelco.
